V minulém STOPu jsme zveřejnili první díl seriálu, ve kterém si s našimi radními budeme povídat o jejich soukromém životě, radostech, strastech ... Dnes jsme požádali o rozhovor prvního z trojice zástupců starosty Petra Kopeckého.

Jsem křtěný Vltavou - narodil jsem se v červenci roku 1970 v krčské porodnici. Než jsem zakotvil na třináctce, bydlel jsem 4 roky na Pankráci a 20 let s rodiči ve Strašnicích. Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu - obor strojírenská konstrukce a zkusil jsem to i na ČVUT, ale matematika nebyla mou kamarádkou a navíc přišel rok 89, takže jsem po dvou letech na ČVUT nastoupil do zaměstnání. Vystřídal jsem pár firem, kde jsem pracoval na nejrůznějších postech. Od strojvedoucího metra přes provozního technika, až jsem se posléze stal obchodním manažerem.

Co vás přimělo k tomu, že jste vstoupil do politiky?

Víte, celá moje rodina byla bezpartijní a od bývalého režimu se nedočkala ničeho dobrého. Celé své mládí jsem poslouchal Hlas Ameriky, nejraději vyprávění pana Čermáka a zprávy pana Medka. Když jsem navíc v roce 1989 viděl na vlastní oči řádění estébáků na ekologických schůzkách, a to ještě před listopadem a 17. listopad jsem prožil od začátku do konce na vlastní kůži, tak jsem si uvědomil, že chci v budoucnu udělat všechno pro to, aby se něco podobného již nikdy nemohlo opakovat.

Narodil jste se ve znamení lva, což je velmi silné měsíční znamení.

Nevím, zdali je to znamením, ve kterém jsem se narodil, nebo výchovou a životními zkušenostmi, ale řadím se mezi lidi, kteří když něco dělají, tak se to snaží dělat naplno. Takže když jsem vstoupil do ODS, nechtěl jsem být jen pasivním členem. Působil jsem záhy jako asistent regionálního manažera ODS, poté jako manažer ODS pro Prahu 5 a následně v hlavní kanceláři ODS. Tři roky jsem pracoval jako asistent poslance v poslanecké sněmovně. Posledních 5 let jsem ale pracoval v soukromých firmách. Minulá dvě volební období jsem byl členem zastupitelstva naší městské části a nyní od prosince 2002 jsem zástupcem starosty.

Jste ženatý a máte čtyřletou dceru. Jak zvládáte roli manžela a otce?

Doufám, že dobře. S časem na tom sice nejsem nejlépe, protože navíc při zaměstnání ještě studuji na vysoké škole, ale snažím se. Teď jsme museli do našeho rodinného dění aktivněji zapojit dědečky a babičky, protože manželka nastoupila po mateřské do zaměstnání, ale jde to. Pokouším se všechno skloubit tak, abych nebyl manželem a otcem pouze o víkendu. Ráno vodím dceru do školky a podle časových možností přiložím ruku k dílu i doma. Nádobí má naštěstí na starosti myčka, žehlení vzala na svá bedra dobrovolně-povinně manželka, ale vynáším koš a tříděný odpad, věším prádlo, vyluxuji, uvařím ... Vaření mě vždycky bavilo, takže bez problémů zvládám i knedlíky. Víc práce než doma na mě ale čeká na chalupě. Ostatně každý chalupář ví, o čem mluvím. Mám pocit, že ať budu dělat sebevíc, nikdy nebudu hotový. Naštěstí jsem manuelně poměrně zručný, takže většinu věcí dělám sám.

Rodič musí být zároveň i pedagogem.

Samozřejmě, že se dítě nemůže nechat růst jako dříví v lese. Věřím v pozitivní vliv rodiny a především osobního příkladu. Problém ale nastává, když dítě začne větší měrou ovlivňovat okolí. Nezabráníte tomu, aby neslyšelo (a samozřejmě hbitě nepoužilo) vulgární slova a nevidělo věci, které by nemělo. Pak nastoupí vysvětlování a domluva. Protože ale nejsem zastáncem amerického způsobu výchovy, nemusí zákonitě zůstat jen u toho. Myslím, že někdy vznikne situace, kdy jedna malá na zadeček je účinnější než hodinové kázání.

Někteří muži občas zapomenou na narozeniny nebo svátek, výročí, nevšimnou si, že má manželka nový účes nebo šaty... Jak jste na tom vy?

Bez mučení se přiznám, že i mně se taková "nehoda" stala. Abych tomu předešel, využívám nyní moderní výpočetní techniku - kdy z počítače na vás "vyskakují" důležitá data, takže se takovýmto "nehodám" snadněji vyhnete. Horší to je s výběrem vhodného dárku. I to jsem ale vyřešil - jdeme ho s manželkou vybírat spolu. Sice nepřekvapím, ale vím, že si vybere to, co jí udělá radost.

Máte nějaké koníčky? Barvy městské části jste hájil i v přátelském hokejovém zápasu známých osobností při křtu naší nové ledové plochy.

Všechno je limitováno časem. Na prvním místě je v každém případě rodina a zůstane-li ještě nějaká ta chvilka volná, tak ji vyplní určitě sport, kterému se věnuji v podstatě od dětství. Basketbal, fotbal, karate, kolo, tenis, squash, hokej a nyní hlavně softball ... Všechna tato sportovní odvětví jsem vyzkoušel a v některých jsem dosahoval i velmi dobrých výsledků. A protože máme nový zimní stadion a plánujeme založení hokejového oddílu Prahy 13, tak chodím večer bruslit. Ve zmíněném utkání jsem hrál ve třetí pětce pravého útočníka a spoluhráči nás přejmenovali na pětku údernou, protože jsme dali tři z pěti gólů týmu Prahy 13. Uvidím, jak se mi podaří všechno zvládnout a skloubit. Ani den zástupce starosty nemá víc, než 24 hodin.