Koncem 19. století se rozrostla bývalá samota Lužiny. Dříve zde byly lesy patřící purkrabství pražského Hradu. Proto zde umístili hájenku. Později tu bylo dostaveno přes třicet nových domků a žilo zde již 266 obyvatel. V celých Stodůlkách tak napočítáme 1 005 lidí, z toho 242 dětí.

Roku 1900 začala v okolí těžba uhlí. Některé vrty dosahovaly hloubky přes 50 metrů. Proti původním plánům nebylo uhlí kvalitní a jeho dolování se v následujícím roce zastavilo. V té době se intenzivně řešila otázka výstavby nového kostela. Rozbitými okny a střechou do původního zatékalo, stěny byly vlhké a zčernalé od plísně. Trhliny ve zdivu ohrožovaly návštěvníky. Stejná situace byla i na faře, jejíž žumpa se vylévala do zahrady a dřevěné části oken a schodů neudržely pohromadě ani hřebíky. 15. dubna 1901 byla ve starém kostele poslední mše. Lidí prý tehdy přišlo mnoho. Každý se s ním chtěl důstojně rozloučit. Hned druhý den začalo bourání. Po dobu, než byl nový chrám dokončen, se konaly liturgie v kapli Nalezení sv. Kříže v Hájích nebo v krteňském kostele.

Zajímavé věci nalezli dělníci při odstranění věžní báně. Obsahovala mnoho dokumentů z minulosti, ukázky tehdejších peněz i seznam lidí, kteří se podíleli na výstavbě první stodůlecké školy. Stavba nového jednolodního pseudogotického kostela podle plánů c. k. inženýra M. Krcha byla dokončena v roce 1903. Vysvěcení proběhlo 11. října téhož roku za hojné účasti věřících a spolků, včetně obecního zastupitelstva.

Spolků zde působilo v té době několik. Například spolek okrašlovací by se hodil i v dnešní době. Udržoval cesty v zimě, vysazoval stromky či vedl divadelní kroužek.

Spolek krejcarový přispíval dětem ve škole šedesáti krejcary ročně na pomůcky. Dále tu byl spolek podpůrný, bezvěrců, dobrovolných hasičů, sokolský, baráčnický.... Každý z nich měl své trvalé sídlo v nějaké hospodě. Tam také probíhal každý rok jejich ples, z jehož výtěžku čerpaly kromě příspěvků peníze pro činnost. Hospod tu bylo sedm. Dvě podél dnešní Plzeňské ulice. „U Lípy“ a dnes již neexistující „ U Bílého beránka“ (budova vedle křižovatky s Jeremiášovou ulicí byla v sedmdesátých letech pro zchátralost zbourána). Já tam ještě stihl nějaké to pivo vypít. Přímo ve středu obce „Na Nové“ (dříve „Na Staré“), „U Slovana“ a „U Fafků“. Na Lužinách dodnes stojící „Na Cikánce“ a na Vidoulích „U Petrů“. Byl tu i hotel „Praha“. Přestože zde stále převládala zemědělská činnost, bylo tu i šest obchodů s potravinami, dva řezníci s vlastní porážkou, kapelník a mnoho drobných řemeslníků. Hodně lidí pracovalo i v místních cihelnách. Jedna stála v místech dnešního Carrefouru, druhá na kraji centrálního parku nad KD Mlejn, další v místech dnešního skanzenu Řepora, čtvrtá pod dnešním Baumaxem a pátá – Šafránkova – na místě prodejny Billa.

Od roku 1574 byli ve Stodůlkách do čela obce voleni rychtář a konšelové, od roku 1838 představení a od roku 1869 starostové. Po II. světové válce je nahradili předsedové národních výborů a od roku 1990 opět starostové. Počty zastupitelů se měnily podle vzrůstajícího počtu obyvatel v obci.

Školní docházka byla uzákoněna r. 1781 císařem Josefem II. Stará škola z roku 1816, stojící přímo proti kostelu, již nevyhovovala tehdejším potřebám. Původně v ní byl pouze byt pro učitele a jedna třída. Po čtyřiceti letech bylo přistavěno patro pro novou třídu. Po dalších asi třiceti letech musela být otevřena třetí třída v sále hospody „U Slovana“. Obec musela platit vlastníkovi roční pronájem 100 zlatých. Proto bylo nutné postavit novou školní budovu. Dohady o stavbě, výběr firem a následná nespokojenost dělníků s výší platu – to vše ovlivnilo její dokončení. Otevření (dnešní ZŠ Mládí) proběhlo 6. 9. 1908. K dispozici bylo 5 učeben, tělocvična, sborovna, kabinety a 3 pokoje pro řídícího učitele. Ten např. prováděl i úklid budovy ve vlastní režii. Ve vestibulu na mramorové desce stálo: „Jubilejní obecná škola císaře Františka Josefa. Vystavěla školní obec Stodůlky – Motol – Chaby v roce 1908“. Z toho plyne, že budova byla určena nejen stodůleckým dětem.

Příjmy kantorů byly v začátcích mizerné. O Vánocích chodili koledovat ve svém obvodu. Zpívali koledy, přáli zdraví a dostávali dárky a drobné mince. Chodili s muzikanty hrávat na zábavy i do kostela. Sháněli živobytí, jak se dalo.

Autor článků čerpá mimo jiné z Kroniky Stodůlek Františka Vlasáka a z knihy Ondřeje Bastla Z dějin Stodůlecké farnosti. Ta je stále v prodeji (v redakci STOPu) za 90 Kč.