Těžké chvíle druhé světové války prožívali i obyvatelé Stodůlek. V době, kdy se blíží významné výročí jejího konce rádi zařazujeme vzpomínkový článek pana PhDr. Jiřího Jindry, který se na události května 1945 dobře pamatuje. Jeho otec pan František Jindra, byl v bojích o Prahu prvním padlým stodůleckým občanem. Dnes nese jedna z ulic na Vidoulích jeho jméno.

V posledních dubnových dnech r. 1945 bylo již na každém kroku cítit revoluční napětí. Rudá armáda byla na Moravě, 26.dubna osvobodila Brno. V západních Čechách byla americká armáda, 4. května osvobodila Plzeň. Od 1. května propukávala na českém venkově místní povstání a revoluční boje. V průběhu 4. května docházelo v Praze k prvým revolučním projevům. Byly strhávány a zamazávány německé nápisy, docházelo k odzbrojování německých vojáků – důstojníků jednotlivců.

5. května dopoledne odzbrojili dva vidoulečtí občané František Konečný a Bohumil Drbal za pomoci několika vidouleckých kluků dva německé vojáky v plné polní na eráru (vojenském cvičišti) poblíž granátové střelnice. To byly první ukořistěné zbraně. Rozhodující chvíle nastaly v poledních hodinách v sobotu 5. května, když se z pražského rozhlasu ozvala úpěnlivá prosba o pomoc proti vraždícím esesákům.

Po výzvě pražského rozhlasu přestala ilegalita, začal otevřený boj. Ve škole ve Stodůlkách (dnes ZŠ Mládí) bylo vytvořeno velitelství místních vojenských dobrovolníků, velitelem se stal učitel stodůlecké školy ppor. v záloze Stanislav Plot. Byla tu také zřízena stanice prvé pomoci ČK za vedení MUDr. Václava Siegla a za pomoci Fr. Kakose, Jar. Procházky, Marie Štádlerové, Marie Foglové a dalších. Druhá ošetřovna byla vytvořena na Vidoulích v restauraci „ U Petrů“ pod vedením zdravotního rady MUDr. Jakuba Hřebačky se zdravotními dobrovolnými sestrami ČK Karlou Beránkovou s jejími dcerami Zorou a Kájou, zdravotní sestrou paní Plotovou, paní Mrskošovou a poddůstojníky zdravotní služby v záloze pány Nesejtem, Foglem, Chmelařem a Kožušníkem.

Pro osud povstání bylo rozhodující získat zbraně. To se podařilo odzbrojením německé posádky v řeporyjské škole. K tomu došlo hned v prvý den povstání zásluhou především vidouleckých občanů Františka Konečného, Bohumila Drbala a Františka Procházky. Ti po výzvě pražského rozhlasu o pomoc se vydali na četnickou stanici ve stodůleckém dvoře, aby s četníky sjednali společný postup proti Němcům. Na křižovatce před dvorem zastavili projíždějící motocykl se sajdkárou s dvěma německými vojáky. Jeden z nich byl velitel řeporyjské posádky. Oba byli ihned odzbrojeni. Telefonicky byly vyrozuměny Řeporyje, odkud se zakrátko dostavil MUDr. Ježek s několika muži. S velitelem posádky bylo dohodnuto, že celá řeporyjská posádka ve škole a v Raisrově cihelně složí zbraně za podmínky, že s Němci bude zacházeno jako s válečnými zajatci podle zásad MČK. Takto bylo ze Řeporyj získáno 96 pušek, 4 těžké kulomety, pistole, ruční granáty. Tyto zbraně sehrály velmi důležitou úlohu v dalších dnech v bojích u Bílého Beránka, v Hájích, při obraně Stodůlek a Vidoulí před postupem motolské posádky Wehrmachtu.

V sobotu 5. 5. v odpoledních hodinách začalo spontánní stavění záseků a barikád. Na Vidoulích bylo započato s rozebíráním železničních kolejí před kaňonem, aby Němci nemohli manévrovat s pancéřovým vlakem, který stál na nádraží v Jinonicích. Rozebírání bylo zastaveno po 17. hodině, když přišla zpráva z Jinonic, že pancéřového vlaku se zmocnili dělníci jinonické Waltrovky. Prvým stodůleckým občanem, který padl v revolučních bojích o Prahu, byl František Jindra, který byl členem odbojové skupiny Josef v motolské vozovně a vedl skupinu 15 dobrovolníků z motolské vozovny na pomoc staroměstské radnici. Zahynul před právnickou fakultou zasažen esesáckou kulometnou střelbou. Dokončení článku najdete v květnovém čísle.