Někteří bachaři mě tajně žádali o texty písní

Sváťa Karásek. Evangelický farář, muzikant a politik, ale hlavně člověk, který se nikdy nesmířil s nesvobodou a nespravedlností.

Studoval zemědělskou školu, pak absolvoval bohosloveckou fakultu. Nejdříve pracoval v dole, po škole byl tři roky farářem, než mu komunisté vzali státní souhlas, pak se stal kastelánem na hradě Houska. Stal se neodmyslitelnou součástí českého undergroundu. V roce 1976 byl spolu se členy The Plastic People of the Universe odsouzen a odseděl si osm měsíců. V následujícím roce podepsal Chartu 77. V roce 1980 odešel s rodinou do Rakouska, pak byl dlouho farářem ve Švýcarsku. Po roce 1989 hodně hrál a kázal v Čechách, pět let byl farářem v Praze u Salvátora. V roce 2002 byl ThMgr. Svatopluk Karásek zvolen poslancem Parlamentu ČR. Přesto nadále koncertuje a letos v září byl hostem Spirtualfestu v Komunitním centru, kde si získal publikum svým typickým zpěvem, životní moudrostí i humorem.

Začíná období adventu. Co pro vás osobně znamená advent?
Beru to jako podpovrchní úmluvu lidí. Kdo chce, tak se v tomto období vnitřně koncentruje na určité téma. V Adventu jde o zápas o světlo a o duši. Mnozí lidé v různých koutech zeměkoule se spolu koncentrují, zapalují svíce při dlouhých zimních večerech. Světlo svíce je symbolem – má duchovní dimenzi, poukazuje ke Kristu, který je tím světlem, které svítí v temnostech a temnosti ho nemohou uhasit ani přijmout. Čtyři týdny společné koncentrace jsou dobrou přípravou na Vánoce, rád se Adventu účastním.
Jak prožíváte Vánoce?
Ve velkém rodinném kruhu i v evangelickém sboru, do kterého patřím. O Vánocích se snažíme uskutečnit to nejlepší, čeho jsme jako rodina schopni a společně vyjadřujeme i vděčnost a na rozdíl od Silvestra takovou tichou pokornou radost, že můžeme spolu být ve zdraví, ve svobodě, v důvěře navzájem i v důvěře Bohu. V dětství jsem žil ze zážitku Vánoc po celý rok – o Vánocích jsem si říkal – to je ono, tak by to mohlo být pořád, později jsem zjistil, že by to tak být nemohlo.
Co říkáte tomu, že hypermarkety mají už od září všude stromečky a Mikuláše a od listopadu hrají koledy?
Jan Burián zpívá „Už jsou tu Vánoce, ty svátky vkladních knížek.“ V mládí mě komercializace Vánoc štvala víc. Myslím, že vánoční mumraj v obchoďácích je spíše pod patronátem toho červeného děduly – u nás je to mix mezi dědou Mrázem a patronem trhu – Santa Klausem. Ti mají pohanský původ – ti mě neberou.
Jak jste se dostal ke zpívání spirituálů? Co vám dává hudba?
V minulém režimu mě jako kazateli zakázali kázat. Chtěl jsem dál plnit své poslání i bez kazatelny a kostela, tak jsem si skládal zpívaná kázání – texty na biblický text a zpíval jsem je všude, kde jsem byl. V mých písních je zachycena pevná víra, radost a osobní přístup. Nejsem příliš hudebně založený, líbí se mi především spirituály, protože vyjadřují vnitřní vztah. Text a rytmus, to je pro mne důležité.
Prý jste skládal písničky i v komunistickém vězení…
Pravda je, že jsem za ty písničky seděl a ve vazbě není co do činění, tak jsem si skládal další, abych měl co hrát, až mě pustěj. Hrát jsem je tam nemoh’, kytara nebyla k mání, zazpíval jsem je na cele svým spoluvězňům a někteří bachaři mě tajně, aby to nikdo neslyšel, žádali o texty písní, které byly tehdy kriminalizované.
Při kázáních mluvíte o Bohu tak, že ho začnou chtít poznat i mnozí nevěřící. V čem to je?
Žiji po celý život s věřícími i s nevěřícími – jsem oběma věrný – a v mnohém je ani příliš nerozlišuji. Jsme na stejné lodi.
Je pro vás Bůh tím, který zachraňuje člověka z průšvihu?
Nemohu říct ani věřit, že Bůh zachraňuje člověka z každého průšvihu, vždyť nezachránil ani svého vlastního Syna z kříže. Na druhou stranu nám dává možnost se zachránit tím, že za života do svého života přijmem věci a hodnoty, na které je i smrt krátká. Svým srdcem se můžeme v jakýchkoli podmínkách účastnit Boží alternativy k „tomuto světu“. Ježíš to nazval království Boží, to se dá žít kdekoli a kdykoli – není to žádná lidská organizace, je to Boží organizace nezištné lásky a pokoje, která má příslib Boží budoucnosti. To je pro každého, i pro mě, možnost záchrany z průšvihu.
Prožil několik měsíců v kriminále, komunistickou šikanu… Neměl jste někdy na Boha trochu vztek?
Ne neměl, neberu ho jako nebeského režiséra, který všechno řídí – vím, že se od počátku světa toho děje hodně proti Bohu. Za to vše nesou odpovědnost nezodpovědní lidé. Když jsem měl vztek, tak vždy jen na lidi, kteří pošlapávají úctu k člověku a k Bohu.
Kdybyste dnes potkal toho „svého estébáka“, který vás nechal zavřít, odpustil byste mu?
O odpuštění musí dotyčný stát. Musí si uvědomit vinu a chtít ji za každou cenu napravit. O ničem podobném nevím. Já v sobě žádnou hořkost ani jed nenosím – on se musí vypořádat sám se sebou – se svým okolím, ale i s Bohem – neboť on je za svůj život zodpovědný. Do toho nemám vstup.
Žil jste dlouhá léta v exilu ve Švýcarsku. Stýskalo se vám?
Ano, stýskalo se mi. Byl jsem smutný i sám ze sebe, že jsem se nechal donutit k tomu, že jsem opustil solidární společenství lidí, kteří u nás vzdorovali komunistickému režimu. Litoval jsem a lituji toho dodnes.
Nedávno jste se dal na politiku, nelitujete toho?
Nelituji toho. Jako nezávislý nebo jako příslušník malé strany nemohu mít ambice, že mohu něco rozhodovat či určovat. Mohu pouze něco podpořit. Často musí člověk volit ze dvou zel to menší.
Jste poslancem na „plný úvazek“ nebo někdy kážete?
Jsem poslancem na plný úvazek, když kážu, tak ve volném čase, jako když někdo chodí na ryby.
Hrál jste na Spiritualfestu v Komunitním centru. Jak se vám tam líbilo?
Bylo to výborné. Spousta mladých lidí poslouchá a skládá a zpívá spirituály – duchovní písně v rytmu. Co si víc přát?
Co byste popřál čtenářům STOPu?
Pravý Advent a požehnané Vánoce.

Ptal se Samuel Truschka
foto autor