V roce 1915 byly postupně vydávány potravinové lístky, za něž se bohužel často stejně nic nedostalo. Cukerní lístky, chlebenky, lístky na olej, slaninu atd. měly zajistit alespoň částečnou stabilitu. Pivo se do hospod dováželo jen některé dny v týdnu a na osobu připadl půllitr, smělo se vařit z bobů.

Byly zavedeny 3 bezmasé dny v týdnu, zakázalo se osvětlování hrobů, měnily se kliky a kování u dveřích, niklové dvacetihaléře nahrazovaly železné. Byla nařízena konfiskace románu A. Jiráska „Temno“, staženy pohlednice s národními symboly hory Říp či Blaníku. Bylo vypsáno několik válečných půjček. Rozpuštěna byla i česká obec sokolská pro nepřátelskou tendenci proti monarchii.
Pro zajímavost uvádíme zvýšení některých cen:

26. 11. 1916 zemřel František Josef I., ten nastoupil na trůn ve svých 18 letech. Panoval 68 let.

Ani tehdy nebyla nouze o lidské příběhy. U domkářky Maškové bydlela v podnájmu vdova Kejhová. Její manžel padl na frontě v Haliči. Jí bylo 43 let a měla dvě dcery. Patnáctiletou Anežku a osmiletou Jarmilu. Byla známa jako spořádaná žena, a proto všechny překvapilo, když ji bytná obvinila z krádeže tehdy nedostatkových brambor. Spor řešil až soud na Smíchově. Při vyšetřování vyšlo najevo, že škodu způsobila její Anežka, a následovala výpověď z bytu. Nešťastná Kejhová nemohla žít s pocitem, že její dcera je zlodějka a 5. 4. 1918 ji zabila a hodila do rybníka. Pak zabila i svou mladší dceru a sama se oběsila na háku u dveří. Sousedům písemně zdůvodnila, že již nemohla s hanbou žít. Celá událost silně zatřásla celou obcí.

První zábava po válce se konala 8. 11. 1918. Vojáci se postupně vraceli domů. Mnoho rodin však čekalo marně. Některé vítal průvod s lampióny a oslavou, jiní přišli v tichosti. Nejdříve se vraceli z území Rakouska-Uherska, později z fronty Ruska, Itálie či Francie. Samostatné Československo bylo vyhlášeno 28. 10. 1918.

Výklenek ve zdi statku č. 10 sloužil při svátku Božího těla. Procesí vycházelo z kostela a zastavovalo postupně u čtyř vyzdobených oltářů, kde se četlo m.j. jedno z evangelií. Prosilo se o ochranu před blesky, bouřemi, nemocemi a válkami. V Praze se tento svátek slavil poprvé r. 1355 a rychle se rozšířil do okolí. Průvod před nastávajícím létem byl plný květin a ratolestí. To vše se konalo na počest vidění sv. Juliány (zemřela r. 1258), kdy ji Bůh vyzval k zavedení svátku ke cti Nejsvětější svátosti.

Roku 1686 vlastnil statek č. 10 Jiří Kejha s manželkou Kateřinou. Po jejich smrti převzal chalupu syn Václav Kejha. Ten byl dvakrát ženat. Jeho druhá manželka ho přežila a provdala se za Matěje Tůmu. Hospodařili zde až do roku 1780. Statek měl v té době velké dluhy a byl dán do administrativní správy. Přesto se jej podařilo zachránit a dále tu hospodařili potomci Kejhů. Od 1. 7. 1864 jej vlastnil Matěj Kejha s manželkou Terezií. Před první světovou válkou tu byl Josef Kejha, který byl také zakládajícím členem a prvním velitelem spolku místních hasičů. V letech 1905 - 1909 byl starostou Stodůlek.