Jméno Josefa Mádla jsem slýchávala při různých příležitostech již několik let, ale až nyní se mi podařilo jej poznat osobně. V stodůleckém centru, kde vyučuje bojové umění, mě překvapila zajímavě pojatá meditace a malé čtyřleté děti, které při tréninku rovnocenně cvičily se staršími žáky. Na můj překvapený pohled Josef Mádl odpověděl několika vysvětlujícími větami.

Starší žáci se tak učí učit a uvědomují si, co všechno musí znát, aby dokázali techniku dobře vysvětlit druhým. Malé děti k nám přicházejí z prostředí přesyceného akčními televizními seriály a tady se najednou učí vydržet dlouho sedět a soustředit se bez pohnutí. Ti starší jim úplně přirozeně předvádějí, že je to možné, vzájemně se respektují a děti vidí, že všechno, co dělají, není vůbec složité a že nemusejí mít strach. Tento trénink dětem pomáhá v koncentraci, trpělivosti a chápání autority.

Které směry se děti i starší žáci u vás učí?

My studujeme systém Kosuryu a v jeho rámci se učíme tradičnímu Aikido. Je to označení všech cest, které souvisí se studiem harmonie s energii Ki. Tím fyzickým, chcete-li bojovým, je starobylý systém Aikijujutsu, soubor bojových technik beze zbraně. Kenjutsu je další významná součást fyzických technik cvičení s mečem. Studují se zde i další formy, například Tanto jutsu (boj nože japonské školy), Batto dó (umění sekání), Iai jutsu ( dochází k tasení meče, seku, očištění, zasunutí meče, jde o meditaci v pohybu), Senpó Shinobi atd. Úspěšně se účastníme i soutěží v boji s nožem, které v naší republice probíhají. Věnujeme se také divadlu Kjogen, jehož zakladatelem v České republice je Shigeyama Shime ze slavného rodu, který má v jeho provozování více jak 600letou tradici. Kjogeny jsou nadčasové humorné příběhy trvající 15 až 20 minut, které vznikly jako mezihra divadla No a je v nich povoleno dělat si legraci z velkých pánů či jiných osob nebo vztahů. Prostřednictvím starobylých divadelních technik a vyprávěním starých příběhů tak pomáháme i ostatním poznávat jedinečnou japonskou kulturu. V Dejvickém divadle se již uskutečnilo představení, ze kterého velmi pobaveni odcházeli i lidé z japonského velvyslanectví. Nyní připravujeme další tři Kjogeny.

Herectví vás jistě velmi zaujalo, protože kromě divadla jsem vás během Vánoc viděla v jedné z rolí vedle řady populárních herců v novém celovečerním filmu Královský slib.

Do scénáře filmu Královský slib jsem vepsal jednu postavu s trochu jiným charakterem, než předpisovala původní předloha, a s klukama z naší školy jsme si v něm pak i zahráli pěkné role, a navíc jsem měl možnost si ve filmu také zazpívat. Je úžasné, jak z nápadu a z drobných dílů, ze kterých je filmová práce složena, vznikne dvouhodinový film.

Pane Mádle, napsal jste knihu, jak se stát tím správným ochráncem osob. Co vás k tomu vedlo?

V životě člověk cítí, že jsou období, které člověk už chce uzavřít a již se k nim nevracet. Tím, že jsem společně s fotografiemi popsal v knize taktiky spojené s vykonáváním práce osobní ochrany, jsem dal jasně najevo, že s tímto oborem definitivně končím. Touto knihou se snažím říci všem, kteří se rozhodnou tuto práci vykonávat, aby si uvědomili, že tato práce není jen "dobrodružný film", ale jsou to nekonečné i časově nudné pasáže, kdy stojíte hodiny na místě a setkáte se i s lidmi, které byste sami ani nevyhledávali.Vše to pak souvisí i s kriminalitou, násilím a odlišným vnímáním lidí kolem sebe. Svůj pocit, že chci žít ve světě, ve kterém si lidé neubližují, řeším nyní jinou cestou a jako zenový mnich se věnuji potlačování klamných myšlenek, ze kterých pak vznikají nápady na různé zločiny. Pojal jsem to jako prevenci, a tomu se snažím učit i své žáky. Chci, aby věděli, že když něco ukradnou, nebudou se mít lépe, to je jen velká iluze. Všechny špinavé věci pramení z jednoho pramene a to je nevědomost, ze které vzniká strach, a z něj pak nenávist a všechny tyto špatné věci se nám stejně vždy vrací.

Po letech tvrdé práce vám byla dána dvě vysvěcení, která nejsou běžnou záležitostí. Můžete tuto událost více přiblížit?

Již v 6 letech mě můj tatínek začal učit bojovému umění JiuJitsu, později jsem trénoval u mistra Lorence judo, kde jsem potkal spoustu lidí, kteří se zabývali bojovým uměním. Když aktivně cvičíte, tak dříve nebo později najdete v bojovém umění úplně jiné aspekty než je samotný boj. Začal jsem studovat esoterický buddhismus, ale dnes vidím, že je to cesta, která člověka zbytečně zavádí. V současné době mi připadá velmi čistý a docela užitečný pro život Zen školy Sótó. To je způsob buddhismu, který je trochu odlišný. Sótó praktikuje zazen, meditaci v speciálním sedu, a je ukončen recitací Suter. Moje první vysvěcení bylo od korejského mistra Čó sana, který mi poskytl bódhisatwovské svěcení školy Čogje, a druhé mnišské - kněžské svěcení školy Sótó mi poskytl pan Nishiyama Kósen, opat japonského kláštera Daimandží. Složil jsem sliby, které přetrvávají již několik tisíc let. Důležité je, že tyto sliby neslibujete ani učiteli nebo Buddhovi, ale pouze svému "já". Je to krásný obřad, na který se přijela podívat i televize. Během svého života jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří mě nějakým způsobem více oslovili, například s panem Havlem, který k mému překvapení hned věděl, že jsme skupina ze Stodůlek, zabývající se buddhismem, tak toho si moc vážím. Měl jsem tu čest se setkat s jeho svatostí 14. Dalajlámou nebo s jordánským princem. Ale potkal jsem i osobnosti, které populární nejsou. Všichni lidé v konečném důsledku jsou spojeni stejným údělem zrození, stárnutí i smrti. Prožíváme jak radosti, štěstí, tak i bolesti či starosti.

Tyhle emoce jistě prožívají i všichni přítomní ve stodůleckém centru Nagomi, který stojí na nejvýše položeném místě v Praze.