110 let činorodé práce je dlouhá doba. Můžeme si připomenout úplné začátky?
Spolupráce s obecním zastupitelstvem začala už v listopadu 1890. Tehdy se sešlo pár občanů Stodůlek, kteří založili tuto veřejně prospěšnou organizaci - Sbor dobrovolných hasičů. Musíme si uvědomit, že ustavení sboru bylo na tehdejší dobu velmi pokrokovou záležitostí. V roce 1893 byl sbor zaregistrován, obecním výborem pak byly schváleny stanovy a následovala první volba sedmičlenného výboru. Starostou byl na jeden rok zvolen pan František Kejha. Rád bych s úctou vzpomenul nadšených a obětavých občanů Stodůlek, kteří v 19. století u zrodu naší velké hasičské rodiny byli. Nejen jména, ale i všechny významné události té doby známe díky Pamětní knize Sboru dobrovolných hasičů ve Stodůlkách.
Pro zajímavost bychom v ní mohli zalistovat a připomenout malou část některých zápisů.
"Jak je doloženo, v roce 1893 se již sbor súčastnil hašení 6 požárů. Valná hromada se usnesla, aby sbor přestoupil k župě Podbělohorské.
K návrhu př. Tomáše Helta usnešeno, by se př. Jos. Konvalinkovi vyplatila odměna 6 Kor. a př. Karlu Rybářovi 2 Kor. za súčastnění se požáru u p. Müllera. K návrhu př. Tomáše Helta usnešeno, by se sbor súčastnil pohřbu jedině členovi činnému a přispívajícímu, jeho manželce a jeho rodičům, dále usnešeno by se zakoupil smuteční prápor na sborovou místnost. K návrhu př. Fr. Helta usnešeno pořádati výroční zábavu dne 9. ledna 1910. Hudba vyjednána u p. Křížka za odměnu 62 Kor. Pořad zábavy jako leta předešlá."
Přišly dvě světové války. Co to pro dobrovolné hasiče znamenalo?
V roce 1915 se výbor sešel naposledy. Přestávka zaviněná 1. světovou válkou, která si vyžádala oběti i mezi našimi členy, trvala 5 let. Ostatně podobné to bylo i v letech 1942 - 1945. Tehdy se prováděly pouze porady, protože sbor musel předat veškerý inventář obci. V poválečných letech se změnil Dobrovolný sbor hasičů na jednotný Svaz požární ochrany. Změnily se i způsoby řízení a financování, potřebné náklady tehdy hradil stát. V roce 1991 došlo na sjezdu ČSPO k reorganizaci a místo stávajícího názvu byl ustanoven staronový - Sbor dobrovolných hasičů.
Jak byl sbor vybaven?
Pojďme ještě jednou zalistovat v kronice. Dozvíme se například, že v roce 1898 bylo projednáno požádat vážené obecní zastupitelství, aby odstranilo starou lezačku a nechalo postavit novou, zápis z roku 1904 říká, že bylo usnešeno zakoupit novou stříkačku a požádat obec, aby na sebe vzala ručení na částku, kterou si výbor vypůjčil. Obec však na svém zasedání ručení zamítla s tím, že stříkačka je dosud způsobilá k likvidaci požárů. Vzdor tomu výbor za přispění občanů za 9 000 Kor. stříkačku zakoupil. Dočteme se také o zakoupení 7 nových pracovních oděvů, o tom, že v roce 1953 zakoupil MNV Stodůlky novou motorovou stříkačku PS-8 ... A současné vybavení? To je díky Úřadu MČ Praha 13 a sponzorům úplně královské. Máme cisternový automobil LIAZ Cas-25, dva přívěsy s požární střikačkou, stříkačku PS-8, motorovou pilu, gumový člun s příslušenstvím, záchranné vesty a pádla, dvanáctimetrový pojízdný žebřík i generátor elektrického proudu. A co je úplně nejdůležitější? Máme vytápěnou, suchou, velkou a hlavně osvětlenou garáž. Je sice trochu z ruky, ale jsme samozřejmě rádi.
Jaký je rozdíl mezi Hasičským záchranným sborem a Sborem dobrovolných hasičů? Jen v té dobrovolnosti to asi nebude.
Ti první jsou profesionálové a my jsme tak říkajíc jejich pravá ruka. Při velkých akcích samozřejmě nejsme rovnocennými partnery, nemáme ani odpovídající vybavení (např. dýchací přístroje), ale naše práce je potřebná a je v každém případě znát.
Sbory dobrovolných hasičů se podílely i na likvidaci následků škod způsobených loňskými povodněmi.
Již 12.-13. srpna jsme drželi pohotovost na zbrojnici, napsal ve své zprávě velitel jednotky Roman Michl. Ve středu 14. srpna jsme s hasiči z Třebonic s čluny vyjeli do Kralup nad Vltavou. Ještě týž den se SDH Stodůlky přesunul do centra Prahy na magistrát. Dalších dvanáct dní jsme čistili, čerpali a jinak pomáhali. Zasahovali jsme na mnoha místech v centru, v Lipencích, v pražské ZOO, v Lahovicích. Bylo to náročné a nebyl čas myslet na spánek a na únavu.
Samozřejmě, že jsme nebyli pouze při likvidaci povodňových škod. V době konání summitu NATO v Praze měla pohotovost i naše šestičlenná zásahová jednotka. Také na zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky budeme dlouho vzpomínat. Znamenalo to pro nás opět několik nocí v pohotovosti.
To si vás asi doma moc neužijí?
Hasičina pro nás není zaměstnáním, ale koníčkem. Možná, že přesnější by bylo koněm. Většinou se do činnosti našeho sboru zapojují i rodinní příslušníci. Dnes už máme 67 dospělých členů a 28 dětí. Zúčastňujeme se řady společenských akcí i soutěží. Ať už je to tradiční masopust, čarodějnice, pomáhali jsme při Memoriálu A. Masarykové, soutěžili v požárním sportu v Třebonicích, v Řepích, ve Frýdštejně a v Hostivaři. Za zmínku určitě stojí účast na akci REKORD 2002 v dálkové dopravě vody pomocí přenosných požárních stříkaček. Hasiči z celé republiky (1 304 mužů i žen) na letišti v Hradčanech u Mimoně dopravili vodu na vzdálenost 52 700 metrů, objem vody v hadicích byl 231 800 litrů. Poslední metry přečerpala a vystříkala parní stříkačka z roku 1908.
Co říci závěrem?
Snad kousek z hasičského desatera. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší, celým tělem.