Podkladem pro toto období je biblický příběh o narození Ježíše Krista a oslava této události.
ADVENTNÍ DOBA je obdobím přípravy Vánoc (latinské „adventus“ znamená příchod). Toto období trvá 4 neděle před slavností
25. prosince – Narození Páně.
ADVENTNÍ VĚNEC je oslavou narození Ježíše a každou neděli na něm zapalujeme jednu ze 4 svící. Věnec byl vždy symbolem vítězství. Světlo svící rozptyluje obavu z přibývající tmy. Jeho zeleným základem je smrk, borovice, jedle či túje. Původní barva na věnci je fialová po vzoru kněžské sutany.
ADVENTNÍ SVÁTKY jsou čtyři.
30. listopadu sv. Ondřej – jeden z dvanácti apoštolů.
4. prosince sv. Barbora – ten den si dávají dívky do vázy třešňovou větvičku. Když do Vánoc rozkvete, mohl by přijít do roka ženich. Osud Barbory byl však smutný. Její otec, bohatý kupec, ji chtěl ochránit před nápadníky a zamknul dívku do věže. Když jako nepřítel křesťanů u ní objevil kříž, Barboru sťal.
6. prosince sv. Mikuláš – oblíbená postava, která nosí dětem drobné dárky. Doprovází ho čert s andělem. V některých zemích chodí místo čerta čeledín Ruprecht. Sv. Mikuláš skutečně žil, stal se biskupem v Myře na území dnešního Turecka. Při pronásledování křesťanů byl vězněn a mučen. Den jeho smrti je 6. 12. asi roku 350. Italští námořníci uloupili v r. 1087 jeho ostatky a převezli je do Bari. Prázdný sarkofág je k vidění i dnes v chrámu v Dermelu (z Myry jsou dnes ruiny). Podle legend byl Mikuláš vždy laskavý, obdarovával potřebné a měl rád děti.
13. prosince sv. Lucie – patronka švadlen a ochránkyně před čarodějnicemi. V předvečer tohoto svátku přicházely „lucinky“ do domů v bílých šatech se zamoučněným obličejem. U dětí budily spíše strach. Kontrolovaly hospodyňky, jak pokračují v přípravách Vánoc. Před změnou juliánského na gregoriánský kalendář mohla „upít noci“, protože chodila až 23. prosince.
V těchto dnech můžete slyšet v kostelech RORÁTY – písně. To si ale musíte přivstat a ráno v šest hodin přijít na mši.
Dětem se v tomto období asi nejvíce zamlouvají adventní čokoládové kalendáře.
Ke Štědrému dni 24. prosince
patří přírodní zelené nebo stříbrné a zlaté JMELÍ (v přírodě jde o parazitující rostlinu, vyskytující se často na jehličnatých i listnatých dřevinách, jeho bílé bobule mají rádi drozdi, v lékařství je hojně využíváno jeho extraktu při onemocnění vysokým tlakem, revmatismem, případně k podpoře srdeční činnosti). I v mytologii hrálo jmelí významnou úlohu. Čarovný prut z něj otevřel Aeneovi cestu do podzemní říše. Druidové, kněží Galů, sekali jmelí ze stromů zlatými srpy. I dnes je považováno za rostlinu odpuzující zlé a přinášející štěstí. RYBA je symbolika, která nabývá zvláště v našich zemích velkého významu. Ježíš se narodil v začínajícím věku Ryb. Tradice zeleného VÁNOČNÍHO STROMKU u nás byla poprvé užita roku 1812 a přišla z Německa. Za pár let se stromky již běžně prodávaly. Nejčastěji se zdobily ovocem, perníkem a pentlemi. První velké stromy na náměstích postavili v Plzni a Brně kolem roku 1924.
O Vánocích se hodně věřilo na účinek prvního hosta v domě. Dříve jeho příchod lidé netrpělivě vyhlíželi. Mělo to mít totiž zásadní vliv na zdraví rodiny, vzájemné vztahy, letní úrodu ap. Detaily zde rozepisovat nebudu, protože některé úkazy měly velice morbidní příchuť. Jinou roli zde sehráli hubení a tlustí, ženy, děti, svobodní, ženatí, blázni či doba, ve kterou přišli, a s jakou odešli. Příchozí byl však vždy obdarován.
25. 12. Boží hod vánoční – den, kdy si křesťané připomínají narození Krista.
26. 12. svátek sv. Štěpána. Byl to výborný řečník z Jeruzaléma. Za svůj výrok, že členové rady města jsou vinni za vraždu Mesiáše, byl odsouzen k ukamenování. V Uhrách byl považován za světce, v Bavorsku za patrona koní. U nás se lidé navštěvují, dříve se koledovalo. Smyslem tohoto konání bylo přinést do domu štěstí a blaho. Na sv. Štěpána mohli odejít ze služby čeledíni a děvečky. Viz rčení „Na Štěpána není pána“. Při odchodu ze služby se dával koláč ozdobený pentlemi a ořechy nebo se do něj zabodl prut s rozvěšeným cukrovím.
27. 12. je sv. Jana Evangelisty – svátek lásky a porozumění. Lidé měli zanechat svárů a rozepří. Svatý Jan se ve stáří nechával nosit na veřejné sněmy křesťanů a nabádal k lásce a klidu. Víno křtěné v ten den bylo kouzelné!
28. 12.- den Neviňátek – připomíná se památka všech chlapců zavražděných králem Herodem, který chtěl hned po narození odstranit Ježíše. Díky zjevení anděla, který ve snu Josefovi řekl, aby s dítětem a matkou utekli do Egypta a tam setrvali až do Herodovy smrti, byl Ježíš ušetřen. Zapalují se svíčky, aby se duše mrtvých měly kde ohřát.
31. 12. – poslední den v roce – sv. Silvestr – pronásledovaný křesťan, který se stal biskupem a na sklonku života i papežem. Dnes jeden z nejveselejších svátků. V minulosti to byl ale pouze jeden z všedních dnů. Teprve po přijetí gregoriánského kalendáře v 16. století je 31. prosinec posledním dnem a
1. leden prvním dnem v roce. Země však tuto změnu přijímaly postupně. Čechy v roce 1584. Bujarého Silvestra si lidé oblíbili až v 19. století. Od té doby je velice populární půlnoční přípitek. 1. leden přijali křesťané spolu s novým kalendářem jako sváteční den (např. Římané začínali nový rok 1. března, jinde 25. března či 25. prosince).
6. 1. – Tři králové – mudrcové z Východu, které upozornila hvězda na příchod Krista, a proto se přišli poklonit svaté rodině a přinesli dary. Kašpar zlato – znak důstojnosti, Melichar kadidlo a Baltazar myrhu – vonnou pryskyřici – znak člověčenství.
Po této malé procházce některými zajímavostmi adventního a novoročního období nezbývá než vám popřát ŠŤASTNÉ A VESELÉ!