 Studoval
zemědělskou školu, pak absolvoval bohosloveckou fakultu. Nejdříve
pracoval v dole, po škole byl tři roky farářem, než mu komunisté
vzali státní souhlas, pak se stal kastelánem na hradě Houska. Stal
se neodmyslitelnou součástí českého undergroundu. V roce 1976 byl
spolu se členy The Plastic People of the Universe odsouzen a odseděl
si osm měsíců. V následujícím roce podepsal Chartu 77. V roce 1980
odešel s rodinou do Rakouska, pak byl dlouho farářem ve Švýcarsku.
Po roce 1989 hodně hrál a kázal v Čechách, pět let byl farářem v
Praze u Salvátora. V roce 2002 byl ThMgr. Svatopluk Karásek zvolen
poslancem Parlamentu ČR. Přesto nadále koncertuje a letos v září
byl hostem Spirtualfestu v Komunitním centru, kde si získal publikum
svým typickým zpěvem, životní moudrostí i humorem.
Začíná období adventu. Co pro vás osobně znamená advent?
Beru to jako podpovrchní úmluvu lidí. Kdo chce, tak se v tomto období
vnitřně koncentruje na určité téma. V Adventu jde o zápas o světlo
a o duši. Mnozí lidé v různých koutech zeměkoule se spolu koncentrují,
zapalují svíce při dlouhých zimních večerech. Světlo svíce je symbolem
– má duchovní dimenzi, poukazuje ke Kristu, který je tím světlem,
které svítí v temnostech a temnosti ho nemohou uhasit ani přijmout.
Čtyři týdny společné koncentrace jsou dobrou přípravou na Vánoce,
rád se Adventu účastním.
Jak prožíváte Vánoce?
Ve velkém rodinném kruhu i v evangelickém sboru, do kterého patřím.
O Vánocích se snažíme uskutečnit to nejlepší, čeho jsme jako rodina
schopni a společně vyjadřujeme i vděčnost a na rozdíl od Silvestra
takovou tichou pokornou radost, že můžeme spolu být ve zdraví, ve
svobodě, v důvěře navzájem i v důvěře Bohu. V dětství jsem žil ze
zážitku Vánoc po celý rok – o Vánocích jsem si říkal – to je ono,
tak by to mohlo být pořád, později jsem zjistil, že by to tak být
nemohlo.
Co říkáte tomu, že hypermarkety mají už od září všude stromečky
a Mikuláše a od listopadu hrají koledy?
Jan Burián zpívá „Už jsou tu Vánoce, ty svátky vkladních knížek.“
V mládí mě komercializace Vánoc štvala víc. Myslím, že vánoční mumraj
v obchoďácích je spíše pod patronátem toho červeného děduly – u
nás je to mix mezi dědou Mrázem a patronem trhu – Santa Klausem.
Ti mají pohanský původ – ti mě neberou.
Jak jste se dostal ke zpívání spirituálů? Co vám dává hudba?
V minulém režimu mě jako kazateli zakázali kázat. Chtěl jsem dál
plnit své poslání i bez kazatelny a kostela, tak jsem si skládal
zpívaná kázání – texty na biblický text a zpíval jsem je všude,
kde jsem byl. V mých písních je zachycena pevná víra, radost a osobní
přístup. Nejsem příliš hudebně založený, líbí se mi především spirituály,
protože vyjadřují vnitřní vztah. Text a rytmus, to je pro mne důležité.
Prý jste skládal písničky i v komunistickém vězení…
Pravda je, že jsem za ty písničky seděl a ve vazbě není co do činění,
tak jsem si skládal další, abych měl co hrát, až mě pustěj. Hrát
jsem je tam nemoh’, kytara nebyla k mání, zazpíval jsem je na cele
svým spoluvězňům a někteří bachaři mě tajně, aby to nikdo neslyšel,
žádali o texty písní, které byly tehdy kriminalizované.
Při kázáních mluvíte o Bohu tak, že ho začnou chtít poznat
i mnozí nevěřící. V čem to je?
Žiji po celý život s věřícími i s nevěřícími – jsem oběma věrný
– a v mnohém je ani příliš nerozlišuji. Jsme na stejné lodi.
Je pro vás Bůh tím, který zachraňuje člověka z průšvihu?
Nemohu říct ani věřit, že Bůh zachraňuje člověka z každého průšvihu,
vždyť nezachránil ani svého vlastního Syna z kříže. Na druhou stranu
nám dává možnost se zachránit tím, že za života do svého života
přijmem věci a hodnoty, na které je i smrt krátká. Svým srdcem se
můžeme v jakýchkoli podmínkách účastnit Boží alternativy k „tomuto
světu“. Ježíš to nazval království Boží, to se dá žít kdekoli a
kdykoli – není to žádná lidská organizace, je to Boží organizace
nezištné lásky a pokoje, která má příslib Boží budoucnosti. To je
pro každého, i pro mě, možnost záchrany z průšvihu.
Prožil několik měsíců v kriminále, komunistickou šikanu…
Neměl jste někdy na Boha trochu vztek?
Ne neměl, neberu ho jako nebeského režiséra, který všechno řídí
– vím, že se od počátku světa toho děje hodně proti Bohu. Za to
vše nesou odpovědnost nezodpovědní lidé. Když jsem měl vztek, tak
vždy jen na lidi, kteří pošlapávají úctu k člověku a k Bohu.
Kdybyste dnes potkal toho „svého estébáka“, který vás nechal
zavřít, odpustil byste mu?
O odpuštění musí dotyčný stát. Musí si uvědomit vinu a chtít ji
za každou cenu napravit. O ničem podobném nevím. Já v sobě žádnou
hořkost ani jed nenosím – on se musí vypořádat sám se sebou – se
svým okolím, ale i s Bohem – neboť on je za svůj život zodpovědný.
Do toho nemám vstup.
Žil jste dlouhá léta v exilu ve Švýcarsku. Stýskalo se vám?
Ano, stýskalo se mi. Byl jsem smutný i sám ze sebe, že jsem se nechal
donutit k tomu, že jsem opustil solidární společenství lidí, kteří
u nás vzdorovali komunistickému režimu. Litoval jsem a lituji toho
dodnes.
Nedávno jste se dal na politiku, nelitujete toho?
Nelituji toho. Jako nezávislý nebo jako příslušník malé strany nemohu
mít ambice, že mohu něco rozhodovat či určovat. Mohu pouze něco
podpořit. Často musí člověk volit ze dvou zel to menší.
Jste poslancem na „plný úvazek“ nebo někdy kážete?
Jsem poslancem na plný úvazek, když kážu, tak ve volném čase, jako
když někdo chodí na ryby.
Hrál jste na Spiritualfestu v Komunitním centru. Jak se vám tam
líbilo?
Bylo to výborné. Spousta mladých lidí poslouchá a skládá a zpívá
spirituály – duchovní písně v rytmu. Co si víc přát?
Co byste popřál čtenářům STOPu?
Pravý Advent a požehnané Vánoce. |