Jako většina lidí v dnešní uspěchané době i já jezdím často autem. Při jedné cestě jsem si na křižovatce mezi Billou a Šafránkou všimla krásného úkazu. Mezi asfaltem, přímo na rozhraní cesty a chodníku, vyrostla krásná slunečnice. Našla si nezvyklé místo a nakláněla hlavičku do strany, jako by pozorovala frmol na silnici. Pokaždé, když jsem jela kolem, pohledem na ni jsem se potěšila. Abych se o tu krásu mohla s vámi podělit, vyfotila jsem ji. Říkala jsem dětem: "Vidíte, to je malý zázrak, že tady do takové výšky vyrostla a nikdo ji nezničil." Dnes jsem jela okolo a děti křičí: "Mami, mami, už tam není!" Komu tam vadila, komu překážela? Vždyť jenom stála, rostla a dělala radost kolemjedoucím. Je tak málo pěkných věcí, které mohou člověka potěšit a i to málo někdo zničí.
Jako většina lidí v dnešní uspěchané době i já jezdím často autem. Při jedné cestě jsem si na křižovatce mezi Billou a Šafránkou všimla krásného úkazu. Mezi asfaltem, přímo na rozhraní cesty a chodníku, vyrostla krásná slunečnice. Našla si nezvyklé místo a nakláněla hlavičku do strany, jako by pozorovala frmol na silnici. Pokaždé, když jsem jela kolem, pohledem na ni jsem se potěšila. Abych se o tu krásu mohla s vámi podělit, vyfotila jsem ji. Říkala jsem dětem: "Vidíte, to je malý zázrak, že tady do takové výšky vyrostla a nikdo ji nezničil." Dnes jsem jela okolo a děti křičí: "Mami, mami, už tam není!" Komu tam vadila, komu překážela? Vždyť jenom stála, rostla a dělala radost kolemjedoucím. Je tak málo pěkných věcí, které mohou člověka potěšit a i to málo někdo zničí.