|  Narodil
se 19. 7. 1973 v Praze. Vystudoval elektrotechnickou průmyslovku,
potom Katolickou teologickou fakultu UK a účastnil se formační misijní
školy ICPE v Německu. Po vystudování teologie provozoval firmu,
která se zabývala školením v oblasti výpočetní techniky a internetu.
Na kněze byl vysvěcen v roce 2001. Na mimopracovní aktivity má velmi
málo času. Přesto je zapáleným radioamatérem, zajímá se o moderní
prostředky komunikace a internet a rád plave. Poslouchá country,
klasiku i pop-music, má rád knížky C. S. Lewise a moc se mu líbilo
ve Francii. Velkou část dne tráví u počítače vyřizováním elektronické
pošty, která se stále rozrůstá. Zpověď po Internetu by se mu ale
nelíbila, protože v ní chybí přímý kontakt mezi lidmi.
Než jste se zde před dvěma lety stal kaplanem,
působil jste jako jáhen v Řevnicích. Jak jste vnímal přechod z venkova
do města? Nevyděsila vás trochu anonymita sídliště?
Já se cítím spíše Pražákem. V Praze jsem se narodil a vyrůstal,
takže pro mě byl změnou spíše pobyt v Řevnicích, kde se žije mnohem
klidněji.
Co se vám v Praze 13 líbí?
Mnoho věcí – například Centrální park v rámci sídliště, dobrá poloha,
která umožňuje vyjet do přírody, hezké zázemí. Příjemná je také
komunikativnost a otevřenost radnice a je tu samozřejmě spousta
dobrých lidí.
Vraťme se trochu do minulosti. Kdy jste
zjistil, že byste se chtěl stát knězem? Pamatujete si nějaký konkrétní
impuls?
Byl jsem vychováván v křesťanské rodině, ale neměl jsem
v úmyslu stát se knězem nebo víru nějak více poznávat. Určitý zlom
pro mě nastal na střední škole. Jsem založením spíše technik, a
tak mám rád, když věci fungují. Na víře mě oslovila právě její praktičnost
pro běžný život. Díky křesťanství mohu pochopit, kam vlastně můj
život směřuje.
Bylo to v době socialismu, kdy křesťanství
nebylo „v kurzu“. Měl jste se svým rozhodnutím nějaké problémy?
Určité nepochopení, předsudky i běžná lidská neznalost.
S tím jsem se setkával tehdy, ale setkávám se s tím i dnes. Lidé
si často myslí, že křesťanství znají, ale při rozhovoru zjistím,
že tomu tak není. Vliv na to určitě měly i komunistické učebnice,
kdy byla společnost formována a vychovávána v řadě předsudků. Ale
je to do určité míry i chyba nás křesťanů. Je třeba stále činit
poselství evangelia srozumitelným i v dnešní době, třeba jiným slovníkem.
Co pro vás osobně znamenala náhlá svoboda
po roce 1989?
Určitě to byla hlavně větší možnost pořádat různé akce, řada věcí
se přestala skrývat před režimem a mohly být nabídnuty veřejnosti.
Pro mě osobně to byla i možnost vyjet do západní Evropy a účastnit
se různých formačních kurzů a přednášek, což bylo dříve nepředstavitelné.
Změnili se i lidé, nebo se nám to jenom
zdá?
Objevily se daleko širší možnosti, co člověk může dělat, čemu se
věnovat. V dnešní době je potřeba žít podle priorit, je to doba
větší duševní zátěže. Nutná je i určitá dravost, aby člověk „přežil“,
dosáhl určitých cílů a je také méně času na druhé a na různé zájmy.
Náš život styl se změnil.
Říká se, že křesťanům útlak svědčil a že
v dnešní době víra upadá. Co na to říkáte?
Je pravda, že dříve křesťané drželi mnohem více pohromadě, protože
byli pod tlakem režimu a dnes hrozí větší roztříštěnost. Na druhé
straně právě v dnešní době řada lidí přichází a hledá oprávněně
skrze víru určitý pevný bod pro svůj život – právě vzhledem k tomu
zmatku kolem nás.
Co si myslíte o dnešní mládeži? Praha 13
je hodně mladá…
Klade velký důraz na upřímnost a také na pocity, emoce a opravdovost,
ale často se právě podle pocitů a emocí rozhodují.
Co dětem a mladým lidem chybí a jak jim
to dát?
Chybí jim náš čas a naše porozumění, vcítění se do jejich problémů.
Dost často se na mě obracejí jak mladí, tak jejich rodiče a mám
dojem, že většina problémů se týká vzájemné komunikace. Vznikají
tak, že jeden o druhém něco předpokládá, jeho názor, jeho potřebu,
ale ta skutečnost může být trochu jiná.
Setkáváte se s mládeží?
Setkávám – ve farnosti je mnoho mladých lidí. Mládeži se nyní věnuje
především kolega kaplan, či jak se dnes říká – farní vikář Angelo
Scarano. Ve čtvrtek se scházejí a diskutují středoškoláci, v Komunitním
centru je klub pro mládež a bohatý program pro děti. Všechny akce
farnosti jsou na naší internetové stránce www.CentrumButovice.cz.
Jaké jsou teď vaše hlavní starosti a stesky?
Pro mě je nejdůležitější, abychom jako farnost byli schopni nabídnout
aktivity co nejširšímu okruhu lidí, a to nejen pro ty, kteří se
hlásí k naší farnosti, ale pro všechny obyvatele Prahy 13. Navíc
mi teď samozřejmě přibyly starosti o budovy a ekonomické záležitosti.
Jak se vám spolupracuje s městskou částí?
Jedním slovem – výborně. Jsem v kontaktu s různými odbory radnice
a panuje tu velmi dobrá spolupráce.
Máme adventní období, co pro vás znamená?
Pro mě je to období určitých zvýšených snah uvědomit si, co je opravdu
důležité. Že jsou to vztahy – vztah k Bohu, k lidem a že je potřeba
si pro to důležité udělat v životě více prostoru.
V supermarketech už od září svítí stromečky,
jako by už zítra měly být Vánoce. Lze prožít advent i v dnešním
konzumním světě?
Množství zboží v obchodech je výborná věc. Nemusíme například
stát přes noc před obchodem frontu na pračku. Určitě i dnes se dá
advent smysluplně prožít. Z tohoto světa nelze utéct a ani by to
nebylo správné. Jde spíše o to, abychom se tou ohromnou nabídkou
nenechali pohltit a uvědomili si, že jsou i jiné důležité věci.
Jak jste slavili Vánoce doma, když jste
byl malý?
Bylo to takové tradiční. Navštěvovali jsme naše blízké příbuzné,
potom jsme měli krátkou společnou modlitbu, k večeři kapra s bramborovým
salátem, pak jsme u stromečku zazpívali koledy a dávali si dárky.
Jak by podle vás měly vypadat opravdové
Vánoce? Dají se dnes prožít jinak než ve spěchu?
Není na to jednotný recept. Každý na svém místě by se měl
zastavit a uvědomit si určitý duchovní rozměr svého života. Umýt
nejen okna a gruntovat doma, ale poklidit si také ve svém nitru
a udělat pořádek ve svých vztazích.
Myslíte, že křesťanské poselství Vánoc oslovuje
i lidi, kteří v Boha nevěří?
Určitě. Je to cítit i na krásné atmosféře, která v době Vánoc panuje
mezi lidmi. Jde o to, abychom o tu atmosféru nepřišli už někdy koncem
prosince, ale uchovali si ji ve svém nitru i v dalším roce.
Co byste doporučil lidem, kteří by o Vánocích
chtěli třeba po delší době přijít do kostela?
Samozřejmě, všichni jsou zváni a rád bych řekl, že se nemusí bát,
protože rozhodně nebudou nikým a k ničemu nuceni.
Na závěr poprosím o vaše přání čtenářům
STOPu a občanům Prahy 13…
To opravdu podstatné je kvalita vztahu, s Bohem, s druhými lidmi,
a tak bych nám všem přál, abychom tuto kvalitu i během letošních
Vánoc zase o trošičku prohloubili.
Připravil Samuel Truschka
|