Rok se s rokem sešel a nový advent je tady. Před rokem jsme společně uvažovali o tom, že stále na něco čekáme a letos bych se s vámi chtěl zamyslet nad tím, jak stále něco přichází, ale přitom není příchod jako příchod.

Říkáme, že přichází jaro, léto, podzim, přichází déšť či sucho, přicházejí k nám návštěvy, přichází stáří, dítě a tak dále. V našem lidském životě přicházejí události, které na nás mají různý dopad. Něco nás ovlivní více, něco méně a stejně tak dějiny světa a všelijaké události nás poznamenávají s nestejnou intenzitou. Jsou skutečnosti, jejichž účinek na každého z nás je bezprostřední a okamžitý a jsou takové, které se zdály bezvýznamné. Po nějaké době je však jasné, že tyto bezvýznamnosti a samozřejmosti byly mnohem podstatnější než to, co se nám vtíralo do mysli a dožadovalo se naší pozornosti s agresivitou srovnatelnou s agresí teroristy. Často mi připadá, jako by se některé současné reklamy řídily heslem: "Co nejde malým násilím, půjde větším.” Advent ale není myšlen jako období, které by páchalo násilí na vnímání člověka, že musí mít to či ono. Všechny ty věci totiž nedokáží život zachovat ani zkvalitnit, ale maximálně pobavit nebo někdy zpříjemnit.

Často nám mnoho skutečností dojde teprve poté, co nás potká nějaký karambol či nemoc. Teprve tenkrát nám dochází, že důležitější než DVD, domácí kino, MP3 přehrávač atd. jsou vztahy a osoby nám blízké. Krásně to charakterizovala sedmnáctiletá dcera mého přítele, který nenadále zemřel: "Já teď vidím, že jsou mnohem důležitější věci než to, o co mi šlo doposud."

Slovo advent je odvozeno od "ad-venio" – přijít, příchod, přijití. Advent, tak jak se vepsal do dějin naší kultury, je očekávání příchodu Krista a je každoroční připomínkou a jakýmsi zpřítomněním jeho narození. Malé dítě – Boží syn – narozený v chlévě, bez reklamy převrátil celé dějiny. Malé dítě, které je ochráněno před agresí mocných tehdejšího světa, se stalo nadějí pro každého člověka na život v plnosti. Ti, kteří prožili a pochopili, co Kristus přinesl a učinil, nám pak zanechali advent jako čas pro zastavení a zamyšlení se nad tím, co je pro život podstatné. Největším darem Vánoc je Ježíš, učící člověka milovat nezištně, nesobecky. Advent je tedy časem očekávání jeho příchodu, jeho narození.

Přeji nám všem obyvatelům Prahy 13, abychom prožili advent s pohledem upřeným na skutečnosti opravdu podstatné pro život a ne jen na věci povrchní a materiální. Přeji všem, aby nám podstatné docházelo bez toho, aby nás potkávaly tak těžké existenciální skutečnosti jako zmíněné děvče, které přece jen toho tátu ještě potřebovalo.

Zveme všechny na ranní roráty při svících. Že nevíte, co jsou to roráty? Jsou to staré adventní zpěvy k bohoslužbě, jejichž základním tématem je očekávání Mesiáše a prosba o jeho příchod. 

V Komunitním centru sv. Prokopa se budou slavit rorátní mše sv. v pátky 2., 9., 16. a 23. 12. od 6.45 hod. (před každou páteční mší sv. jsou od 6.30 hod. ranní chvály).