První zmínka o vsi Stodůlky je z roku 1159. O kostelu sv. Jakuba Většího se můžeme poprvé dočíst již v roce 1292. Tehdy patřilo toto území řádu templářů. Na konci 13. století je vlastnili páni z Jindřichova Hradce. Roku 1295 odkázal Oldřich II. z Hradce část zdejších pozemků proboštství kapituly svatovítské, ostatní zůstalo nadále templářům. Po zrušení jejich řádu 3. 4. 1312 připadl všechen jejich majetek johanitům (maltézští rytíři). Další dochovaný záznam praví, že r. 1402 zde měl svatovítský probošt Jan tvrz, dvůr, louky, pole a lesy se dvěma poddanými. Tehdy v tvrzi občas údajně také přenocoval král Karel IV. při svých cestách na hrad Karlštejn. Tvrz stála v místech dnešní ulice K Brance.
V době husitských bouří se i zde odehrála nejedna bitva. Například v roce 1421 vojáci z posádky pražského Hradu napadli ves obsazenou husity. Ti se před přesilou ukryli i s koňmi do místního kostela. Byli však přemoženi a šestnáct z nich padlo do zajetí. 15. října 1429 přešel patronát nad vsí na purkrabství pražského Hradu. Statky jim pak dodávaly část úrody.
V době předbělohorské Stodůlky čítaly 20 domů. Pro zajímavost uvádím, že v té době žilo v Čechách zhruba 2 miliony obyvatel. Útrapy a strasti po bitvě na Bílé Hoře 8. 11. 1620 a po třicetileté válce 1618 – 1648 poznali i místní lidé. V roce 1645 zde žilo pouze 9 sedláků, 1 chalupník a 2 zahradníci. Většina stavení byla rozbořena. Porážka stavovského povstání je i koncem všech církví, vyjma římskokatolické. Tu jedinou habsburský stát s katolickým vyznáním uznával. Z důvodu jiného vyznání tak opustil svůj dům č. 20 sedlák Jan Zejka s rodinou, dům č. 1 Václav Pícha s chotí a další desítky lidí.
V listopadu 1741 obsadila francouzsko-bavorská vojska Prahu. František Štěpán Lotrinský ji se svým vojskem příštího roku dobyl zpět. V průběhu tažení došlo v Hájích k zajímavému nálezu kříže zarostlého ve špalku dřeva. To bylo vykládáno jako dobré znamení a pomoc při vítězství. Jeho manželka Marie Terezie nechala na místě nálezu vystavět kapli Nalezení sv. Kříže. To se psal 25. květen 1743. Své zde sehrála jistě i její česká korunovace. (Podrobný článek vyšel ve STOPu v říjnu 2003.)
V roce 1787 byla založena stodůlecká matrika. Evidovalo se zde narození, oddání i úmrtí. Týkalo se to také údajů lidí z Bílé Hory, Řeporyj, Motola a okolí. Rok 1816 se pojí s otevřením první školy ve Stodůlkách. Chodily do ní děti místní, ale i z Motola, Chab a Lužin, které byly v té době samotou.
Ve vsi se nedály jen věci dobré. Podle záznamů zde 11. 3. 1794 vypukl brzy ráno rozlehlý požár. Shořel dům rychtáře i souseda Kejhy. Vše to způsobil místní krejčík jako pomstu, protože si rychtář nechtěl vzít za ženu jeho dceru. Brzy nešťastníka chytili a odsoudili na 24 let do káznice pro těžké zločince na Špilberk. 14. listopadu 1813 zemřelo v obci na „záhadnou“ nemoc 21 francouzských zajatců odvlečených po bitvě národů u Lipska. V tomto roce se zde vůbec šířily epidemie, po kterých zůstalo mnoho mrtvých, sirotků a neúplných rodin. Roku 1826 se dočkal celkové opravy kostel a farní dům. Kosti z kostnice byly přeneseny a zakopány na hřbitově. Další problém se týkal školy. Učil tu zanedbaný učitel vyhledávající jen svůj prospěch. I jeho znalosti byly mizivé. Vše sváděl na svoji nemoc. Pro množství stížností musel být vyměněn a poslán na léčení.
V celém místním farním obvodu nebyla porodní bába, a to odporovalo tehdejším předpisům. Proto se hledal vhodný adept, který by státem předepsaný kurz na obecní útraty dokončil. Byla vybrána chudá paní Nedvídková. K té ale neměly ženy důvěru, a proto sem docházela bába z Dejvic. Obec ušetřila za školení, ale musela jí zajistit trvalý pobyt. Proto nakonec získala důvěru bába prvně jmenovaná.
Na jaře 1828 vydal krajský úřad nařízení, že všichni mladí do 24 let se povinně dostaví k prohlídce očkovací komise. Důvodem byly rozšířené neštovice. Epidemii moru v zimě r. 1832 nepřežilo mnoho desítek stodůleckých obyvatel. Roku 1835 byl otevřen nový hřbitov, který nahradil již přeplněné místo kolem kostela. Navíc tak bylo splněno i tehdejší nové nařízení, aby byly odstraněny hřbitovy ze středů obcí. V roce 1843 bylo ve Stodůlkách již 74 domů a 590 obyvatel. V roce 1848 byla zrušena robota. Nejvíce starostí a povinností měl v té době kněz. Kromě bohoslužeb ručil za účetnictví školy, hlídal výnosy, odvody daní, musel pravidelně informovat purkrabský úřad o narozených mužích pro potřeby vojska. Evidoval, zda snoubenci nejsou vzájemně příbuzní (zákaz sňatků až do třetího pokolení). Staral se též o vybírání desátků. V 19. století musely být zasílány nadřízeným seznamy chudobných. Vysvědčení o chudobě také vydával kněz.
Roku 1854 vydal okresní hejtman varování před vydáváním tohoto vysvědčení pro ty, kteří se chtějí vystěhovat do Ameriky. Dalším z chudobných bylo i doporučeno přestěhování na venkov. V odůvodnění stálo, že tam se žije levněji.
V letech 1838 – 1860 působil ve vsi lokalista a později farář Josef Zimmerman (1804 – 1877). Ten byl i známým spisovatelem a překladatelem, autorem veršů a románů. Pro mládež psal i dobrodružná díla.
Tak jako ostatní jeho předchůdci řešil nejeden sousedský spor, udavačství a zlodějinu.