Ještě k prodeji bytových domů

Jako jeden z obyvatel domů, které spadají do technologického celku určeného zastupitelstvem Prahy 13 k prodeji, bych rád vyjádřil, co si myslím o stanovených podmínkách. Celá nabídka se mi jeví pouze jako formální, bez větších nadějí na úspěšnou realizaci. V první fázi se lidé mají vyjádřit, zda mají o odkup vůbec zájem. K čemu se ale vyjadřovat, když neznáte cenu? Už se šíří fámy, že 3+1 vyjde na více než milion korun. Nebylo by lepší jim předejít? S tím souvisí i další připomínka. Podmínkou je, aby s odkupem souhlasilo 90 % nájemníků. Náš vchod to ale podle všeho dohromady nikdy nedá, přestože v panelákových bytech nebydlí jen sociálně slabší obyvatelé. Proč při privatizaci bytového fondu stačilo 50 % nájemníků? Podle mého je to hřebík do rakve celé akce. A ještě technická připomínka - když chci něco prodat, měl bych to dát všem vědět. U nás ve vchodě se to odbylo letákem, který je v zasklené nástěnce. I to mě utvrzuje v dojmu, že Praha 13 vlastně už nic prodávat nechce. Ono by to možná tak nevadilo, o domy se podle mého docela dobře stará. Ale nám, nájemníkům, by se mohlo docela dobře stát, že po volbách přijde nové zastupitelstvo s nápadem prodat domy třetím osobám. Co to může znamenat pro nás obyvatele, to lze každou chvíli vidět v televizi. Úplně na závěr si nemohu odpustit dodatek. Domy, které jsou teď nabízeny, nebyly zařazeny do privatizace. Nikdy nám nikdo nevysvětlil, podle jakého klíče se byty pro privatizaci vybíraly, proč jejich obyvatelé si je mohli koupit relativně velmi levně a my se máme blížit k ceně komerční. Zdá se vám to v souvislosti s uvedenými připomínkami správné?

Úvodem je nutno říci, že nyní se již nejedná o privatizaci. Ta v naší městské části proběhla v relativně velkém rozsahu – zprivatizováno bylo 134 domů s více než 3 000 bytů. Platnost zásad stanovených Zastupitelstvem hl. města Prahy, podle nichž privatizace probíhala, skončila k 31. 12. 2001.

Vlastníkem domů je hl. město Praha. Pokud se v současnosti kterákoli městská část rozhodne prodat část jí svěřeného bytového fondu, je vázána zákonem č. 131/2000 Sb., o hl. městě Praze v platném znění, statutem hl.m. Prahy a dalšími platnými předpisy. Při stanovení ceny je městská část povinna podle zákona postupovat tak, že objekty nechá posoudit znalcem a na základě znaleckého posudku bude stanovena kupní cena, kterou bude samozřejmě schvalovat zastupitelstvo. Podobně to bylo při privatizaci, ovšem s tím, že byly poskytovány výrazné slevy. Ceny jednotlivých technologických celků se od sebe samozřejmě mohou díky řadě faktorů lišit, proto není možné v tuto chvíli sdělit konkrétní částku za 1m2 podlahové plochy. V první fázi jde skutečně o to, aby městská část alespoň předběžně zjistila, ve kterých konkrétních technologických celcích mají nájemci zájem o koupi. Nemůžeme si dovolit platit znalecké posudky zbytečně. Tam, kde nájemci splní stanovené podmínky a podáním žádosti projeví zájem o koupi (samozřejmě nezávazně), nechá městská část zpracovat znalecký posudek. Pak teprve nastane jednání o prodeji.

K názoru, že možnost prodeje domů se dostatečně nepropaguje: Městská část není v tuto chvíli v roli prodávajícího, který se za každou cenu potřebuje zbavit domů. Chce pouze umožnit oprávněným nájemcům bytů, kteří o to stojí, aby se mohli stát vlastníky se všemi právy a povinnostmi. Není to tedy typická nabídka prodeje, ale spíše poptávka. Nejdůležitější informace jsou v domech i na internetu , podrobnosti se mohou zájemci dozvědět na odboru majetkovém a investičním na telefonech 235 011 335 a 235 011 337.

Ještě k podmínce 90% zájmu - je jasné, že čím více nájemců bude technologický celek kupovat, tím bude cena pro jednotlivce přijatelnější. Nemyslím, že by se 51 % nájemců mohlo složit na celý technologický celek, aniž by z toho byly nějaké problémy. Velké potíže by do budoucna mohl přinést také prodej domů s byty, kde probíhá řízení o exekuci. Podmínky stanovené pro prodej považuje zastupitelstvo za zásadní a shodlo se na nich drtivou většinou.

Zastupitelstvo svým usnesením č. 322 z 6. dubna t.r. znovu zdůraznilo, že domy se budou prodávat jedině právnickým osobám založeným oprávněnými nájemci a v souladu s podmínkami, které stanovilo zastupitelstvo městské části.

K obavě z prodeje třetím osobám někdy v budoucnu je nutno říci, že v žádném z dosavadních zastupitelstev Prahy 13 nikdy nepadla jediná zmínka, že by se domy měly prodávat třetím osobám.

A na závěr - proč byly v minulosti některé domy zařazeny do privatizace a jiné nikoli. Kritérií byla řada. Privatizovat se mohly jen ty domy, které byly skutečně zapsány v katastru jako majetek hlavního města ve správě městské části. Těch bylo tehdy poměrně málo, domy byly většinou ve správě OPBH Praha 5 nebo nebyly díky evidenčnímu nepořádku bývalého režimu zapsány vůbec, čili právně neexistovaly. Trvalo řadu let, než se podařilo tento nedostatek odstranit. Druhým důvodem nezařazení některých domů do privatizace byl fakt, že jimi městská část ručila za úvěr na zateplení domů. Dále byly vyloučeny domy mladší 12 let a domy, v nichž byly nebytové prostory užívány zdravotními, sociálními, školskými a sportovními zařízeními. V následných fázích se pak privatizovaly zejména domy, které patřily do již částečně zprivatizovaných technologických celků, aby se odstranily problémy s rozdělenou infrastrukturou.

Privatizace v Praze 13 proběhla, dnes již jde o jinou formu nabídky odprodeje, která probíhá ve zcela odlišných ekonomických podmínkách, než byly tehdy.

Můj příspěvek by nám, pejskařům, měl dát především námět k zamyšlení nad námi samotnými. Nejsou občas námitky občanů – nepejskařů naprosto oprávněné? Jistě budete souhlasit, že dámská lodička obalená „čímsi“, se rozhodně nesetká s pochopením pro naléhavou potřebu našeho psa a ani nezlepší mínění nekynologické veřejnosti vůči nám.

Rozhlédnu-li se po většině našich sídlišť, dokonce nejsou ušetřena ani dětská hřiště, cloumá se mnou opravdu vztek. Bohužel oblíbený táborákový hit mých studentských let „Cesta byla nerovná, já jsem šlápnul do...“, už zdaleka neslouží jen k obveselení posluchačů, ale ukazuje na velkou neukázněnost a nekultivovanost některých lidí. A to jsou současná sídliště vybavena speciálními pytlíky a koši k jednoduché likvidaci příslušného produktu. Velký talent trefit se přesně do „černého“ mají zejména naše děti. O likvidaci takového nadělení se raději nebudu ani zmiňovat. Sama vlastním dva psy a nikdy bych si nedovolila nechat to, co občas nevhodně vyprodukují, na místě naprosto nepřijatelném.