Hned v začátcích roku 1979, následkem velkých mrazů a spousty sněhu, došlo k častému vypínání elektrického proudu. Tato kalamita zasáhla celé území Československé republiky. Prozatím nebyla naděje na brzké zlepšení. Uhelná a energetická situace se postupem času spíš zhoršovala, na školách se až do 29. ledna nevyučovalo. Československá televize vysílala pouze na prvním programu a to pouze večer od 20.30 hodin. Světla na ulici svítila ob jeden stožár a pouze jednou výbojkou, druhá výbojka nebyla pak již více zapnutá. Ráno bylo světlo od 7 hodin, světla na ulici však svítila do 8 hodin. V závodech se pracovalo místo od 6 hodin až od 7 hodin. V důsledku této kalamity nehrálo ani Národní divadlo v Praze, plánované koncerty v pražské Lucerně se nekonaly, rovněž tak plesy. Na měsíc leden nebyl hlášen žádný ani zde, žádná složka nemohla si sjednat hudbu, sál, pozvánky, pozvat obecenstvo, když nebyla jistota, že nevypnou elektrický proud a že budou moci ples dokončit. Takovouto kalamitu jsem zažil za první světové války, to se ještě svítilo petrolejem, ten však byl také omezen a byla taková bída, že si jej někteří lidé nemohli ani koupit.
|