Naše vánoční zvyky v sobě mají hodně sentimentu, rozjímání, někdy působí spíše depresivně. Je dobré vzpomenout na ty, kteří již nejsou mezi námi, poslechnout si nějakou koledu, ale to už by v tom snění stačilo!

Ve světě se vánoční svátky nesou ve znamení veselosti, dovádění a rozpustilosti. Přehoďme výhybku i my a vnes-me do nich více veselí a smíchu! Pro zajímavost uvedu několik zvyků z různých koutů naší planety.
Zatímco u nás patří ke Štědrovečernímu dni neodmyslitelně stromeček, ryba, vánočka, jmelí a dárky, například u sousedů v Polsku začínají svátky 24. 12., až když se na nebi objeví první hvězdička (jak to dělají, když je zataženo, nevím). Po návštěvě kostela a přijetí hostií je doma čeká večeře s mnoha chody, v nichž nemá být maso. Jí se hlavně zelí s houbami, zeleninové saláty, závin, plněná bábovka a pirohy.
Ruské vánoce se odbývají až na Nový rok. Kromě přípitků vodkou je tradicí salát, slanečci, huspenina, pšeničná kaše a kompot ze sušeného ovoce. Španělé spíše než Vánoce slaví 6. ledna příchod Tří králů. Ale ani 24. prosince nesmí chybět domácí pohoda. Tak, jako například v Kanadě, Portugalsku, na jihu Itálie, v Řecku, Francii, USA a v řadě dalších zemí, kde se dárky rozbalují až 25. prosince ráno. Mnoho dětí i dospělých nemůže dospat a s rozbřeskem utíká ke stromečku pro překvapení, které jim přes noc Ježíšek nanosil. V Jižní Americe či Austrálii je na Vánoce běžně + 30°C. To se Santa Claus v kožíšku asi hodně zapotí. Na Havaji prý přijíždí na surfovém prkně. Hongkong žije veselím, posezením s přáteli v barech či na diskotékách. Obchody jsou zde otevřeny až do rána a všude je bouřlivé veselí. Naopak v Holandsku jsou svátky dobou pohody a často i obžérství. Velké množství jídla končí často v kontejnerech. Dárky tady přináší již Mikuláš. Ve Skandinávii se dárky rozbalují po štědrovečerní večeři. Na stolech převládají ryby. Ve Švédsku je oblíbená pečená sladká šunka a kořeněné teplé víno. Dánskou tabuli zdobí pečená husa s jablky a rýžový puding s ořechy. Japonci jedí ó moči – sladké rýžové kuličky se sezamem. Slováci začínají topinkou s česnekem a medovou oplatkou. Polévka kapustnica je plná zelí. Dále je ryba a salát jako u nás. Rakušané si ještě potrpí na Sachrův dort se šlehačkou. Ve Francii připravují hospodyňky králíka či nadívaného krocana. Po večeři se jde do kostela a Pére Noel dá dárky do připravené boty. Na Nový rok se hledají mince zapečené v koláči. Taková tradice je i v Bulharsku. Do Spojených států přinesli své zvyky přistěhovalci. Hromadně se však holduje krocanovi s kaštanovou nádivkou a brusinkovou omáčkou. Německá kuchyně je plná ryb na roštu, másle nebo v aspiku. Symbolem blahobytu je čočka, hrách či jáhly. Hlavní chod tvoří plněné kachny, husy, krůty a bílé klobásky. Vyvrcholením hodů je štóla s hrozinkami a ořechy, vysoká, uprostřed dutá sladká buchta, která se řeže po patrech. Jednou nás teta s tímto “cukrovým komínem“ také uctila a neopomněla zdůraznit, že se u cukrářů objednává jen pro výjimečné příležitosti. Každý večer nám pak ke kávě uřízla plátek.
Italské kostely si potrpí na výzdobu a předhánějí se, kdo bude mít hezčí betlém. Hodovat se začíná až po papežově půlnočním kázání URBI ET ORBI. Jehňata a krocany pak pojídají až do rána. V Římě je specialitou úhoř.
Ať se Ježíšek jmenuje O Pai Natal, Santa Claus, Děda Mráz nebo Pére Noel, jeho úkol je všude stejný – potěšit, pobavit, nadělit všem co nejvíce dárků a přinést dobrou pohodu. Vždycky se musím v duchu smát, když si vzpomenu, jak jsem za komunizmu koupil čokoládovou figurku Ježíška zabalenou do celofánu s nápisem „Vánoční muž na podstavci“.

Takže šťastné a veselé a sentimentu co nejméně...