| Od počátku roku vstoupil v platnost nový
školský zákon, který přinesl některé novinky a v něčem i návrat
k prvkům minulosti. Na malém prostoru není možné probrat všechny
aspekty zákona, ale k těm nejaktuálnějším, zejména k otázce státních
maturit či blížících se přijímaček na střední školy, přinášíme rozhovor
s poslancem Petrem Bratským, členem sněmovního výboru pro vědu,
vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. |
| Jsou
školy v Praze 13 připraveny zvládnout všechny změny vyplývající
z nového zákona?
Určitě ano. Školy na třináctce si udržují vysokou úroveň, včetně
operativního reagování na nové trendy a legislativní změny. Mnohé
školy a jejich ředitelé se navíc podíleli na diskusi provázející
proces přijímání zákona. Jak mě ujistil zástupce starosty Karel
Mozr, který má školství na starosti a s řediteli se nedávno sešel,
naše školy jsou připraveny dobře. Nový školský zákon navíc nepřináší
žádnou zásadní revoluci a v mnohém zůstal i za nadějnými očekáváními,
které do něj vkládali zastánci hlubších změn směřujících k modernizaci
školství.
Školský zákon byl přijat jen těsnou většinou, jak jste hlasoval
vy?
Hlasoval jsem proti takové podobě zákona, kterou nakonec prosadila
vládní koalice nejtěsnějším možným poměrem hlasů. Panuje shoda v
tom, že nový školský zákon byl potřeba, ale to, co nakonec vzniklo,
nás v některých ohledech vrací do socialistického školství. Senát
sice se svými pozměňovacími návrhy zákon sněmovně vrátil, pak byl
opakovaně těsně schválen v nepatrně vylepšené podobě, ale celkový
výsledek i způsob jeho přijetí už nyní budí řadu nesouhlasných reakcí.
Podobně jako u dalších zákonů šitých horkou jehlou to v brzké době
asi vyvolá nutnost novelizace a oprav zákona. V tuto chvíli však
musím demokraticky respektovat řešení přijaté většinovým hlasováním,
jakkoli bylo těsné.
Co novému zákonu konkrétně vytýkáte?
Asi nemám tolik prostoru, abych mohl vyjmenovat všechny detaily.
Jedním z hlavních nedostatků zákona je však jeho celkově zastaralá
koncepce a to, že se žákům a studentům za pochodu mění podmínky
studia. Čím více se ve spěchu mění podmínky a pravidla hry, za kterých
či kvůli kterým si konkrétní studium zvolili, tím větší pak panuje
nejistota a pochybnosti o jeho úspěšnosti a významu. Příkladem jsou
tzv. rámcové vzdělávací programy, které zatím ministerstvo školství
nemá pro jednotlivé maturitní předměty vypracované, ač zákon již
platí a počítá s jejich existencí. Studenti se tak zatím musí připravovat
postaru a až později se dozví, co bude vlastně přesně předmětem
jejich zkoušky. Budou mít na přípravu méně času. Dohodou širšího
politického spektra, respektováním více připomínek odborníků a vytvořením
většího časového prostoru pro přípravu i počátek platnosti tak důležitého
zákona se mohlo docílit větší kvality a delší životnosti této normy,
než je jedno volební období.
Žáky posledních ročníků základních škol ani jejich rodiče asi nepotěšila
možnost podat od letošního roku přihlášku v prvním kole pouze na
jednu střední školu.
Ano, to je jedna z věcí, kterými se vracíme k socialismu. Nový zákon
také uzavírá možnost hlásit se na víceletá gymnázia i z vyšších
ročníků ZŠ, než odpovídá příslušnému nástupnímu ročníku gymnázia.
Někdo tato opatření vítá s tím, že prý budou přijímačky spravedlivější,
ale spíš bych řekl, že jde opět o nahnání dětí do jedné řady a běda,
kdo bude „přečuhovat“, ať už kterýmkoli směrem. Přitvrzování regulace
a vymýšlení stále nových a komplikovanějších podmínek a omezení
však naše školství od hlavních světových trendů vzdělávání spíše
vzdaluje, než abychom se jim blížili. A to přitom máme zatím v mezinárodním
srovnání za poslední léta docela dobrou pověst.
Jaké jsou alternativy k tomuto systému přijímaček?
Ve většině evropských zemí zkoušky tak, jak je známe u nás, vůbec
nemají. Dávají přednost tomu, aby každý dostal šanci. Aby byl přijat
na základě minimálních požadavků a ukázal nikoliv během jedné jediné
nutně zkreslené zkoušky, ale zpravidla v delším úseku prvního pololetí
či celého ročníku, co v něm opravdu je. Ujasnil si i sám vnitřně,
jestli zvolená škola je pro něj i ta pravá. Zda na studium má nebo
nemá, podobně jako na vysokých školách nebo jako to fungovalo i
u nás ještě za první republiky. Současné pojetí zákona vyhrocuje
situaci a děti i rodiče vnímají přijímací zkoušky na střední školu
jako osudové rozhodnutí, někdo by možná řekl spíš „osudné“. Teď
nebo nikdy! Stres! Tlak! Ale takhle to není třeba brát. Mladý člověk
má ve věku 14-15 let málokdy jasnou představu, kam by chtěl svůj
život směřovat, nedokáže často ani reálně zhodnotit své znalosti
a dovednosti. Někteří rodiče navíc promítají do dítěte své ambice
a už je vidí jako lékaře či právníka, zatímco si nevšimnou, že má
třeba skvělé vlohy k úplně jinému oboru, ve kterém může být prospěšné
společnosti a zároveň šťastně naplnit svůj život prací, která jej
i baví.
Hodně diskutovanou otázkou jsou již zmíněné státní maturity,
jak to s nimi bude?
Maturita podle nového školského zákona se bude týkat jako prvních
už těch studentů, kteří teď v září 2004 nastoupili do 1. ročníků
čtyřletých gymnázií a budou maturovat ve školním roce 2007/2008.
Nová maturita bude mít dvě části. V té společné pro všechny školy
budou studenti skládat zkoušku z češtiny, cizího jazyka a volitelného
předmětu. Původně uvažovaná povinná zkouška z matematiky, která
byla postrachem mnohých žáků i rodičů, nakonec neprošla díky pozměňovacím
návrhům senátu. Ve druhé, profilové části maturity, si každá škola
bude moci zvolit tři předměty, které odpovídají jejímu zaměření
a ty pak budou pro studenty povinné. Nepovinně bude pak moci student
maturovat ještě z dalších až čtyř předmětů či oborů, bude-li mít
zájem o rozšíření svého uplatnění. |