Nejkrásnější svátky roku už opravdu klepou na dveře a ve většině domácností panuje nefalšovaný předvánoční chaos. Uklizení, nakupování, pečení cukroví, vybírání a balení dárků – to je obrázek dnešních dnů. Pojďme se teď společně podívat, jak tuto dobu zvládají starosta Prahy 13, jeho zástupci, poslanec parlamentu, herci, zpěváci a další umělci... Všech jsme se zeptali, co se jim vybaví, řekne-li se slovo Vánoce, jak se zapojují do jejich příprav, co by rádi našli letos pod vánočním stromečkem, jestli se staly některé vánoční svátky opravdu nezapomenutelnými...

Starosta Prahy 13 David Vodrážka

Myslím, že už samotné slovo Vánoce má svoje kouzlo a dýchne na nás něčím příjemným. Mně se vybaví vůně cukroví, purpury, kapr, stromeček a samozřejmě také to, jak jsem je jako dítě prožíval. Pravidelně se na Štědrý večer sešla celá rodina, obě moje babičky a dědečkové, zpívali jsme koledy a bylo to nádherné. Jako každé dítě jsem se nemohl dočkat, až se začnou rozbalovat dárky. V živé paměti mám zklamání z ponožek a podobných dárků, a naopak ohromnou radost z auta, praku a jiných klukovských hraček.
Dnes mám dvě děti, takže teď se slovem Vánoce spojuji hlavně je a jejich rozzářené oči u vánočního stromečku. Myslím, že budou mít na Vánoce podobné vzpomínky jako já, protože i my je slavíme v širším rodinném kruhu. Musím přiznat, že příprava leží z větší části na bedrech manželky. Já mám každoročně na starost kapra a stromeček. Tím ale nemyslím pouze nákup. Na Štědrý den k nám přijdou moji rodiče, bratr, nechybí ani to zpívání koled.

A dárky? Pro mě je nejhezčím dárkem to, že jsme všichni spolu. O co si mám napsat Ježíškovi já, jsem zatím nepřemýšlel, ale vždycky mi udělá radost nějaké cédéčko, takže asi o něco takového.

Přeji všem nádherné Vánoce, hodně zdraví a pohody.

Zpěvačka Marcela Holanová

Nevím, jestli jsem ten správný člověk, který by měl hovořit o Vánocích. Ne, že bych neměla nějaké hezké vzpomínky, ale mnoho jich není. Spíš si je spojuji s úmrtím mé babičky, takže se nedokážu úplně uvolnit a prožívat radost jako ostatní. To ale neznamená, že se na ně vůbec netěším, je to jenom trochu jiné.

Díky mojí profesi nemám na jejich přípravu nikdy moc času. Ani letos to nebude jiné. Budu ráda, když zvládnu připravit stromeček, večeři a seženu nějaké dárky. Nebudeme mít tradičního kapra, ale tresku a udělám ještě pár kuřecích řízků. S cukrovím je to u nás horší, protože to jsem se nikdy nenaučila. To byla parketa mojí maminky. Docela se těším, až si se synem rozbalíme dárky, sedneme si k televizi, budeme si povídat a bude pohoda.

Tu přeji také všem čtenářům STOPu.

Poslanec Parlamentu ČR Petr Bratský

Mně se při slově Vánoce vybaví Josef Lada a jeho nezapomenutelné obrázky. Dědeček, babička a jesličky v kostele. Také klid v rodině a radost v očích nejbližších.

Vánoce i jejich příprava jsou celorodinnou záležitostí. Mně patří vše kolem ryby, část štědrovečerní večeře, zdobení stromečku...

Celý adventní čas chci vždy prožít co nejradostněji, usmívat se kolem sebe, být laskavý k nejbližším, více než kdy jindy jim dávat najevo, že je mám rád. Nechci se utopit v rozbouřené řece nákupní horečky nebo pocitů nestíhání.

Nezapomenutelné Vánoce byly mé první společné s manželkou na chatě. Sníh, hvězdná obloha...

Stromeček, který jsme si tehdy venku ozdobili, už vyrostl v mohutný smrk. Nejhezčími dárečky byli naši dva synové a jejich první Vánoce po narození, rozzářené oči vyvalené na svíčky a prskavky na stromečku. A co bych letos rád našel pod stromečkem? Celou rodinu.

Krásné Vánoce, hodně štěstí a zdraví.

Skladatel, kytarista a písničkář Jiří Březík

Při slově Vánoce si vzpomenu na všechny předešlé, na radost z mála, na obnovu smyslu života. Žádné se mi nezdají jiné než ostatní, protože bych někomu nebo něčemu křivdil. Vybaví se mi i jejich příprava. Při úklidu se snažím přiložit ruku k dílu, i když asi v menším měřítku, než které by se líbilo manželce. Ale jinak je to snad lepší. Všechno samozřejmě záleží na tom, kolik mám volného času. Stromeček většinou zdobím v noci na čtyřiadvacátého. A dárky? Nejhezčí jsou všechny, které mohu někomu dát, protože je dávám s vědomím, že za ně nechci nic zpátky.

Zdravím a přeji krásné Vánoce a všechno nejlepší do nového roku všem lidem dobré vůle.

Protože mám pocit, že Vánoce jsou spíš svátky dětí než dospělých, tak samozřejmě se mi při tomto slovu vybaví dětství. Stejně tak jako u vzpomínek na dárky, protože dnes už nevnímám Vánoce jako jedinou dobu, kdy si dárky dávat. Nehledě na to, že mě poslední dobou trošku rozčiluje to, že nám téměř všechny obchody připomínají Vánoce už od října, a tím smývají tu správnou atmosféru, kterou by si tyto svátky zasluhovaly. Ale zpět k dárkům. Vzpomínám si na obrovskou radost z vysněné stavebnice Merkur, která mě pravděpodobně později přivedla k technice. Takže tento dárek se pro mě skutečně stal nezapomenutelným. Další dárek, který můj život ovlivnil, jsem dostal už v dospělosti. Byla jím kamera. Osobně dávám dárky hrozně rád, ale nejen o Vánocích.

Moje "ideální Vánoce" by měly mít především strašnou spoustu sněhu, což dneska bohužel bývá výjimkou. A asi bych je více zaměřil na folklór a dnes již téměř zapomenuté zvyky.
Aby u nás byly spokojené Vánoce, se velkou měrou podílejí děti a především moje skvělá žena. Já přispěju asi jenom tím, že zasadím vánoční stromek. Kdyby bylo jenom na mně, já bych si svátky asi odbyl takovým duchovním zavzpomínáním a pak bych odjel někam do teplých krajin. Asi bych rád letos pod stromečkem našel nějaký poukaz a nebylo by až tak podstatné, jestli by byl na Kanáry nebo Haiti. Hlavně někam do

Prožijte nádherné svátky a mějte se fajn.

Moderátor a bavič Petr Novotný

Co se mi vybaví, řekne-li se slovo Vánoce? Odpovím upřímně – vybaví se mi to samé, jako když uslyším slovo Silvestr nebo Apríl. Prostě je to období, ve kterém cítím zvýšený zájem médií – dostávám spoustu podobných otázek a musím na ně odpovídat pokaždé jinak. Někdy je to těžké – jak například po dvacáté odpovědět originálně na otázku Kdy vás někdo vyvedl aprílem? Ale Vánoce mám samozřejmě rád. Nezapomenutelné byly v roce 1991. Měli jsme v té době už dvě velké děti a právě před Vánocemi jsme nabyli jistotu, že nás po letech čeká ještě další potomek. Dali jsme "Poukaz na vnuka (vnučku)" jako dárek všem čtyřem našim rodičům pod stromeček. To, jak koukali, jak reagovali, co říkali.... To jsou okamžiky, na které se opravdu nedá zapomenout. A teď něco o dárcích. Jako malý kluk jsem si moc přál loutkové divadlo a když jsem ho našel pod stromečkem, mohl jsem se radostí zbláznit. A v poslední době mě překvapila dcera Lenka – koupila mi malou parcelu na Měsíci. Je ale také dárek, na který vzpomínám nerad. Na obří krabici, kterou jsem vypátral v garáži jako puberťák, když jsem slídil po dárcích. Bylo na ní napsáno KLEINER EXPERIMENTATOR. Já byl přesvědčen, že dostanu kouzelnické potřeby a nemohl jsem se dočkat. Bohužel, pod stromečkem se z toho vyklubal MALŻ CHEMIK a to mě zas až tolik nenadchlo, protože chemie nepatřila k mým oblíbeným předmětům. Letos mi byly slíbeny zlepšené studijní výsledky všech mých čtyř dětí – rád bych našel pod stromečkem indexy a žákovské knížky, které by mě potěšily.

Přeji všem krásné a nezapomenutelné Vánoce.

Zástupce starosty Karel Mozr

Začnu těmi opravdu nezapomenutelnými Vánocemi. Jedny takové jsou. Opravdu si na ně vzpomenu doslova rok co rok. Nám se totiž před dvaceti lety na Štědrý den v 11 hodin dopoledne narodila dcera. To byl ten nejúžasnější dárek. Jinak Vánoce jsou pro mě svátky klidu, pohody a dobré nálady. Aby tomu tak opravdu bylo, začali jsme zpravidla nakupovat dárky už na podzim. Výjimkou je tento rok, protože jsme si dárek v podobě větší zahrádky už nadělili. Letos tedy přinese Ježíšek už jenom nějaké drobnosti pro radost. Kosmetiku, cédéčka, nějaké oblečení ... Uvidíme, co ještě vymyslí. U nás je to tak, že se pustí koledy, je slavnostní večeře a pak se čeká na první hvězdičku, aby se mohly rozbalit dárky. Budu spokojený, když se ve zdraví a pohodě všichni sejdeme u stromku a bude nám fajn. Další sváteční dny mlsáme, díváme se na televizi, chodíme na procházky ... Co si ale nenecháme ujít, je "Rybovka".

Šťastné a veselé Vánoce všem.

Herec a zpěvák Josef Zíma

Když se řekne slovo Vánoce, tak se mi samozřejmě vybaví dětství, rodiče, sourozenci a také zasněžená Praha. Dneska mám takový pocit, že v době, kdy jsem byl dítě, byly Vánoce každoročně opravdu bílé, v ulicích se sáňkovalo, hřiště se polila vodou a hned bylo kde bruslit a hrát hokej. Vybaví se mi těšení na dárky, kapr ve vaně, ale i Mikuláš a strach z čerta. Tehdy jsem dělal křížky na práh, aby čert přes něj nemohl přejít. Když se podívám na fotografie, kde jsme celá rodina u stromečku, tak mi tohle všechno připadá jako včera.

Vzpomínám i na strojení stromečku, který jsme si většinou přivezli od příbuzných z jihu Čech, protože dědeček byl hajný, na to, jak jsme z lesklých papírků a oříšků dělali ozdoby a pochopitelně na dárky. Na dřevěného koníčka s vozíčkem, knížky i první "velký" dárek. Tím byly náramkové hodinky. A letošní Vánoce?

Protože bydlíme s dcerou a její rodinou v jednom domě, je zbytečné strojit dva stromečky, takže obě rodiny samostatně povečeříme, pak se sejdeme u stromečku (u dcery), zazpíváme si koledy a radujeme se z dárků. Ještě je nemám nakoupené, ale už je mám v hlavě. Manželka by si přála takový kávovar na jednu porci. Co koupím dceři, vnučkám a zeťákovi už také vím. Já mám rád muziku, tak asi nějaký ten dárek bude z této oblasti, možná dostanu nějakou kravatu, kolínskou nebo košili. Uvidíme.

Krásné a pohodové svátky.

Zpěvačka Sisa Sklowská

Zdá se mi, že předvánoční čas začíná už na podzim. Všude vidíme čokoládové čerty, Mikuláše, ozdoby a přitom Vánoce jsou ještě daleko. Tu správnou atmosféru člověk cítí, až když opravdu klepou na dveře. To si snadno vybavím vánoční stromeček, dobrého obalovaného kapra, nezdravý bramborový salát s majonézou, trubičky s medem, naši středoslovenskou kapustnicu.

Dárků, které mi udělaly opravdu velkou radost, bylo hodně. Asi patřím mezi ty šťastné lidi, kteří dokáží mít radost i z maličkostí. I když musím připustit, že ještě větší radost mi dělá, když mohu dárky dávat. Jako dítě jsem byla šťastná, když jsem pod stromkem našla hračky. Nebyly to ale panenky, mě vždycky nadchla zvířata. Panenek jsem měla celý kopec, ale nikdy jsem si s nimi nehrála. Za to ze zvířat mám dnes v podstatě unikátní sbírku. Mám plyšáky, zvířata dřevěná, skleněná a jsou z celého světa. Vzpomínám si, že jsem dostala i zvířata v životní velikosti. Budu-li mít někdy velký dům, určitě si je všechna vystavím.

Když jdu kupovat dárky já, nikdy předem nevím, co to bude. Většinou zvolím, co mě zaujme na první pohled. Těžké je to hlavně tehdy, když kupuji dárek stejnému člověku řadu let. To pak opravdu není snadné být originální. Protože stále zápasím s časem, nakupuji dárky na poslední chvíli, což má tu výhodu, že člověk nemá šanci dlouho vybírat. Možná, že trochu času ušetřím tím, že nebudu muset zdobit stromeček. Ten mám doma ozdobený už tři roky. Mám v květináči rostlinu, která vypadá jako jehličnatý stromek a tu jsem nechala ozdobenou, takže já mám vlastně Vánoce stále. Každým rokem ale přidám nějakou tu zajímavou ozdobičku. Na Štědrý den dopoledne jdu ještě do města s partou kamarádů. Dokoupíme nějaké drobnosti, projdeme se po Václaváku, dáme si něco dobrého na zub. Po poledni začnu připravovat sváteční večeři. Salát a kapustnicu mívám už hotové (když to stihnu) a pak už jenom usmažím kapra a pomalu můžeme zasednout ke svátečnímu stolu. Na Slovensku je jedna zvláštnost. Před večeří se jedí vánoční oplatky, na které se může dát med, ořechy a jablko. Zvykem je, že nikdo oplatku nedojí a poslední sousto dá na prázdný talíř. Ten je určený blízkým, kteří už nejsou mezi námi.

Prajem pekné Vianoce.

Zástupce starosty Petr Weber

Vánoce? To se mi vybaví pomalu celý prosinec. Dodnes se mi nepodařilo manželku přesvědčit, že bychom mohli cukroví koupit, takže v kuchyni je nejprve všude nějaký druh těsta. Pak zavoní upečené cukroví a to je povel pro mě a našeho psa. Oba se "obětujeme" a bez ustání ochutnáváme. Před Štědrým dnem se objeví ryby, polévka, kterou mám strašně rád a bramborový salát. Toho se u nás nejvíc sní ještě před sváteční večeří. Je pravda, že manželka se ho snaží schovat, vymýšlí nové a nové skrýše, ale marně. Tento opakující se rituál má jediný konec. Skrýš objevíme a salátu je méně a méně. S přípravou Vánoc moc nepomáhám, protože v té době mi to moje práce nedovolí. Právě před svátky je nejvíce koncertů, výstav a jiných akcí, kterých se zúčastňuji. Snažím se to vynahradit v těch volných dnech, kdy se do úklidu zapojím. Jinak jsou Vánoce obdobím, kdy se u nás schází rodina a na to se vždycky těšíme. Protože je delší dobu volno, máme šanci si zajít do nějakého kostela, obdivovat jesličky, všude to voní – jsou to prostě krásné dny.

Krásné svátky plné pohody.

Herec Jan Přeučil

Když se řekne Vánoce, tak se mi pochopitelně vybaví moje dětství. Tatínek s maminkou dokázali navodit úžasnou atmosféru, byla to pro nás událost, tajemství, velké kouzlo a bylo nám nesmírně dobře. Vzpomínám si na můj nejoblíbenější a velký dárek, který jsem od Ježíška dostal. Bylo to jednoduché, ale na tehdejší dobu nádherné loutkové divadlo. To divadlo bylo tak krásné z jednoho prostého důvodu, že jsem ho hrál nejen já se sestrou, ale také rodiče, kteří byli velkými vyznavači divadla. To mě ovlivnilo, zaselo do mé dětské dušičky malé kamínky a tam se asi začalo rodit moje předsevzetí, že bych se chtěl celý život věnovat nádherné herecké profesi. Dnes je to pochopitelně jiné. Se svojí paní Evou Hruškovou-Přeučilovou, první československou Popelkou, prožíváme svátky několikrát. Hrajeme nejrůznější dětská představení, která jsou tématicky zaměřena k Vánocům a vánoční pohodě. Kromě toho nás každoročně čeká řada vystoupení, besed a dalších akcí. Samotný Štědrý večer je pro nás takovým vyvrcholením předcházejících dnů. Já si přeju jediný dárek, který bych rozdělil do takových čtyř kapitol. Abych byl zdravý, aby všichni moji blízcí i přátelé byli v pohodě a měli jsme se rádi, aby byla příjemná, dobrá práce a abychom s mojí paní stále nalézali mnoho a mnoho vzájemné lásky.

Tu přeji i vám všem.

Imitátor Václav Faltus

Protože jsem v podstatě zůstal pořád klukem, tak jsou pro mě Vánoce pořád stejně krásné jako v dětství. To si každoročně uvědomuji, když vybírám jednotlivé čokoládové figurky, které pak dávám na stromeček nebo když po roce vybaluji starý Betlém, který jsem z překližky vyřezával ještě ve škole. Je to takový krásný rituál, který bych si chtěl uchovat co nejdéle.

Asi nikdy nezapomenu na Štědrý večer, kdy u mě zazvonil telefon a ozval se velice smutný hlas. Úplně neznámý muž mě prosil, jestli bych si s ním mohl chvilku povídat. Dodnes nevím, co to bylo za člověka, který se právě na Štědrý den cítil tak sám a neměl komu svěřit se svými problémy. Nevěřil jsem, že by náš hovor mohl skončit úsměvně. Když se mě ale zeptal: "Nebyl by tam jeden Vlasta Burian?", věděl jsem, že mu naše povídání přeci jenom trochu pomohlo. Přiznávám, že jsem byl v té chvíli tak trochu naměkko. Uvědomil jsem si, že i když si vzájemně přejeme radostné svátky, každý je nemá.

K Vánocům patří samozřejmě i dárky, které rád dostávám a ještě raději dávám. Jeden dárek, který mi každoročně udělá radost, si ale pod stromeček dávám sám. Je to nový napodobený hlas. Můj je na Štědrý den, pak už patří všem posluchačům. Letos bych si rád pod stromeček nadělil hlas nového trenéra hokejové reprezentace Aloise Hadamczika. Protože jsem letos byl opravdu hodný, možná k němu přidám senátora Karla Schwarzenberka. Nejhezčím dárkem ale určitě je, když se u stromečku sejdu s lidmi, které mám rád.

Zdraví, štěstí, pohodu přeje všem čtenářům STOPu Václav Faltus. Připravila: Eva Černá