Netrávil jsem ho v sobotu 21. června 2003 se stejnojmenným pořadem České televize - byl přece víkend, čas klidu a odpočinku - ale za libého zvuku stavebních prací.
A nakonec je dobře, že nás občany nenechávají státní úředníci příliš zlenivět. Po pracovním týdnu, vyplněném u většiny lidí časným vstáváním do školy, zaměstnání nebo k opatrování batolat, je příjemným osvěžením, když pod okny vašeho bytu ve vnitrobloku spustí v 8:00 sbíječka plus motorový agregát a neúnavně pokračují ve zvukové produkci další tři hodiny. Aby se do toho po přestávce na oběd dali dělníci znova. Jemným ševelením lístků ve větru se ten randál skutečně nazvat nedal. Že při otevřených oknech (což lze v červnu předpokládat) nebylo v některých bytech téměř slyšet vlastního slova, je zbytečné dodávat.
Sám záměr zvelebení dětského hřiště je mimo diskusi. Jenže existují mnohem vhodnější chvíle k provádění podobných akcí. Například pracovní dny, kdy podstatná část občanů své bydliště na většinu dne opouští. Pokud to neví najatá externí firma, měl by to vědět zadavatel prací. Kterým byl, jak se mi podařilo vypátrat, odbor životního prostředí MČ Praha 13! Nezbývá mi v téhle souvislosti než opět zalitovat, že jsem ještě nepřišel na ten správný finanční trik a tak musím stále ze svých daní nedobrovolně přispívat na výplaty a prémie takto fungujícího úřadu a jeho byrokratů z Prahy 13.
Za netradiční budíček tak závěrem děkuji úředníkům městské části já a myslím, že i několik stovek dalších obyvatel našeho bloku, kteří tak alespoň nemuseli řešit dilema, zda si jednou za týden ráno ještě přispat či nikoliv. A šli se věnovat nějaké užitečné činnosti. Třeba cestě někam hodně daleko z doslechu.

Vážený pane,
mrzí nás, že jste Vy i ostatní obyvatelé vnitrobloku měli na jeden den zhoršené životní podmínky. Odbor životního prostředí ÚMČ Praha 13, je pouze zadavatelem požadovaných prací a rozhodně nenařídil firmě, aby prováděla požadované práce v sobotu od osmi hodin. Který den a od kolika hodin budou zaměstnanci firmy pracovat, je záležitostí pouze této firmy, pokud nepřekročí zákonem stanovené normy, a nikoliv úředníka, který práci zadal.
Zákonem stanovená norma dodržování nočního klidu v současném období je od 22 do 6 hodin bez ohledu na den v týdnu.
Projednáme s firmami, aby se snažily pro nás pracovat v pracovních dnech, ale vzhledem k sezónnosti prací to bohužel není vždy možné.

S pozdravem

Žádna tragedie, viďte? Ale tento strom se nacházel v Centrálním parku, byl hodně starý, určitě více než 50 let a byl pro všechny, kteří tudy chodili a chodí, tak trochu symbolem času. Byl prý nemocný a vlastně překážel. Překážel velké a hypermoderní dálnici, která se údajně staví pro blaho a spokojenost nás sídlištních obyvatel, a pak stál v cestě druhé linii, ve které někteří velvyslanci zasadí druhou část aleje. Alej má šíři cca 12 metrů, „chodník“ přibližně 7 metrů. Potáhne se přes dost velkou travnatou plochu u první retenční nádrže, kde cvičí žáci, hrají tady fotbal,... Asi už nebudou, protože tady povede velvyslanecká alej. Shodou okolností jsem pozorovala čtveřici mladíků, jak se přes park vraceli ze školy. Ti kluci se evidentně nudili. I přesto, že seděli na luxusních parkových lavičkách, které byly umělecky zakomponovány do přírodního charakteru, stojíc na ostrůvcích z malých oblých kamínku. Ty upoutaly jejich pozornost a větší část skončila v protékajícím potůčku a nebo v blízkém maličkém páchnoucím rybníčku. Ještě několik takových cest ze školy a kamínky zmizí. Namísto dálnice s alejí se mělo ponechat místo dětem a mládeži, která je plna adrenalinu a energie. Ta se určitě nebude promenádovat po širokém chodníku a nebo filozoficky debatovat na dřevěných lavičkách. Ten, kdo projektoval park, se asi neseznámil se sociálním prostředím, jednal neuváženě až arogantně, bez etického přístupu ... Jsou problémy s mládeží? A kdo za to může? Určitě ne mládež, ta je taková, jakou ji vychovají nejen rodiče, ale celá společnost.

Vrba v Centrálním parku, poškozená při vichřici dne 9.5.2003, musela být pokácena z havarijních důvodů, právě s ohledem na bezpečnost dětí, které si zde hrají. V aleji vysazené platany jsou nádherné mohutné stromy, které budou jednou ozdobou parku.
Centrální park v naší městské části není zdaleka dokončen, jeho vzhled dozná ještě v průběhu jednotlivých etap stavby mnoho změn. Výstavbu parku zajišťuje Odbor městského investora Magistrátu hl. m. Prahy. Centrální park je navržen tak, aby zde po jeho dobudování našly své vyžití všechny věkové skupiny obyvatel. V rámci dalších etap je počítáno i s plochami pro hraní a sport. Je věcí názoru každého z nás, kde by se které aktivity měly realizovat.

Už je to pěkně dlouho co se v našich ulicích začaly objevovat barevné kontejnery určené na recyklovatelný odpad. Tedy alespoň na sklo, papír a plasty.
Na daleko nebezpečnější látky, jako jsou použité bateriové články nebo aluminiové obaly (plechovky), se trošku zapomnělo. Najdete je pouze v některých supermarketech, a to až po usilovném hledání. A kdo by se namáhal hledat, že? Takže skončí většinou ve směsném odpadu. I když se pravděpodobně spotřeba plechovek v České republice nevyrovná spotřebě třeba Kanady či USA, přeci jen každý bar vyprodukuje odpad z pěkných pár kartonů plechovkových nápojů, které ráno co ráno končí ve velkých šedivých kontejnerech a následně na skládkách. A co třeba benzinové pumpy? Proč může mít každá pumpa na německých dálnicích koše na 6 druhů odpadu, a u nás nic?
Nechci tvrdit, že se pro recyklaci neudělalo za poslední roky zhola nic, to vůbec ne. Vím, že se vynakládají velké peníze (a města se tím nezapomínají při každé příležitosti pochlubit) na třídění odpadu, ale když to pozoruji na našem sídlišti, tak mám pocit, že se tak děje jen za účelem udělání si čárky do kolonky „recyklace“.
Cestou sídlištěm na stanici metra Luka potkávám kontejner. Je plný tak třetí den po vyprázdnění. A co se děje dál? Lidi přistavují tašky s papírem nebo plastovými lahvemi ke kontejneru a nechávají je na pospas dětem nebo větru. Takže není neobvyklé vidět noviny, jak zvesela poletují větrem a zastavují se na keřích nebo pod koly aut…
Nestálo by zato vyvážet je častěji? Vždyť to je voda na mlýn skeptikům, kteří než by ušli pár kroků k barevnému koši, radši vše hodí do popelnice přímo před vchodem. Přeji si, aby zodpovědní úředníci vyšli do ulic a sami se přesvědčili o tom, jak to funguje v jejich okolí. Ono ptát se občanů v reklamě, zda již recyklují jako x% jejich spoluobčanů, musí být podepřeno permanentní výchovou, příkladem a hlavně možností mít kam tříděný odpad vyhodit.

Celý systém nakládání s komunálním odpadem tj. včetně sběru tříděných odpadů zajišťuje na celém území Prahy Magistrát hl.m. Prahy.
Sběr nebezpečných složek odpadu (baterie, akumulátory, barvy atd.) je zajišťován mobilním sběrem (harmonogram je k dispozici na internetových stránkách úřadu, vyvěšen na úřední desce a otiskován ve zpravodaji STOP), je možno také tyto odpady každý pracovní den odevzdat zdarma ve sběrně surovin na Šostakovičově nám. 1987 ve Stodůlkách. Sběrné boxy na baterie jsou navíc umístěny ve všech základních školách a ve vestibulu radnice Prahy 13. Sběr aluminiových plechovek není bohužel prozatím na území
hl. m. Prahy realizován.
Přeplňování kontejnerů na plasty se dá předejít tím, že se před vhozením lahve sešlápnou. V současné době jsou kontejnery vyváženy 2x týdně. V případě trvalého přeplňování bude magistrát požádán o zvýšení četnosti svozu.