|
 V červnu se v Komunitním centru sv. Prokopa na Slunečním náměstí konal koncert výborného kytaristy, písničkáře, skladatele a valašského rodáka žijícího v Praze 13 Jiřího Březíka
a J-Bandy. Zájem byl velký a organizátoři měli plné ruce práce s tím, aby pro všechny našli volné místečko. Nejen ti, kterým se koncert líbil, ale i ostatní, kteří ho propásli,
se mohou s Jirkou Březíkem setkat znovu.
Zpívání o tom, co prožívá a cítí a co zřejmě prožívá každý z nás, je tou nejlepší pozvánkou na další koncert, který se pod názvem „Pohlazení duše“ uskuteční 12. listopadu od 19.30 hodin v Komunitním centru.
Dalo by se říci, že jste Komunitní centrum vyprodal. Jaká byla akustika a atmosféra?
Vynikající. Zpívalo se nám výborně a tento koncert byl založený právě na akustice. Vůbec poprvé jsme s touto skupinou zpívali a hráli bez ozvučení. Musím přiznat, že nás to trochu zaskočilo, protože jsme se mezi sebou dost dobře neslyšeli, důležitější ale samozřejmě bylo, že nás perfektně slyšeli všichni v sále. Dokonce jsme poprvé v historii sálu otočili hlediště, i když si nejsem úplně jistý, že to bylo šťastné, protože nás trochu zazlobilo sluníčko. Příště uvidíme. Nicméně považuji tento koncert za úspěšný. Protože si myslím, že moje písničky jsou určeny do komornějšího prostředí a hlavně pro posluchače, kteří chtějí vnímat to, o čem zpíváme, těším se na další. Necítím potřebu vyprodat Lucernu a místo zpěvu křičet a burácet… O tom hudba není.
 Jste známý svou spoluprací s Karlem Gottem, Danielem Hůlkou, Petrem Kotvaldem, Hanou Zagorovou … a v poslední době hlavně ze soutěže, která chytila snad celou republiku – SuperStar. Jak se vám zpívalo a jak moc to bylo náročné?
Kdybych měl odpověď hodně zkrátit – bylo to jen pro odvážné. Dostal jsem se tam díky doporučení člověka, který byl přesvědčený o tom, že to zvládnu. Snad jsem nezklamal ani jeho, účinkující a ani diváky. Víte, to „křoví“ málokdo sleduje a vnímá, ale kdyby nebylo …? Spolu se mnou zpívaly dvě dvojice vokalistek a bez jakéhokoli dramatizování – byla to dřina. Některé písničky jsme vůbec neznali, nicméně všichni finalisté museli mít stejnou šanci, takže jsme museli zpívat u všech. U písniček, kde sbory nebyly, jsme je museli vytvořit a doaranžovat do hotových skladeb. Většina této práce spočinula na mých bedrech. Čas byl minimální. Většinou jsem ty upravené písně dostal bez zpěvů – jenom doprovody – a do toho jsme si museli sbory dovymýšlet. To ale bylo ve středu o půlnoci nebo ve čtvrtek. Nastaly i situace, kdy jsme to upravovali ještě den před soutěží, tedy v sobotu. Nicméně spolupráce byla perfektní a dali jsme do toho všechno, což ani dnes bohužel není úplnou samozřejmostí. Z Brumlovky jsme většinou odcházeli, jako kdyby nás někdo „zmlátil“, ale byla to senzační práce, výdělek a skvělá zkušenost. Někdy si ale bez jakéhokoli vychloubání kladu otázku, jestli by všechny ty začínající hvězdičky dokázaly zazpívat to, co my.
Tato soutěž mnoho diváků téměř přikovala k televizní obrazovce.
To je pravda. Já jsem k ní měl zpočátku dost odtažitý vztah a nedíval jsem se na ni ani v televizi. Dost mi vadilo, že kamery musejí soutěžícím pomalu „vlézt až do výstřihu“. Pak jsem ale byl vtažen do víru dění. Dost dlouho jsem odolával fandění, ale asi tak poslední tři kola jsem už i já měl svého favorita. Byla to Aneta, která se mi líbila nejen jako zpěvačka, ale také jako člověk. Bál jsem se, že vypadne, protože Sámerova fanynkovská základna byla obrovská. Jak všechno dopadlo, víme.
Nehodnotil se ale jenom zpěv. SuperStar musí mít i něco víc.
Aneta má všechno, ale jestli myslíte pohyb ... Takhle se (ne)hýbou i jiné hvězdy. Já jsem nevymyslel to, že zpěvák musí být pomalu svlečený, udýchaný a metat kozelce na jevišti, aby zaujal. To je přece hloupost a náplň do videoklipů. Písnička by měla vždycky zůstat písničkou. Na prvním místě by měla zůstat kvalitní muzika a text. Musím ale objektivně přiznat, že i když jsem fandil Anetě, Sámer při svém posledním vystoupení zaujal nejen zpěvem, ale i pohybem a jeho projev se mi po všech stránkách moc líbil. Uvidíme, kdo z našich nových hvězdiček se v budoucnu skutečně prosadí.
Měla bych ještě řadu otázek, můžeme našim čtenářům slíbit další rozhovor?
Zcela určitě. Možná, že se ale ještě dříve uvidíme a uslyšíme v Komunitním centru.
|
