Koncem ledna se v Hotelu Praha konal benefiční večer, jehož výtěžek byl určen na realizaci projektu občanského sdružení PROSAZ „DOMA JE DOMA“. Ten si klade za cíl poskytnout kvalitní služby osobní asistence těžce zdravotně postiženým obyvatelům domů s bezbariérovými byty – např. v Kodymově ulici v Praze 13. Navíc klienti, u nichž zdravotní stav vyžaduje trvalý dohled, jsou pomocí zvláštního technického zařízení napojeni na tísňovou linku, která zabezpečí spojení v krizové situaci a upozorní dispečink na případný problém.

Úspěchu této akce určitě napomohl i lákavý program. Na přítomné čekal mimo jiné balet, manekýny předvedly část kolekce navržené pro Miss Europe-Junior Czech 2004 od módní návrhářky Zoriany Stechnovičové, pódium patřilo fenomenálnímu houslistovi Pavlu Šporclovi, ale nezapomnělo se ani na ty, kteří PROSAZU nejvíce pomáhají. V průběhu večera byla předána ocenění nejvýznamnějším partnerům PROSAZU. Všem poděkovala předsedkyně sdružení paní Iveta Pešková. Úžasnou tečku pak svým vystoupením udělala Lucie Bílá. Naše první otázka patřila právě jí.

Myslíte si, že děláme pro naše postižené spoluobčany dost?
Nerada komentuji to, co kdo dělá, protože se především dívám na to, co dělám já. Snažím se nejen, abych měla sama před sebou čisté svědomí, ale také aby to, co dělám, mělo nějaký řád. Není charita jako charita. Kdybych přijala veškeré nabídky, které dostávám, tak už bych nic jiného nedělala, a navíc, já musím být přesvědčená o smyslu té „věci“. Někdy paradoxně méně může být více. Všechny takovéhle akce musejí mít určitou noblesu a musejí být každopádně přínosem. Dneska jsem tady proto, abych pomohla a také proto, že Ivetka Pešková je moje kamarádka, která mě navíc o projektu PROSAZU „DOMA JE DOMA“ přesvědčila. Je skvělý. Takový byl i celý dnešní večer, který má pomoci těm, kteří to potřebují a zároveň poděkovat těm, kteří pomáhat mohou a také to dělají. Víte, já jsem mimo jiné patronkou jisté slovenské nadace, kde je mé, snad to tak mohu říci, motto: „Zdravý člověk má tisíc přání, nemocný jen jedno“. Strašně moc si přeji, abych to „jedno“ mohla všem nemocným splnit.

A co benefici v Hotelu Praha říká Pavel Šporcl?
Jsem si plně vědom toho, že náš život dokáže změnit pouhá jedna vteřina. Pak budeme my těmi, kterým je určena dnešní benefice. A když si tohle člověk do všech důsledků připustí, změní se jeho žebříček hodnot. Snad proto, že si to uvědomuji, snažím se pomáhat, jak se dá. Nejen tím, že hraji na takovýchto akcích, ale posílám i nemalé finanční prostředky. Naposledy to bylo po prosincové katastrofě v Asii. Navíc navštěvuji různé kluby postižených. Víte, co jsem ale zjistil? Ti lidé chtějí, abychom je brali jako sobě rovné. Možná, bychom si měli položit otázku, zda dokážeme obohatit lidi, s kterými se potkáváme, tak jako ti, pro které jsem dneska hrál. Já osobně z takovýchto setkání čerpám sílu. Dejme si ruku na srdce – už jen když onemocníme „obyčejnou chřipkou“, uvědomíme si, jak je zdraví důležité. Škoda, že na to mnohdy strašně rychle zapomínáme.