Zeptali jsme se za vás

Tentokrát jsme na kus řeči zaskočili do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, i když bylo předem jasné, že po jeho mnohaletém starostování u nás na třináctce se o poslanci Petrovi Bratském už snad nemůžeme mnoho nového dozvědět. Ale co kdyby?

Klatovský rodák (1955) vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů, kde získal titul inženýra. Sedm let pracoval v Dopravním rozvojovém středisku Praha jako samostatný odborný asistent na výhledových studiích pro Federální ministerstvo dopravy. V roce 1986 se přistěhoval na Lužiny. V prvních svobodných komunálních volbách na podzim 1990 byl za OF zvolen prvním starostou MČ Praha - Stodůlky (od 1. 4. 1991 Praha - Jihozápadní město). Starostou pozdější Prahy 13 byl nakonec po tři volební období až do konce loňského roku, stejně jako zastupitelem hlavního města Prahy. V polovině června 2002 získal v parlamentních volbách mandát poslance za volební kraj Praha. Zůstal i nadále členem zastupitelstva a radním Prahy 13. (více na http://www.bratsky.cz)

Pane poslanče, prozradíte nám něco ze svého soukromí? Mohli bychom začít třeba rodinou.

Asi málokterý manželský pár může vzpomínat na to, jak si spolu jako děti hrály na indiány. S manželkou Ludmilou se totiž známe od jejích tří a mých osmi let. Od té doby jsme se jeden druhému "neztratili". Později jsme měli country kapelu, se kterou jsme hráli na PORTÁCH, a to docela dobře. Dvakrát jsme vyhráli západočeské kolo a postoupili jsme do celostátního. Nahrávali jsme písničky do západočeského rozhlasu, bylo to prostě fajn. Léta 1968-70 jsme společně prožili v obnoveném skautském hnutí a myslím, že právě tato činnost ovlivnila celý náš život. Už přes 30 let se věnujeme práci s dětmi, hned po revoluci jsme se podíleli na obnově skautské organizace, dodnes vedeme společně oddíl, pořádáme tábory, sportovní a turistické akce ...

Pár slov a jsme v současnosti. Co svatba, děti, stěhování na třináctku ...?

Po vojně jsem se vrátil do Dopravního rozvojového střediska, manželka v té době končila studia na VŠE. Po svatbě v roce 1984 jsme bydleli v různých částech Prahy a o dva roky později jsme se přistěhovali na nové sídliště Lužiny. Pamětníci si jistě dobře pamatují, jak to zde vypadalo, jak jsme se brodili blátem, jaká byla doprava, o slušných obchodech a službách jsme mohli jenom snít. Krátce před stěhováním se nám narodil syn Petr a dva roky po něm Pavel.

Byl jste prvním starostou třináctky. Ovlivňovala rodina některá vaše rozhodnutí?

Určitě. Díky manželce a později i dětem jsem byl neustále "v obraze". Bylo mi jasné, že to, co chybí a vadí jim, chybí a vadí stejnou měrou všem občanům třináctky. Byly to téměř každodenní připomínky k tomu, co by se mělo vylepšit, udělat ... Navíc byl pro mě silným hnacím motorem každodenní kontakt s lidmi. Občas jsem se dověděl i to, co bych raději neslyšel. A to se mnohdy nevyhnulo ani rodině. Jen moji nejbližší vědí, jak to bývalo složité. Kdybych neměl v manželce tak velkou oporu, asi bych to nemohl tak dlouho zvládat.

Vaše práce vás pohlcuje málem 24 hodin denně. Máte čas na nějaké koníčky? Jak relaxujete?

U nás to vyplývá z toho, co jsme vždy vyznávali. Máme rádi přírodu, naše touha je být obklopeni spoustou dětí, takže tomu tak nějak podřizujeme volné chvíle. Celá rodina hodně muzicíruje a rádi se věnujeme různým sportům a hrám. Tento koníček se mi nyní stal i profesí, neboť jsem předsedou sportovního podvýboru sněmovny, a to obnáší například takové výkony, jako je např. účast na mezinárodním půlmaratonu členů parlamentů ve Wroclavi před měsícem.

Jak demokraticky jsou u vás rozděleny "lehoučké" domácí práce? Přiložíte občas ruku k dílu?

Možná se to někomu bude zdát divné, ale někdy se na ty "lehoučké" domácí práce docela těším. Když byly děti malé, mou "záležitostí" byly pleny, nevadí mi nádobí... Při fyzické práci se docela dobře odreaguji. Rád vařím, a protože je tento rozhovor určený především občanům třináctky, svěřím se i s jedním základním zálesáckým receptem.

Blíží se doba dovolených. Víte už, kde ji budete trávit?

Můj sen před blížícím se létem je sedět u ohně, hrát na kytaru, mít nebe poseté hvězdami nad hlavou, okolo sebe ty, které mám rád ... To je můj odpočinek, tam "dobíjím baterky".

Stručný recept na Setonův hrnec

Vezmete hodně kamenů, dáte je na místo, kde na nich můžete minimálně na dvě hodiny udělat pořádný oheň (rozhodně nedoporučuji les ...). Mezitím vyhloubíte asi 50 - 70 cm hlubokou jámu, do ní dáte část rozehřátých kamenů, na které položíte roládu z vepřové kýty nebo kuřecích prsou. Tady má prostor fantazie - maso, vajíčka, klobásy, kečup, hořčice, brambory, česnek, cibule, koření (pro milovníky indické kuchyně doporučuji med , rozinky, ořechy a ostré koření) ... Roláda získá báječnou chuť, když ji nejprve zabalíte do kopřiv, a teprve potom do alobalu.. Doporučuji ještě obalit látkou proti protržení a ovázat drátem. Připravenou roládu opatrně překryjete dalšími kameny a zasypete hlínou. Potom už se budete asi tak dvě a půl hodiny těšit. Na závěr bych se s vámi měl podělit o praxí osvědčenou zkušenost - vykopávejte tuto dobrotu velmi opatrně. Poškodíte-li alobal, už se té skvělé pochoutky nedočkáte. Dobrou chuť.