Vážení spoluobčané!

My všichni, kdo žijeme v této zemi, stojíme nyní jako už tolikrát v minulosti na křižovatce dějin. Možná se to některým z vás tak nezdá, možná jste unaveni z věčného omílání a skloňování Evropské unie v médiích, možná si říkáte, že už je stejně vše rozhodnuto. To je ovšem jen zdání, za které si do značné míry můžeme sami. Vzpomeňte, jak jsme celá desetiletí za železnou oponou jen doufali a říkali: "Kdybychom jen mohli..." Nyní tedy můžeme. Po nelehkém procesu přibližování, slaďování hospodářství i práva, se před námi otevřela šance, jaká se naskýtá v dějinách málokdy. Můžeme se stát řádnými členy společenství sdílejícího stejné principy a hodnoty, prosperitu a respektování lidských práv. Není ve světě právě nadbytek takových nabídek a takových společenství, které by mohly být alternativou, stačí se rozhlédnout. Ovšem, jako vše v tom stejném světě, ani toto nebude zadarmo. Chceme-li přijímat a podílet se na blahobytu, musíme také dávat a přispět svým dílem k úspěchu všech. Členství v Evropské unii není procházkou růžovým sadem, čeká nás tvrdá práce, neméně tvrdá konkurence činů i slov, čekají nás výhody i prohry, radosti, zklamání - život už je takový. Důležité je, že na to nebudeme sami.

Přínos našeho členství, který zdaleka převýší jeho nevýhody, možná nepocítí tolik dnešní generace, jako spíše ty příští. Až se tedy budete rozhodovat, zda přijít 13. a 14. června k referendu či nikoliv, nemyslete jen na sebe. Myslete na své děti, na své blízké, děti jejich dětí a na to, co byste zde chtěli budoucím generacím po sobě zanechat.

Ať už budete v referendu hlasovat jakkoliv, buďte si předem jisti naším respektem k vašemu rozhodnutí a především k tomu, že jste přišli. Nejen výsledek hlasování, ale také velikost účasti občanů bude důležitým signálem pro Evropu i svět, zda jsme těmi, kdo se jen nechají vézt a nic je nezajímá, nebo těmi, kdo jako odpovědní hospodáři pevně drží svůj život a své ideje ve svých rukou.

Věříme spolu s vámi, že tato velká zkušenost dopadne pro naši vlast dobře.