Velikonoce v křesťanském pojetí jsou především svátky naděje, kterou přináší Kristus. Jeho zmrtvýchvstání je pro každého člověka svědectvím, povzbuzením, důkazem toho, že zlo ve světě a v našem životě nemá absolutní moc. On všechnu tíhu toho, co způsobuje zlo, včetně smrti, vzal na sebe. Obětoval se, abychom už nikdy nežili v zoufalství, ale v každé situaci, kterou prožíváme, mohli najít řešení a naději. Jeho přítomnost ve světě je pro nás ujištěním, že nejsme sami a že všechno můžeme spolu s Ním prožívat a sdílet. Velikonoční svátky nás učí vytrvalosti a trpělivosti v našem zápase o dobro, hloubku, kvalitu. Občas nás někdo považuje za hlupáky, ale Bůh, který v Kristu prožil i tu nejtěžší bolest, zoufalství kříže, nás povzbuzuje a utvrzuje, že naše úsilí má význam. Naše úsilí spojené a prožívané s Ním zasévá semínka dobra, které vítězí nad zlem, nad nicotností, nad průměrností, vítězí nad křehkostí naší existence a má věčné trvání!

Kristovo zmrtvýchvstání nám totiž otevírá dokořán brány věčnosti. Tím náš život, naše jednání, chování má tuto dimenzi. Přeji nám všem, aby Velikonoce nám to připomínali a burcovali nás ke konání dobra. Kristus ať nás v tom posiluje. On opravdu vstal z mrtvých. Radostné, nadějné Velikonoce.