Kromě toho, že jste koncertoval v řadě míst naší republiky i v zahraničí a působil jako profesor na pražské konzervatoři, jste také založil několik orchestrů.
V roce 1968 jsem založil Pražské žesťové kvinteto, což byl prví soubor tohoto druhu u nás a vlastně i ve střední Evropě. V roce 1976 jsem založil devítičlenný Soubor pražských trubačů, který vznikl s posláním prezentovat skladby s obsazením žesťových nástrojů. Publiku se poprvé tento soubor představil ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Na začátku osmdesátých let jsem začal na podbrdsku sbírat melodie a motivy venkovských pastýřů a lidové písně, které jsem zapisoval, a posléze jsem je začal upravovat pro dechový orchestr. Tak vlastně vznikla Podbrdská dechovka, s kterou jsme v Bavorsku (1998) získali v mezinárodní soutěži dechových orchestrů první cenu. V devadesátých letech jsem také založil Dechový orchestr mládeže Praha. Po sedmi letech úspěšné činnosti ale tento soubor pro nezájem některých institucí zanikl. Je škoda, že dechová hudba se dostala na okraj zájmu a že tak padesátka mladých lidí, která ji chtěla hrát a propagovat tak Českou republiku ve světě, neměla šanci. Je velká škoda, že neumíme využít a „vyvézt“ tuto část našeho národního bohatství, před kterým smeká celý svět. Kdyby se všude hrálo, věřím, že zahraničním návštěvníkům by se u nás líbilo ještě více. Oni mají totiž naší dechovou hudbu ve velké úctě. Vždyť tato hudba přinesla radost a potěšení mnoha generacím, a navíc nás proslavila v daleké cizině. Vzpomínám si, že někteří politici před referendem strašili tím, že vstupem do EU ztratíme svoji identitu. Bohužel ji svým způsobem sami ztrácíme už řadu let. Zcela dobrovolně se zbavujeme toho, co bylo pro naší národní kulturu typické.

Při slavnostním otevření naší radnice zazněla i Fanfára pro Prahu 13.
Od roku 1990 jsem komponoval a nahrával se Souborem pražských trubačů fanfáry pro různá česká města. V té pro Prahu 13 jsem nemohl až tak čerpat z historie. Ale přes Stodůlky jezdil Karel IV. na Karlštejn. Začátek fanfáry se nese v této rovině, objevuje se tam i motiv svatováclavské písně. Má nás vybídnout k tomu, abychom v úctě sklonili hlavu před minulostí. Následuje část rychlejší, která představuje současnost.

A Zlaté desky?
Na začátku devadesátých let jsem natočil desku „Trubka svobody“, za kterou mi bude udělena agenturou Multisonic Zlatá deska. Ta druhá bude za nahrávku“ Hudba pražských věží“.
Obě Zlaté desky mi předá zástupce agentury Karel Vágner. Na této malé slavnosti ve Mlejně bude přítomna i řada dalších významných osobností. Ostatně, přijďte také.