Díky pochopení a pomoci vedení školy a podpoře Sdružení pro tvořivou dramatiku bylo možné realizovat dramaticko-výchovný projekt pro žáky pátých tříd, kteří se touto na našich školách stále ještě ne zcela běžnou formou vyučování mohli seznámit jak s metodami dramatické výchovy, tak i s „realitou” života ve středověku.

Zřejmě nejvíce obtížná byla první fáze projektu, tedy hledání tématu, které by vycházelo z historie, ale bylo zároveň aktuální v dnešní době a dostatečně zajímavé pro děti ve věku kolem jedenácti let.

Právě na životním příběhu Zdislavy z Lemberka bylo možné dětem zprostředkovat co nejintenzivnější zkušenost s reálným životem v polovině 13. století, což je doba, ve které Zdislava žila. Odpovídala tomu volba užitých metod a technik, jež zároveň vycházely i z informací, které děti o této historické etapě měly.

Hlavním tématem bylo především téma mezilidské a nezištné pomoci obecně a jeho cílem rozvoj psychosociálních dovedností žáků – tedy jejich uvědomění se „existence” pojmu pomoci, jeho možné výklady a samozřejmě také to, jak je možné si navzájem pomáhat.

Projekt probíhal ve dvou pátých třídách jako celodenní blok vybočující strukturou z každodenního vyučování. Pro děti byl atraktivní zřejmě i díky jinému časovému uspořádání výukového dne a prostorovým změnám mimo školní lavice. Další den se uskutečnil školní výlet do dominikánského kláštera v Jablonném v Podještědí a na státní zámek Lemberk, kde měly děti možnost konfrontovat poznatky z dnů předchozích s realitou a „duchem místa”, kde Zdislava žila. Na výletě byly také uplatněny metody dramatické výchovy – především improvizace založené na poznání lokality dodnes velmi spjaté právě s osobností Zdislavy z Lemberka.

Následující den byla zařazena v každé třídě reflexe shrnující společné aktivity. Sestávala se z krátkého testu a z malby jejich nejsilnějšího zážitku. Třídní učitelky obou tříd, kterým také patří můj dík, se pak následně k tématu vrátily i v hodině slohu, kde se děti mohly k projektu samostatně vyjádřit. Práce dětí byly spolu s ostatními aktivitami vyhodnoceny a autoři nejzajímavějších z nich byli odměněni věcnými cenami. Každý žák, který se projektu zúčastnil, obdržel certifikát o jeho absolvování.

Domnívám se, že v dnešní době, kdy školství hledá svou novou tvář, je potřebné měnit myšlení spojované s kamennou institucí, kterou pro děti právě škola je. Nabízet jim alternativy, které budou nejen atraktivní, ale budou mít i svůj vzdělávací efekt. Doufám, že i tento projekt může být jednou z nových možností, jak lze žáky nejen vzdělávat, ale i vychovávat. Vždyť „Certifikát o cestě do hloubky lidského srdce a pomoci těm, kteří to potřebují” nezískali žáci náhodou...