Milá redakce a spoluobčané třináctky,
musím říci, že se všem svým známým chlubím, jak se mi tady krásně žije. Máme tady spoustu zeleně a parků, městská část zabezpečuje chod řady škol, školek a dětských hřišť, ale máme tu taky skvělé volnočasové vyžití. Ráda bych se s vámi podělila o mou příjemnou zkušenost. Hledali jsme s partnerem, co bychom mohli ve volném čase dělat společně – kromě chození do posilovny, které mě jako ženskou moc nebere – a našli jsme řešení ve formě kurzů společenského tance. Ty probíhají v krásně opraveném sále Spolkového domu Prahy 13 (býv. kino Stodůlky) a my se tam výborně odreagujeme. Sešla se tam příjemná parta lidí a dobře se bavíme nejen na kurzech, ale také na plesech, které pro nás naši taneční mistři na závěr každého pololetí pořádají. Na loňském plese jsme si dokonce s partnerem v tancích i cvičně zasoutěžili a nevěřili byste, kolik se tam užilo legrace. Už dnes máme jasno v tom, co budeme dělat další pololetí. Protančíme ho. Přeji všem, ať si život na naší třináctce užíváte stejně jako já. Věřím, že už tomu tak ve skutečnosti jistě je.

Vážení čtenáři,
dnes je 12. 9. 2005 a školní rok právě začal, je nový, mladý, bez historie, bez zásluh... A přesto chci zde poděkovat svému pedagogickému sboru za to, s jakou vervou a činorodostí tento školní rok zahájil. Při rozdělování, přidělování a oznamování úkolů, akcí, zodpovědností jsem si uvědomila, že jsme sehraní, že ani nic jiného ode mě nečekali. Nový školní rok nebude nijak lehký, ba naopak, budeme pokračovat v tvorbě školního vzdělávacího programu, pravidelně budeme připravovat vystoupení pro rodiče, vánoční jarmark, karneval, soutěže, olympiády, akce pro MŠ a to vše při snaze o co nejtrvanlivější a nejpestřeji získané vědomosti. Mile mě kolegové překvapili pěkným zorganizováním zápisu do kroužků, který začátkem září proběhl. Radost nám udělali i rodiče, kteří přišli v hojné míře.
Jsem ráda, že mám kolem sebe tým tvůrčích, vstřícných, pracovitých a ochotných spolupracovníků.

Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala paní Boženě Rosenbaumové, pracovnici Odboru sociální péče a zdravotnictví ÚMČ Praha 13 za její laskavost, ochotu a vstřícné jednání. Mám maminku, které je 79 let. Ten, kdo má staré rodiče (a k tomu ještě nemocné), ví, co obnáší doprovod k lékaři, na úřady a další místa, kam už se nemocný člověk bez pomoci nedostane. Když si maminka potřebovala vyřídit jednu ze sociálních dávek, myslela jsem si, že to bude záležitost chvilky. Velmi jsem se mýlila. Začaly jsme u lékaře a než jsme se dostaly na zdejší úřad, absolvovaly jsme návštěvu úřadů Prahy 8 a 5, kam jsme byly mylně odkázány. Přiznám se, že už jsem toho měla dost. Pak se ale na nás v osobě paní Rosenbaumové usmálo štěstí. Všechno jsme vyřídily, a navíc jsme odcházely s pocitem, že ještě existují ochotní a příjemní lidé.