Jméno Ondřeje Brzobohatého si většina lidí dosud spojuje zejména se soutěží Česko hledá Superstar. Je to však hlavně vynikající klavírista, skladatel a dnes už i hudební producent.

Kromě toho má i hereckou zkušenost, zahrál si se svým otcem Radoslavem Brzobohatým. Působí jako pianista skupiny Bůhví, která hraje pohodovou hudbu na pomezí jazzu, popu a folku a dosud vydala dvě desky. Ondřej také již čtyři roky pravidelně hostuje v rock´n´rollové kapele Screwballs, známé například z filmu šakalí léta, jejímž bubeníkem je David Vodrážka, starosta Prahy 13. Se Screwballs si Ondřej Brzobohatý zahrál také 31. srpna na Koncertě pro park, kde skupina i host sklidili zasloužený aplaus.

Máte klasické hudební vzdělání. Jak jste se dostal k rock´n´rollu a co vás svedlo dohromady se Screwballs?
Už od malička jsem tuhle muziku poslouchal. Miloval jsem Elvise Presleyho nebo Jerry Lee Lewise. Obdivoval jsem, s jakým zapálením vystupují a co do svého výrazu dávají. Bylo mi asi deset, když mi strejda přivezl ze švédska záznam koncertu právě od Lewise. Pouštěl jsem si to stále dokola a představoval si, že jednou budu hrát přesně jako on.

Jak se vám hrálo v parku?
Byla tam skvělá atmosféra, takže skvěle. Navíc se Screwballs se můžu vždycky pořádně vyřádit a to mě na rock and rollu nejvíc baví. Vždyť o tom to vlastně je.

Na hodiny klavíru děti většinou chodí nerady. Jak to bylo u vás?
Pro mě to bylo do jisté míry vysvobození z hodin houslí. S tátou jsem cvičil na housle od pěti let, no a když mi bylo dvanáct, už mi všechny ty etudy a ševčíci lezli krkem. Tak jsem přitom zkusil klavír a ten mě začal bavit mnohem víc. Nakonec jsem u něj zůstal. Ale přesto si stále myslím, že housle jsou nejkrásněji znějící nástroj na světě.

Kdy jste zjistil, že muzika je to, čím se chcete v životě zabývat?
To jsem díky tátovi, který mě odmalička u muziky držel, zjistil poměrně brzo. Vlastně už někdy ve třinácti jsem byl rozhodnutý, že zkusím konzervatoř. No, a ono to vyšlo.

Skupina Bůhví má velmi široký záběr, co se týče žánrů. Jaká hudba je vám nejbližší? Koho nejraději posloucháte?
Je toho strašně moc, co poslouchám. Od popu přes gospel, jazz až po klasiku. Pokud bych to měl všechno konkrétně vyjmenovávat, tak byste mi musel dát prostor na dalších deset stránek. V poslední době ale asi nejvíc ujíždím na Michelu Camilovi a jeho fantastické desce Triangulo.

Také už máte na kontě řadu skladeb. Kdo vás nejvíce inspiruje?
V populární muzice to jsou různí lidé. V producentské oblasti to je například Timbaland nebo Pharrell Williams, no a v interpretační určitě Michael Jackson, Stevie Wonder nebo Prince. Vždycky jsem miloval černou muziku. Přijde mi, že je v ní víc emocí a navíc zní sakra dobře.

Přijal jste roli v divadle svého otce. Jak se vám hraje? Jak se liší zážitek z představení u herce a muzikanta?
No, mám tam roli muzikanta, ale je pravda, že je to dost jiné - hrát divadlo a hrát koncert. Je to sice také exhibice, ale divadlo má mnohem přísnější pravidla než muzika. Publikum je také Úplně odlišné. V divadle jsou lidé tiše, na koncertě vůbec. No, každopádně obojí je skvělý zážitek.

Chtěl jste si to jen vyzkoušet nebo myslíte, že byste někdy ve vzdálenější budoucnosti mohl skončit jako herec?
Víte, v umělecké branži se vzájemně nic nevylučuje. Zatím dělám jen to, co mě baví a jsem šťastný, že se tím můžu zároveň i živit.

Byl jste jako moderátor velmi blízkým svědkem zrodu nových hvězd, které na rozdíl od vás nemají většinou žádné hudební vzdělání. Myslíte, že se stanou skutečnými profesionály nebo jde jen o pomíjivou vlnu televizní popularity?
Prakticky máte pravdu v obou směrech. V řadě případů jde zcela určitě o pomíjivou vlnu popularity, ale to šlo mnohokrát v minulosti i bez Superstar. Tahle soutěž jen dává možnost novým, do té doby zcela neznámým lidem, se prosadit. A to, jestli se jim to povede či nikoliv, je jen na nich. Ten projekt má určitě smysl a kdo jím opovrhuje, je podle mého zbabělý pokrytec. Čas mi dá jistě za pravdu.

Komu z obou kol Superstars dáváte největší šanci?
Těm, kteří na sobě budou tvrdě makat a neusnou na pseudovavřínech. Mám-li být konkrétní, tak Sámer, Aneta, Martina a snad Tomáš. Z druhé řady ty zpěváky zas tak dobře neznám.

Produkujete desku Sámera Issy. Bude na ní nějaká vaše skladba?
Jestli dobře počítám, tak osm, včetně spoluautorství. Ta deska je moje zatím největší produkce, tak doufám, že nezklamu. Se Sámerem si hudebně rozumím nejvíc. Oba přesně víme, co od muziky chceme a naše spolupráce se od toho odvíjí.

Budete moderovat Českého slavíka. Je to velká výzva?
To určitě. Moderováním se neživím, ale pokud je fajn příležitost, tak se ho neštítím. Beru to spíš jako zábavu. Další zkušenost do sbírky.

Svět showbyznysu, do kterého jste vstoupil, přináší také mnohé nabídky vysokého zisku za Účast ve slabých pořadech a na zbytečných komerčních akcích. Máte nějaký osobní recept, jak se bránit pokušení a nedevalvovat své kvality?
Ano, ale možná to bude znít vulgárně. Je to heslo, které mě odjakživa učí můj táta: "Jen se neposrat." A to jak sám ze sebe, tak ze všeho kolem.

A jen velmi stručně: co všechno vás ještě čeká do konce roku?
Kromě hraní u táty v divadle, dodělání desky pro Sámera, odehrání malého turné s naší kapelou Bůhví, přípravy na natáčení druhé desky s kapelou a přípravy na Slavíka bych měl mít relativně volno :-).