ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

Z devítky radních naší městské části jsme se v abecedním pořadí dostali ke jménu RNDr. Miloš Gregar, který je nejen členem Rady MČ Praha 13, ale také radním hl.m. Prahy. Tam je jeho zaměřením tvorba a ochrana životního prostředí v naší metropoli. Uvidíme, co nám o sobě prozradí.

Narodil jsem se v Dejvicích a s touto částí Prahy je také spojeno zhruba 21 let mého života. Nějakou dobu jsme s manželkou bydleli na Hradčanech, v roce 1983 se přestěhovali do Stodůlek, kde jsem po tetě zdědil domek. Musím přiznat, že z Dejvic přes Hradčany na "staveniště" - to byla opravdu velká změna. Stavěla se dálnice, vodárna, ale především velké sídliště. V té době jsem ještě studoval a zatímco v centru chodili všichni v lodičkách a polobotkách, já měl slušivé holinky, protože tady jsme se všichni statečně brodili blátem. Ale každá mince má svůj rub i líc. Jsem rád, že jsem mohl pozorovat, jak okolo všechno roste a mění se. V té době jsem skutečně neměl ani ponětí, kolik pro mě dnešní třináctka bude znamenat.

V době studií jste jistě ani netušil, že své znalosti uplatníte na Magistrátu hl. m. Prahy.

To je pravda. Po gymnáziu jsem vystudoval přírodovědeckou fakultu obor ochrany životního prostředí a krajinné ekologie a žil takovým poklidným životem vědeckého pracovníka, připravoval se na aspiranturu ... Pak se ale všechno začalo hýbat, protože do našich životů vkráčel rok 1989. Nikdy jsem se v politice neangažoval, ale díky předlistopadovým událostem jsem se začal intenzivněji zajímat o všechno, co se kolem mě děje. Tehdy to ale bylo jen v pozici "amatéra". Po roce 1990 jsem vědeckou kariéru tak trochu pověsil na hřebík a začal podnikat. Na výzvu současného pražského primátora Pavla Béma, se kterým jsem shodou okloností chodil do stejné základní školy, jsem v loňském roce udělal další životní změnu a vstoupil do profesionální politiky. Věřím, že to ze mě neudělá jiného člověka.

Co rodina?

Letos jsme s manželkou Janou oslavili 21. výročí svatby. Máme dva syny - starší Jan (20) studuje krajinné inženýrství a ekologii na lesnické fakultě a mladší Martin (14) je na gymnáziu. Dalším členem rodiny je leonberger Eliška.

Jak relaxujete?

Kromě lyžování jsou moje koníčky tak trochu exotické. Jedním z nich je jachtink. Když se dostanu na vodu, a není ani tak podstatné, jestli jsou to české ná-drže nebo moře, tak si opravdu odpočinu a alespoň na čas zapomenu na každodenní starosti. Naskytne-li se volný víkend, snažím se zmizet z Prahy a trávit ho v přírodě. Vím, že otec a manžel "na neděli" není nic moc, ale obávám se, že jim to stačí. Všichni totiž svorně tvrdí, že když přijdu ve všední den z práce, bývám občas dost velký protiva.

Od svých patnácti let jsem byl takový kutil z donucení, ale nezbývalo nic jiného, a tak jsem pořád něco opravoval. Teď mám spíš tendenci se tomu vyhýbat. Protože volného času mám jako šafránu, pokouším se ho trávit příjemněji. Například rytí zahrádky opravdu není moje hobby.

Přiblížíte nám trochu svou práci?

Moje kompetence jsou natolik široké, že mě dokáží zaměstnat prakticky 20 hodin denně. Jednoduše řečeno je to tvorba a ochrana životního prostředí v hl. městě Praze. Řeším otázky chráněných území, městské zeleně, vodohospodářské infrastruktury, odpadů a celou řadu dalších věcí, které s těmito otázkami přímo či nepřímo souvisejí a do budoucna mohou velmi výrazně ovlivnit chod města. K této problematice mám profesně blízko a jsem rád, že i Rada hlavního města dává řešení otázek životního prostředí zelenou.

Jak si stojí v těchto otázkách třináctka?

Každá pražská městská část má své specifické problémy. Například Praha 1 a 2 dopravní, Praha 13 s výstavbou a se staveništní dopravou. Jinak si ale myslím, že Praha 13 dělá v oblasti životního prostředí skutečně hodně. Ne, že by nebylo co zlepšovat. Společně se starostou se snažíme, aby zmizely staré a nevznikaly nové skládky, aby se postupně vyřešily nejpalčivější problémy. Jako příklad mohu uvést mezideponie zemin. Velkou prioritou je Centrální park.

Od loňských povodní uplynul rok. Jaká je dnešní situace v oblasti životního prostředí?

Tahle odpověď není jednoduchá. Škody na metru, vodohospodářské a dopravní infrastruktuře jsou více či méně odstraněny. Sice za cenu velkých nákladů, ale hovoříme o skutečně velké katastrofě. Ve vodohospodářské infrastruktuře, která je vidět poměrně málo, protože je uložena pod zemí, se ještě nějakou dobu budou škody objevovat. V ZOO a dalších pražských zahradách to jde i přes obrovské proinvestované finanční prostředky trochu pomaleji. Nicméně jsem přesvědčen, že do konce roku by i zde měly být následky povodně odstraněny. Horší to je s obnovou zeleně v záplavové zóně. Tady je smutné, že škody budou ještě pokračovat. To, co bylo viditelné na jaře, byl bohužel jenom začátek. Dřeviny nejen ve Stromovce, ale i v jiných částech Prahy odumírají na vyplavený půdní profil. Lidově řečeno umírají hladem. Ani dnes se nedá přesně odhadnout, které dřeviny přežijí a naopak. Musíme počítat s tím, že viditelné důsledky loňské povodně se objeví ještě v příštím roce a že náprava bude ještě nějakou dobu trvat. Když si ale uvědomíme, co bylo před rokem, tak si myslím, že Praha je na tom celkem dobře.

Vaše rozhodnutí se týkají životního prostředí pro více než 1,5 milion lidí. Jaký máte vztah k našemu hlavnímu městu?

V Praze jsem se narodil, prožil jsem tady celý život a nějak si neumím představit, že bych žil dlouhodobě někde jinde. Jsem rád v přírodě, rád cestuji, ale pokaždé, když se vracím, tak cítím, že jedině tady jsem opravdu doma.