Prof.
Jiří Chvála (1933) vystudoval hudební fakultu AMU v Praze, obor
dirigování. Od roku 1958 působí jako pedagog hudební fakulty a vede
Písecký komorní orchestr, který založil. O rok později se stává
sbormistrem Pražského filharmonického sboru, od roku 1967 pak hlavním
sbormistrem Kühnova dětského sboru, který patří k nejvýznamnějším
českým uměleckým kolektivům. Více na www.kuhnata.cz
Pane profesore, co dětem dává sborový zpěv?
Mnohem více než se na první pohled může zdát. Nejde jen o to, že
se dítě učí písničky, ono se v podstatě dostává do úplně jiného
světa – světa hudby. Navíc se pohybuje mezi svými vrstevníky, které
spojuje společný zájem v prostředí, které by jinak nepoznaly, setkají
se s řadou osobností z uměleckého světa – s režiséry, dirigenty,
výtvarníky … To všechno je pro rozvoj jejich osobnosti důležité.
U dětí se snažíme přirozeným a nenásilným způsobem rozvíjet
zájem o zpěv, hudební sluch, paměť i představivost, hlas i
pohybový projev.
Většina oddělení v současnosti zkouší v Základní škole na Ortenově
náměstí v Praze 7. Protože Praha 13 je jednou z nejmladších
pražských městských částí, rozhodli jsme se, že v Základní škole
Kuncova zřídíme jakési detašované oddělení. Důvod byl prostý – chtěli
jsme umožnit většímu počtu malých dětí bezproblémové docházení do
našeho sboru, který vede sbormistryně Tereza Bystřická.
Kühnův dětský sbor má devět oddělení, jaký
je mezi nimi rozdíl?
Oddělení jsou odstupňována nejen podle věku, ale i schopností dětí.
Neznamená tedy, že musí postupně projít všemi. Například v koncertním
oddělení, které má zhruba 100 členů, jsou děti desetileté, ale i
mladí lidé, kterým je devatenáct. Řada malých dětí i z přípravných
oddělení dnes například vystupuje v Národním divadle. Všechna oddělení
mají ale jedno společné. Dvakrát do roka vystupují v Rudolfinu ve
slavné Dvořákově síni. Tyto koncerty jsou pro všechny ohromně motivující.
Jak to dnes vypadá se zájmem o zpěv a s
talentem dětí?
Rozhodně nepozorujeme, že by dnes byly děti méně talentované. Dispozice
a talent se vytvářely po celé generace a jen díky dnešnímu poněkud
konzumnímu a uspěchanému životnímu stylu nemohou zmizet. Je ale
pravda, že dnes mají děti celou řadu možností, jak využít volný
čas. Toto prostředí k činnostem, kde je třeba hodně trpělivosti
a vážného zájmu, není zrovna příznivé. Osobně jsem ale přesvědčen,
že děti by to ohromně bavilo, ale nečekejme, že šesti nebo sedmiletý
človíček řekne, že se chce věnovat sborovému zpěvu. Záleží na rodině,
zdali to svým ratolestem dopřeje. A talent? Od malých dětí nečekáme
žádné zázraky a popravdě řečeno, který rodič dokáže míru talentu
správně posoudit? Dříve se hodně zpívalo i doma, ale dnes? Ze zkušenosti
mohu říci, že 95 % dětí je schopno zpívat. A záleží na nás, abychom
společně s ním udělali z nesmělého hlásku sborového zpěváka. Věřte,
že i z dětí, jejichž hlas nebyl „nic moc“, jsou dnes báječní profesionálové.
Otázka sluchu, přizpůsobení a modelování hlasu jsou věci dlouhodobé,
které chtějí dobrou výchovu i vedení. Možná, že by za nějakou dobu
byli rodiče překvapeni, jak je jejich potomek šikovný a co všechno
dokáže.
|