Narodil jsem se v roce 1920 na Slovensku a do emigrace jsem zažil dva slovenské státy. Jeden z donucení a druhý po domluvě dvou politiků. Ale ani v jednom případě se nikdo nezajímal o to, zda s tím národ souhlasí. Protože můj otec byl blízký spolupracovník T. G. Masaryka a patřil k zakladatelům Československé republiky, byl jsem vychován v Masarykovském duchu, dodnes se pokládám za československého patriota a Praha pro mě nikdy nebyla nějaké cizí město. Když už jsem zmínil svého otce Antona Štefánka (1877), asi bych měl dodat, že jsem vlastně v politice vyrůstal, protože otec byl předním představitelem hlasizmu, velkým propagátorem čechoslovakizmu a jednou z vedoucích osobností agrární strany. Povoláním byl univerzitní profesor, ale stejně tak o něm mohu říci, že byl novinář, sociolog a politik. Vždy vystupoval na obranu národních práv a proti násilné maďarizaci. V letech 1929 – 1930 byl ministrem školství.

Kde jste působil před emigrací?
Byl jsem vedoucí přidružené výroby JZD Petržalka. Jednoho dne jsem si sedl do autobusu a už jsem se nevrátil.

S jakými pocity jste odjížděl?
Do Německa jsem emigroval až v 68. roce ve věku 48 let. Nebyl to ale odchod do neznáma. Věděl jsem, kde budu bydlet i pracovat, protože jsem vlastně následoval bratra. Na rozdíl od jiných emigrantů jsem měl během měsíce vyřízený azyl. Důležitou roli samozřejmě sehrálo i to, že jsem neměl jazykové problémy. V československé sekci Rádia Svobodná Evropa (RSE) jsem působil 18 let. My, co jsme byli činní v RSE, jsme byli poněkud zvláštními emigranty. Byli jsme sice v cizině, ale cítili jsme se de facto jako v naší rodné zemi. Ne fyzicky, ale psychicky. Vysílali jsme v našich rodných jazycích a denně jsme byli informováni o skutečnostech a dění v Československu. Troufám si říci, že jsme byli o poměrech v Československu lépe informováni než vlastní obyvatelstvo. Práce v RSE nebyla jen zaměstnáním, bylo to něco víc.
Po mém penzionováni jsem byl zvolen jednatelem Svobodné společnosti na podporu přátelství s národy Československa, která byla financována bavorskou vládou.

Dnešní mladá generace toho o vysílání Rádia Svobodná Evropa mnoho neví.
Ono je to v podstatě dobře, protože to znamená, že je tady konečně demokracie. My jsme se vlastně celou dobu snažili o to, abychom se stali „nepotřební“. RSE byl podnik s dokonalou organizací. Práce redakce československého vysílání spočívala v optimální informovanosti opírající se o monitorování vysílání pražského. Tato složka měla pracovní dobu od 6 ráno do 24 hodin večer. Podobnou pracovní dobu měla i redakce zpráv, která byla napojena na všechny významnější evropské zpravodajské agentury. Redaktor ráno dostal tzv. monitoring. Měl tak k dispozici ranní zprávy, které vysílalo pražské rádio, další informace získával z oddělení dokumentace, které odebíralo veškerý československý tisk. Ten se podle důležitosti informací archivoval, takže nebyl problém najít k danému tématu zprávy, které se publikovaly i před několika lety, k dispozici byla také rozsáhlá knihovna. Redaktor měl také naprostý přehled o tom, co o Československu psal zahraniční a emigrantský tisk. Přehledu zahraničního tisku byla denně vyhrazena půl hodina. Zkrátka když ráno začínal, měl na stole už hezký štos papírů s podrobnými informacemi, díky kterým mohl být vždy aktuální. Rádio Svobodná Evropa ale nebylo jen zpravodajství. Měli jsme také velké oddělení, v tom jsem pracoval já, které se nazývalo „Rozhlasová univerzita“. To se zabývalo určitou problematikou v širších souvislostech. Já jsem se věnoval otázkám komunizmu, kolegové například dějinám, ekonomice …

Vysílali jste živě?
Zprávy, které se vysílaly každé dvě hodiny, připravil redaktor a odvysílal spíkr. Kontrola se u nich nedělala. Jinak to bylo u různých komentářů a univerzit. Ty se kontrolovaly, protože jsme si v době, kdy o nás říkali, že jsme štvavá vysílačka, nemohli dovolit žádnou chybu nebo nepřesnost. Některé své „univerzity“, které se po kontrole předtáčely, jsem i odvysílal, ale většinou i to byla práce spíkrů.

V čem vidíte hlavní význam Rádia Svobodná Evropa?
Hlavní význam vysílání spočíval v komentářích a studiích věnovaných důležitým událostem ve světě, ku příkladu evropskému sjednocování, situaci v dalších satelitních státech a zvláště ideologickým otázkám.

Co vám kromě uspokojení z práce život v emigraci dal?
Opravdu hodně. Poznal jsem krásnou zem, báječné lidi, získal jsem řadu přátel, znalosti a zkušenosti, mohl jsem publikovat i cestovat …

Jak se vám bydlí a žije v Praze 13?
Je to náš třetí pražský byt a jsme s bydlením na Velké Ohradě mimořádně spokojeni. A protože je třetím členem naší domácnosti pes, troufnu si říci i za něj, že se mu tady líbí také.

 

V článku jsme několikrát zmínili „Rozhlasovou univerzitu“. Pro lepší představu nám pan Štefánek poskytnul studii „Nacizmus a komunizmus“ odvysílanou 18. 5. 1984. Pro její obsáhlost ji zveřejníme na internetových stránkách www.praha13.cz. V tištěné podobě bude k dispozici v naší redakci.