K narozeninám jsme jí šli popřát se starostou Prahy 13 Davidem Vodrážkou. Paní Kabátová nás vlídně přijala společně se svojí věrnou přítelkyní Marcelou Fialovou, která se již 65 let stará o její účes, vzorně nás hostila a vyprávěla spoustu historek.
Na koho z kolegů ráda vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na práci s režisérem Slavinským. Měl moc rád, jak umím brečet. A když nějaká herečka málo plakala, tak posílal pro mě a já brečela za ní.
V poslední době jste hrála v Babím létě, v želarech, v Zapomenutém světle. Jak se vám pracovalose současnými herci?
Zapomenuté světlo s Bolkem Polívkou bylo krásné. Ráda vzpomínám na mladé herce. Jsou úžasně nadaní. Musí být, jinak by se v té záplavě herců ztratili. Ve 30. letech nás bylo pár herců z divadla a filmových hereček bylo vůbec málo.
Jaký je rozdíl mezi filmováním ve 30. letech a dnes?
Tenkrát nás bylo okolo kamery pár a všichni poslouchali. Dneska jich je tam nejmíň jednoutolik, všichni kecají a neposlouchá žádný.
Na co jste v životě pyšná?
že na mě lidi dodnes myslí, že mi píšou, jaká jsem byla a jaká jsem. To mně dělá pořád radost.
Máte nějaký recept na to, že jste pořád taková svěží, v dobrém rozmaru a že tak dobře vypadáte?
Mám heslo po mém tátovi: Prosím tě, holka, ať ti nejde nic výš než ke kolenům. čili: žádná zloba, žádný přehánění.
Přejeme paní Zitě Kabátové pevné zdraví, hodně síly a optimismu. |