Trocha z historie Stodůlek III.

V roce 1910 bylo nařízeno sčítání lidu. Žilo zde 1304 obyvatel. Přes 99 % se hlásilo k náboženství římskokatolickému. Domů napočítali 141 včetně Lužin a Bílého Beránka. Koňů bylo 105, hovězího dobytka 328 kusů, 222 kusů vepřového dobytka, 128 koz, 246 husí, 1531 slepic, 92 skopců a 724 ostatních zvířat. Včelích rojů bylo 50.

První zmínka o chalupě č. 25 je z roku 1620. Nejprve v ní žil řezník Jan Pešek, pak další řezník Jan Hes. Pustou ji r. 1662 koupil Jakub Turek s manželkou Lidmilou. R. 1694 je prodána Martinu Hříbkovi. Pak se tu vystřídalo několik generací z rodu Kejhů. Začátkem 19. století zde žili manželé Jindrovi s dětmi. Žena chodila zaříkávat nemoci. Lékařská péče tu v té době ještě nebyla.Velké rozmary počasí byly i dříve. Jednou bylo na začátku dubna ještě přes metr sněhu, jindy přes léto tak velké sucho, že i malou úrodu zničily přemnožené myši. Tragédie postihla obec 13. 6. 1907. Přihnala se silná bouře, při níž uhodil blesk do statku sedláka Františka Klímy. Smrt zde našla jeho dvacetiletá dcera, manželka s druhou dcerkou byly omráčeny. V únoru 1910 vypukl požár v zemědělské usedlosti 32. Shořelo hospodářské stavení, špejchar, chlévy, píce, obilí. Dobytek byl zachráněn včasným vyvedením mimo objekt. Téhož roku zapálil blesk statek č. 11. Zabil jalovici, shořely ovčiny i chlévy s pící. Vůbec požáry v té době byly velice časté. Všude se topilo ohněm a hořlavý materiál ve většině domů tomu napomáhal. Došky, sláma, dřevo, seno ve stodolách... Rok 1911 byl velice suchý s tropickými vedry. Tráva byla spálena, potoky vyschly, otava vůbec nevyrostla a obilí předčasně dozrálo. V červenci bylo po žních. Jiné roky bylo naopak počasí tak deštivé, že úroda na polích shnila. Po volbách roku 1913 bylo zrušeno vydržování obecního býka a post obecního slouhy žijícího v pastoušce.

41 mužů se již domů do Stodůlek nevrátilo. Památník obětem I. světové války stojí pod kostelem. Na žulovém jehlanu je umístěna tato deska.Na svátek sv. Anny (26. 7. 1914) přijela do obce skupina vojáků a počala vylepovat plakáty „My, apoštolská milost, Mým národům“... Lidé právě vycházeli z kostela a v protějším sále hostince „U Fafků“ začala hrát kapela. Asi po třech skladbách přišli z Řeporyj četníci a zábavu zakázali. Sál se vyprázdnil a byla nařízena mobilizace. Každý voják ze zálohy ve věku 23–37 let se musel dostavit do armády. Z obce odešlo 70 mužů. Ze statků bylo odvedeno 30 párů koní a s nimi kočí – nevojáci. To vadilo zvláště při nadcházejících žních, kdy se do povozů musely zapřahat krávy a bylo málo pracovníků. Obec musela odvádět obilí. Již 20. srpna byla vyhlášena další mobilizace a bylo odvedeno dalších 30 vojáků ve věku 20–24 let.

V listopadu museli na vojnu další chlapci, a tak to šlo i v dalších letech. Stodůlky opustilo během I. světové války (1914–18) 209 mužů. Cestou na frontu se tu ubytovali na nějaký čas dělostřelci, pak přišli pěšáci. Nastával nedostatek potravin, peníze ztrácely svou cenu.

Autor článků čerpá mimo jiné z Kroniky Stodůlek Františka
Vlasáka. Pokračování příště.

text a foto Jaroslav Fuglík