Letos jsme si sice odepřeli pravidelnou školu v přírodě, ale abych splnil normu - jednu vícedenní akci ročně, tak jsme si Hartmanice nemohli nechat ujít, byť v poněkud netradiční sestavě – od nejmladších sedmáků po právě vycházející deváťáky, v netradičním prázdninovém termínu a především netradičním dopravním prostředkem. Po vzoru Hartmanické anabáze z roku 2000 jsme naplánovali třídenní cyklovýpravu z pražských Lužin až na Šumavu. V pátek jsem rozdal vysvědčení a v sobotu se jelo. Devět dětí, dva dospěláci a jedno přeplněné doprovodné vozidlo. Počasí se vydařilo a i předpověď slibovala „pohodových“ 170 km v sedle. Po prvním stoupání v Řeporyjích jsme se přehoupli za horizont a nadlouho zapomněli na sídlištní panorama. Po příjemných kilometrech mezi Zadní Kopaninou a Radotínem se nám před Černošicemi odřela Lenka, pak přišel železniční most v Mokropsech, tam pro změnu odpadl Milan. Nezbylo nic jiného, než nechat kolo v úschově na nádraží a poprvé využít služeb doprovodného vozidla. Aby toho nebylo na první den málo, tak před Hostomicemi si prošla menší krizí Darina, nutno podotknout, že krizí první a zároveň i poslední. Další kilometry úvodního dne již proběhly beze ztrát, a tak jsme prosvištěli přes roztáhlé Jince a poblíž Lhoty u Příbramě se 70 km na tachometru se začali rozhlížet po vhodném místě na přespání. Následující den jsme se po značené cyklostezce vyhnuli Příbrami a těsně za městem si dopřáli ranní osvěžení v chladných vodách zdejšího rybníka. Pak jsme přes Třebsko směřovali až do Březnice. Vidina koupání v Horažďovickém aquaparku nám dala křídla a ve svižném tempu jsme se nezadržitelně blížili k dennímu cíli. V Horažďovicích jsme podle plánu schladili unavená těla, zavrhli nocleh v přilehlém kempu a po několikaminutovém přemlouvání si ještě sedli na kolo a popojeli nocovat pod nedalekou zříceninu hradu Rábí. Ráno jsme za Rábím sjeli z frekventované silnice a přes Žichovice, Čimice, Dražovice a Podmokly se blížili k Sušici. Podle ukazatele nás čekalo směšných 10 km, ale všem bylo jasné, že do smíchu nám rozhodně nebude. Poslední 3 kilometry nekonečného stoupání v třicetistupňovém vedru byly tou pravou třešničkou na závěr. Poté, co jsme spořádali i tuhle třešinku, jsme si v následujících dnech již zaslouženě mohli užívat trochu té civilizace – plné penze, teplé sprchy a hlavně spánku pod střechou. Jediné, co jsme neopustili, byla naše kola a po jednodenní regeneraci jsme mohli projet Šumavu křížem krážem.

Čtrnáct statečných: Michal Bárta, Martin Čejka, Jan Kmeť, Michaela Kobylková, Adéla Krupičková, Michal Malý, Lenka Mošová, Filip Nenadál, Jiří Soldát, Darina Vošvrdová, Ondřej Zais, Milan Pohůnek, Táňa Reichmannová, David Reichmann.