Ve třetí části seriálu Zeptali jsme se za vás si budeme povídat se zástupcem starosty Ing. Karlem Mozrem. Pokusíme se nechat stranou otázky pracovní a trošku "zabruslíme" do jeho soukromí.

Jste Jhočech, do Prahy a na třináctku jste se v podstatě dostal díky svému povolání. Nelitoval jste někdy, že jste vyměnil klidnější život a krásnou přírodu za hektický život velkoměsta?

Rozdíl životního prostředí, a tím i životního stylu se pochopitelně odráží i v mentalitě lidí. V Praze se žije tak nějak rychleji. Dnes si ale nejsem jistý, zdali bych chtěl měnit. Všechno má své. Je to zkrátka "něco za něco".

Původní profese vás oblékla do uniformy. Přál jste si jako dítě být vojákem nebo jste měl jiné představy?

Jako všechny děti jsem chtěl být každý den něčím jiným. Díky filmům i indiánem. Nejvíce mě ale asi ovlivnil děda a také otec. Oba pracovali jako strojvedoucí u ČSD, takže k železnici to táhlo i mě. Vlastně se mi to na nějakou dobu vyplnilo, protože na VŠ jsem měl zaměření na provoz a ekonomiku železniční dopravy.

V každém z vašich zaměstnání hrála a stále hraje důležitou roli ekonomika. Jste "strážcem" i rodinné kasy?

Rád si od ní alespoň někdy a někde odpočinu. U nás to chodí asi stejně jako ve většině domácností. Máme společnou kasu a společně rozhodujeme, jak s jejím obsahem naložíme. A navíc - manželka je ekonomka ...

Když jsme si prohlíželi rodinné fotografie, objevila jsem jednu, kde jste ve sportovním.

Už jako kluk jsem měl ke sportu velice blízko. Hrával jsem volejbal, hokej a také za žáky, dorostence i muže fotbal. K němu jsem měl hodně blízko. Když jsem přestal s aktivním fotbalem, tak jsem si občas zahrál alespoň takové ty "sranda mače" - např. za družstvo FOD (Fond ohrožených dětí) Arabela, které se velmi podobalo dnešní Amfoře. Výtěžek z těchto zápasů putoval do zmíněného fondu.

Máte třináctiletého syna. Pokračuje ve vašich šlépějích?

Myslím, že ano. Fotbal hraje od druhé třídy, takže jablko asi opravdu nepadlo daleko od stromu. Dcera se "nepotatila". Ta má nadání spíš na výtvarné věci - kreslení, keramika ... A musím přiznat, že je v tom dobrá. Ale asi to zůstane jen krásnou zálibou, protože má od mala ráda zvířata a zatím to vypadá, že chce studovat veterinu. To ale všechno ukáže čas.

Vraťme se k fotografiím. Ty prozradily i vaše umělecké sklony. Možná to s tím, že se vaše dcera "nepotatila", nebude až tak docela pravda.

Opravdu jsem býval tak nějak všeobecně zaměřený. Sportoval jsem, ale také jsem chodil zpívat do sboru, imitoval jsem herce a zpěváky, kreslil jsem obrázky, psal jsem básničky i texty k písničkám ... Něco z toho zůstalo dodnes mým koníčkem.

Na něco jste ale zapomněl.

Vidím, že album prozradilo skutečně skoro všechno. Když jsem chodil asi tak do osmé třídy, cítil a tvrdil jsem, že nemám rád, když jsou lidé smutní a když je něco trápí. Měl jsem snahu a chuť je nějak pobavit a rozveselit. Možná proto jsem se věnoval imitování a později na vysoké škole jsem stanul i "na prknech, co znamenají svět". Největším hereckým úspěchem byla účast našeho kroužku v celostátním kole, a poté na přehlídce umělecké tvořivosti v Bechyni s přepsanou a upravenou hrou Járy Cimrmana - Vizionář.

Zmínil jste se o tom, že jste také maloval obrázky. Co takhle vymalovat byt nebo něco opravit?

Myslím, že bez problémů. Rodiče nás vedli k tomu, že nejdříve je práce a potom zábava. Netvrdím, že se nám to tehdy líbilo, ale dnes nelituji, protože se umím postavit pomalu ke každé práci. A snažím se k tomu vést i děti.

Myslíte, že jste pozorný manžel?

To doufám. Víte, já jsem si před lety vymyslel, že manželce každý rok koupím k narozeninám (a tehdy to 17. září nebylo vůbec jednoduché) tolik růží, kolik jí právě bude let. A opravdu to dodržuji. Nezapomínám. Nejrůznější oslavy u nás sice nejsou nijak pompézní, probíhají většinou v rodinné kruhu, ale tím jsou hezčí a příjemnější.

Blíží se Velikonoce a ty jsou stejně jako jiné svátky spojeny s určitými tradicemi.

Když budu hovořit o Velikonocích, tak samozřejmě barvíme vajíčka, se synem pleteme pomlázky ... Ostatně, teď jste mi připomněla, že jediný den v roce, kdy beztrestně můžeme trochu "vyplatit" druhé pohlaví, už klepe na dveře. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se netěším

připravila Eva Černá