Hanko, i vy jste měla nejednou účast na olympiádě na dosah.
Jsem zkrátka živým důkazem toho, že ke sportu patří štěstí. I když jsem podávala dobré výkony, měla formu a reálný předpoklad dobrého umístění, naplnilo se „do třetice všeho špatného“. Moskvu mi překazily příušnice, Los Angeles komunistický bojkot a Soul? To byla, jak se říká, rána do zad od plaveckého svazu. Týden před zahájením olympiády mi bez jediného slůvka vysvětlení řekli, že nejedu. A bylo po všem.

Na čtvrtý pokus olympiáda konečně vyšla. Do Atén odlétáte, ale ve zcela jiné roli...
To je pravda, moje úloha bude jiná. Jsem jednou z rozhodčích, které nominují světové sportovní federace. Když už se mi olympijský sen nesplnil jako sportovkyni, jsem opravdu moc ráda, že se her zúčastním „alespoň“ v roli rozhodčí.

Pomohou vám při posuzování výkonů vlastní sportovní zkušenosti?
To v každém případě. Jen málokdo si uvědomuje, že provedení skoku netrvá ani dvě vteřiny. V té neskutečně krátké době by měl rozhodčí odhalit i tu nejmenší chybičku. Díky sportovní dráze přesně vím, jak má být skok proveden a v čem se nejvíce chybuje.

Ve startovním poli je řada vašich známých. Nevím jak vy, ale já bych asi alespoň malinko nadržovala…
Tak to byste asi nebyla jediná. Mnozí rozhodčí se tomu zkrátka neubrání. Myslím, že já jsem se s tímto problémem vyrovnala. Možná i díky tomu, že jsem na vlastní kůži zažila, jaké to je, když hodnocení není objektivní. Mezi startujícími mám opravdu řadu kamarádů, ale při samotném závodu zkrátka stojíme na opačné straně. Jsem nejen rozhodčí, ale i sportovkyně a trenérka, takže vím, jak může špatné rozhodování ublížit. Věřím, že budu spravedlivá.

Na co se nejvíc těšíte?
Nevím, mám pocit, že úplně na všechno. Tak mi držte palce, aby všechno dobře dopadlo.

Tentokrát, byť napočtvrté, Hanka Novotná opravdu na olympiádu odjela. My jsme s ní ale díky „internetové dálnici“ byli přece jen ve spojení.

Jaké bylo zahájení olympijských her?
To je vždy úžasná podívaná. Je to velká show a přehlídka všech zemí a jejich sportovců. Vlastně zde svým způsobem ukazují i svoji sílu a schopnost dosáhnout těch nejvyšších sportovních výkonů, a tak se kvalifikovat do soutěží olympijských her.
Řekové se opravdu snažili, aby zahájení bylo velkolepé. Ještě nedlouho před ním málokdo věřil, že vůbec stihnou připravit a dostavět všechna sportoviště, silnice i další důležité stavby. Ale i přes veškeré skeptické předpovědi se jim to snad i s pomocí antických bohů podařilo. Vše bylo připravené, fungovalo, nebyly žádné problémy s příchodem návštěvníků, nemuselo se ani dlouho čekat při nezbytných a důkladných bezpečnostních prohlídkách.

Právě z tohoto slavnostního dne měli mnozí obavy.
Je pravda, že ty tisíce dobrovolníků, vojáků a zabezpečovacích zařízení, které chránily a střežily hladký průběh zahájení, nikdo v podstatě neviděl. Naštěstí se nemusela použít bezpečnostní opatření a pokyny, které byly připraveny pro případ jakéhokoli nebezpečí.
Vyprodaný stadion pro 70 000 osob, nad kterým po celou dobu kroužily dvě vzducholodě a nespočet vrtulníků, byl taková nedobytná pevnost. Ale i přes tato opatření byl pocit z tak obrovského stadionu plného lidí dost zvláštní. Přece jen otázka – co kdyby ...? – visela ve vzduchu.

Jak na vás zapůsobil program?
To se zkrátka musí vidět. Znázorňoval antickou historii her i dávného Řecka. Na ploše byla vytvořena velká vodní plocha a ze středu se vynořovaly různé rekvizity. Na začátku zde byly zapáleny olympijské kruhy. Pak přijely na plochu velké vozy, na kterých byli antičtí bohové, vládci a sportovci. Voda ze středu stadionu byla vypuštěna a začalo defilé sportovců. Počet zúčastněných zemí byl rekordní. Celé dvě hodiny trvalo, než nastoupilo všech 202 států. Mnohé jen s pár sportovci a některé jen s muži, bez žen. Největší počet sportovců přivezly velmoci jako USA, Rusko, Kanada, Čína, Německo, Austrálie. Ty také počítají s největším ziskem medailí. Po nástupu sportovců byl zapálen olympijský oheň, který bude hořet po celou dobu her. A pak už byl jen závěrečný ohňostroj.

Zmínila jste, že na stadionu bylo 70 000 diváků. Jak probíhal jejich odchod?
Bylo až s podivem, že odchod všech návštěvníků ze stadionu trval jen necelou půlhodinu. Myslím, že si všichni hodně oddychli, když celá show skončila. Nejdůležitější ale bylo, že tento pátek třináctého nepotvrdil, že bývá nešťastný den.
A druhý den ráno už začaly naplno sportovní boje.

Na vás čekalo ale něco jiného než sportovní klání.
Krátkodobé „pracoviště“ – plavecký komplex. Při skokanských disciplínách výkony hodnotím, při plaveckých je v pozici diváka obdivuji, a to díky tomu, že máme přístup do celého plaveckého komplexu, takže mohu sledovat i naše plavce. Tedy nejenom naše.

Doufám, že jste se vyzbrojila fotoaparátem.
Podařilo se mi vyfotografovat i nejlepšího plavce Australana Iana Thorpa, který je zde středem pozornosti. Ale jsou tu i jiné plavecké hvězdy, jejichž foto se mi podařilo pořídit.

Vás ale samozřejmě nejvíce zajímají skokanské disciplíny, které i rozhodujete.
Už 14. srpna byly zahájeny soutěže ve skocích synchro. To je poměrně nová disciplína, kdy dva závodníci provádějí skoky současně. Je to divácky velmi atraktivní závod. Další skokanské soutěže probíhají až do konce her. Doufám, že celé hry budou stejně perfektní a bez problémů jako dosud.

Jak je bezpečnost sportovců i návštěvníků zajištěna v průběhu her? Trvají stále tak přísná opatření jako při slavnostním zahájení?
Při vstupu do celého areálu musejí všichni návštěvníci i s případnými zavazadly projít kontrolou a rentgenem. Na stadionech jsou všude dobrovolníci, kteří kontrolují akreditace a vstupenky. A pak také ochranka – vojáci. Mohlo by se tedy zdát, že nemůže dojít k žádnému překvapení. Nicméně jedna kuriozita se přece jen stala, a právě na naší soutěži. Jeden divák exhibicionista, který objíždí všechny velké soutěže, přeskočil zábradlí na tribuně a v baletní sukénce a legínách skočil při finálové soutěži z třímetrového prkna. Ochranka ho ani nezpozorovala. Pak ho sice vyvedli, ale je vidět, že to s tou ochranou není až tak „horké“.

Vznikly nějaké organizační (nebo jiné) problémy?
Organizace kupodivu funguje skvěle. Je to možná i tak trochu tím, že celé hry řídí americká firma. Všichni Řekové jsou ale velcí patrioti, takže jsou velice pyšní na to, že mohou pořádat takovou soutěž. Je tu tisíce dobrovolníků, kteří nadšeně pomáhají jen za to, že mohou být u toho.

Máte možnost sledovat i jiné sportovní disciplíny než plavání a skoky?
Zatím ne. Pokusím se sehnat lístky od české výpravy.

Setkala už jste se s jejími členy?
Mimo plavců, ne.

Co říkáte dosavadním úspěchům našich?
Je to paráda. Moc jim všem fandím. Je ale paradoxní, že se o některých výsledcích dozvím později než vy doma. A mnohdy jen díky internetu.

Jaká je atmosféra?
Báječná, Řekové fandí ohromě. A když v soutěži nemají své zástupce, tak i objektivně a všem. Ve městě je spousta lidí, ale kupodivu tu není chaos. Kam se podíváte, tam jsou reklamní předměty, trička, řecké vlaječky... Ty má ostatně hodně aut i na střeše. Olympiáda tady na vás zkrátka dýchá ze všech stran. Někdy to ale vypadá, že Atéňané, kteří nemají s olympiádou co do činění, raději zmizeli z města.

Jak se drželi naši plavci?
Nejlepší umístění bylo 9. místo Ilony Hlaváčkové a 13. místo Květoslava Svobody. Skokany tady nemáme.

Ovlivňují vysoké teploty výkony sportovců?
Teplo je tu opravdu veliké. Hodně soutěží je ale v klimatizovaných halách. Atleti se budou muset s vedrem poprat, protože hlavní olympijský stadion je otevřený. Ale slyšela jsem o speciálních chladících vestách, které mají naši atleti k dispozici. O sportovcích je ale známé, že se dokáží poprat pomalu se vším. Například maďarský plavec Istvan Czeh si dva týdny před odjezdem na OH zlomil záprstní kůstky u nohy. Voperovali mu tam „destičku“, aby kosti držely pohromadě, a i přesto získal bronzovou medaili.

Olympiáda sice ještě zdaleka nekončí, ale tiskárna už netrpělivě čeká na STOP, takže naše „internetové povídání“ je u konce. Snad ještě poslední dvě otázky. Zaznamenala jste zemětřesení, o kterém se u nás mluvilo?
To je včerejší (24. 8.) událost. Zemětřesení bylo asi 50 km od Atén a naštěstí nebylo nijak silné. Já jsem sice nic necítila, ale prý se otřásl i náš hotel – teda trochu. No, hlavní je, že nespadl.

A závěrem?
Možná to, že jsem mluvila i s jinými rozhodčími od nás a všechny trochu mrzí značné přehlížení ze strany Českého olympijského výboru. Myslím, že je to úspěch, že na tak významnou sportovní událost bylo vybráno i pár českých rozhodčích. Vždyť i my koneckonců reprezentujeme naši zem, i když trochu jinak. Snad někdy příště. Posílám moc pozdravů domů a našim sportovcům budu držet palce i za vás.