Z kroniky Stodůlek pana Františka Vlasáka
„Pohnuté zářijové dny“ (1938)

„Ještě nedozněly fanatické projevy Hitlerových stoupenců při jeho útočném vystoupení na norimberském sjezdu nacistické strany a už se třásla okna měst českého pohraničí. Sotva si v rádiu doposlechli řeč svého idolu, nevybíravě tupícího integritu čs. státu, již se vyhrnuli henleinovci do ulic a začali strhávat české nápisy, rozbíjet výkladní skříně, napadat české občany a německé antifašisty. To již svítal pohnutý den 13. září, který zaznamenal několik přepadení budov správních úřadů, policejních a četnických stanic, pošt, nádraží a ozbrojené srážky henleinovských bojůvek s bránícími se antifašisty. Bylo zřejmé, že nejde o obvyklé demonstrační drzosti „utlačovaných“ stoupenců Konráda Henleina, ale o skutečný puč proti republice, který byl dlouho připravován, a Hitlerova výbojná řeč se stala signálem k jeho zahájení.“

vybrala A. Pavlová