Pane Sailere, v čem spočívá práce správce hřbitova?
Když bych to měl říci úplně zjednodušeně, tak v přípravě míst posledního odpočinku, v udržování čistoty a nejrůznějších opravách. Ve skutečnosti si ale často připadám jako Sisyfos. Nikdy nejsem s prací úplně hotový. Stačí, aby zafoukal vítr a hned mám co dělat. Podle ročního období padají ze stromů květy, listy, uschlé větve. Když začnu s odstraňováním plevele, tak dříve než skončím, mohu začít znovu. A opravy? Pořád mě nějaké čekají. Přestože se oba hřbitůvky řadí mezi ty menší, ve Stodůlkách je 487 a v Krtni 366 hrobů, je stále co dělat.

Stodůlecký hřbitov se v poslední době dost změnil.
To je pravda. Dělají se cestičky, dokončili jsme rozvod vody, a co je podstatné, je hotová nová část hřbitova, kde jsou i kolumbária. Když všechno dobře dopadne, mohla by tu být i louka rozptylu. Uvidíme.

Blíží se Velikonoce a s nimi i výrazně větší počet příchozích.
S příchodem jara ožijí i tato místa. Všichni horečně nakupují květiny, sázejí, vylepšují ... Jsem rád, že v poslední době ubylo krádeží i ničení a že oba hřbitůvky jsou skutečně důstojným místem odpočinku našich nejbližších.