Už několik měsíců se pravidelně setkávám v klubu Mlejn v Praze 13 se světoznámým souborem, kterému se v blízkých kruzích neřekne jinak než "Dismančata". Dismanův rozhlasový dětský soubor působí pod Českým rozhlasem od roku 1935 a nese jméno svého zakladatele Miloslava Dismana, vynikajícího pedagoga a rozhlasového tvůrce, který v souboru vychoval řadu herců, umělců či rozhlasových komentátorů.

"Dismančata" během své existence navštívila se svým programem několik zahraničních států, účastnila se festivalů jako je Prix Bohemia Radio nebo Festival du Marais v Paříži, spolupracovala se zajímavými lidmi jako je Jana Koubková, Carolyn Graham nebo Marek Eben. Stáli i na jevišti vedle Michaela Jacksona v Praze na Letné a několik let se podílela na rozhlasových upoutávkách pro Linku bezpečí. K působení v Dismanově souboru se hlásí značný počet osobností, pro něž se DRDS stal odrazovým můstkem k budoucí profesi, např. Karel Kyncl, Alena Vránová, Jana Hlaváčová, Marek Eben, Tomáš Topfer, Václav Postránecký, Zdeněk Borovec, Gabriela Osvaldová, Adam Novák, Karolína Kaiserová, Tomáš Staněk atd.Od září roku 1990 jsou jeho sbormistry Zdena a Václav Fleglovi. Jsem ráda, že jsem se mohla s paní Zdenou setkat a položit jí pár otázek, které Vám Dismanův rozhlasový dětský soubor více přiblíží.

Paní Fleglová, zavzpomínejte na své začátky v DRDS?

Naše společné začátky se datují k roku 1990. Přihlásili jsme se s manželem na konkurs jako dvojice z důvodu, abychom se vzájemně podpořili. S čtrnáctiletými dětmi jsme nastudovali divadelní hříčku ze středověké frašky, se kterou jsme konkurz vyhráli a od té doby soubor společně vedeme. S Dismanovým souborem jsme se ale setkávali od dětství. Měla jsem spoustu kamarádů a spolužáků, kteří tento soubor navštěvovali, já sama jsem hrála v divadle od 10 let u paní Jiřiny Stránské, a s kterými jsem se potkávala na různých recitačních soutěžích. Proto vést soubor takových kvalit je pro mě velký závazek a velmi si toho vážím.

Pracujete především s dětmi. Odlišuje se tato práce od práce s dospělým člověkem?

To vám takhle neřeknu, jelikož s dospělými pracuji zřídka. Sama jsem hrála a občas ještě hraji. Pořady jsem si psala sama, vyhledávala jsem si spolupracovníky, věděla jsem, co od svých kolegů chci, a co oni žádají ode mě. Byla to vždy partnerská činnost. Když jsem stála na jevišti, tak jsem nikdy nevěděla, jaký ten výsledek doopravdy je. Při práci s dětmi člověk dostane i spoustu nápadů či impulsů a z venčí mohu konečný výsledek lépe posoudit. K dětem přistupuji stejně jako k dospělým, proto si taky s nimi tak rozumím. Od práce očekávám partnerství a určitou míru zodpovědnosti. Děti mají svůj svět, který má své důležitosti, priority a je třeba ho respektovat. Výkony dětí jsou však naprosto rovnocenné s dospělými.

V DRDS děti recitují, zpívají a tančí. Odhalíte mezi dětma opravdové talenty?

Talentů je sedmašedesát, všechno jsou to nejen talenty, ale i osobnosti. Děti vybíráme na konkursu a k nám se dostane přibližně každé desáté dítě. Převážně to bývají děti velmi chytré, které mají výborné rodinné zázemí, zpravidla rodiče jejich působení v souboru velmi aktivně podporují.

My nepřipravujeme děti pro uměleckou profesi jakéhokoliv druhu, ale snažíme se, aby z nich vyrostli přímí rovní lidé a tato týmová práce, si myslím, nám k tomu velmi pomáhá. Stává se, že šestileté dítě plynně čte, baví se textem, je inteligentní a výborné v rozhlasových nahrávkách, pak ale najednou předběhne samo sebe, začne se věnovat matematice nebo počítačům a v budoucnosti se věnuje úplně jiné profesi než umělecké. Ale máme i řadu dětí na konzervatoři a na DAMU. Pokud z nich nebudou profesionálové v tomto oboru, věřím, že z nich budou profesionálové v oboru jiném.

A co nám prozradíte o Vašich zahraničních cestách?

To je pro nás radost, zpestření a velký svátek. Poprvé jsme se za hranice dostali v roce 1991, jeli jsme do Francie na festival Rencontres Européennes. Naši svěřenci byli většinou v zahraničí poprvé, a tak měly oči dokořán.Navázali jsme tam kontakt se studentským francouzským souborem Les Mauvaises Herbes, s kterým jsme hráli francouzsko-česká představení a kontakt udržujeme dodnes. Tento soubor je veden výtvarníkem a čím dál více inklinuje k výtvarnému pojetí divadla.To se od našeho snažení odlišuje, my jsme rozhlasový soubor a nejdůležitější je pro nás "slovo". Vzájemně se však sledujeme a navštěvujeme se.S Dismanovým rozhlasovým souborem jsme byli v Německu,Norsku,Belgii,Velké Británii a ve Spojených státech, kde jsme navštívili i "dvojčata". Zpravidla cestujeme s dětskou operou Brundibár. Terezínská asociace nás požádala, abychom s dětmi nastudovali operu tak, jak byla hrána v terezínském ghettu v době 2. světové války. Podařilo se nám otevřít trochu vrátka do světa tomuto dílku, točili jsme ji s Milanem Maryškou pro dokument o holocaustu. Je to jediná věc, která nám zůstává průběžně na repertoáru. Prvním dětem, které ji hrály, je teď kolem dvaceti let. Ti malí vždy vstoupili do hotového představení a je dojemné je sledovat, jak si vzájemně pomáhají.

DRDS má v repertoáru řadu atraktivních her, podílí se na dabingu a televizním natáčení. Jaké další aktivity jej provází?

Především rozhlasová práce. Máme v rozhlase pravidelné vysílací časy i vlastní pořady. Režiséři si vybírají naše děti pro své rozhlasové projekty. S dětmi jezdíme také na hory a na tábory, kde probíhají vlastivědné olympiády a to tím způsobem, že mapujeme kulturní zázemí místa, kde se právě nacházíme. Teď budeme mít s panem Václavem Cibulkou procházku Prahou. Děti mají za úkol najít odpovědi na otázky týkající se historie staré Prahy. Bude to takové rozloučení s rokem.

Jsem ráda, že tak úspěšný soubor vystupuje v naší části Prahy v klubu Mlejn. Která představení se zde již uskutečnila?

My jsme se domluvili s dramaturgyní klubu Mlejn Markétou Hoskovcovou. Když jsem s ní mluvila o našich těžkostech s prostory, nabídla nám klub Mlejn. Domluvily jsme se velmi rychle a dobře. Prostředí v klubu Mlejn je pro naše účinkování výhodné a variabilní. Je tam výborné technické zázemí a prostor se dá uzpůsobit tak, aby každý divák dobře viděl. Hrát se dá i pod jevištěm. Důležité je, že v klubu můžeme i den předem zkoušet. Je vidět, že to vede osoba, která má k divadlu blízko a sama je aktivní divadelnicí. Nevýhodná je trochu vzdálenost a bohužel se v klubu ještě následující den po rockovém koncertě setkáváme se zakouřeným prostředím, což je pro naše děti nepříznivé.

Ve Mlejně jsme mnohá představení premiérovali. Byla to premiéra Jak je důležité míti Filipa od Oskara Wilda v režii Jiřího Bartoše.Toto představení se hraje na spoustě místech a mohu prohlásit, že patří k těm nejlepším, pro mne k lepším než vinohradské nebo představení v Celetné ulici. V podání malých dětí kolikrát vtípky vyznívají zajímavěji a svižněji než u dospělých. Velmi barvité představení Šohaj Nikola v režii našich odchovanců Tomáše Staňka, Terezy Tobiášové společně s Nocí na Karlštejně v režii Tomáše Staňka, Zuzky Malé a Markéty Štechové, jsou představení, jejichž výběr se mi moc nelíbil. Myslím si, že by děti měly objevovat a hledat a ne si vybírat materiál, který je hotový a viděly ho ve filmu. Přesto vznikla představení, která mají svoji osobitost. Já ale dětem přeji, tak ať si vybírají, co chtějí a zajímá je. Naše odchovankyně Zuzka Malá v 17 letech, jako svoji první režijní práci, nastudovala s nejmenšími dětmi Princeznu na hrášku. Je to velmi půvabná pohádka. Ve Mlejně jsme naposledy premiérovali Tři mušketýry v mé režii a dále jsme tam hráli představení Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti a Brundibár. Upozornit bych chtěla na poezii Václava Hrabě, kterou si děti vybraly a zpracovaly samy. Vzniklo představní s úžasnou atmosférou.

Mohou se mladí zájemci z Prahy 13 mezi "Dismančata" přihlásit? Co je podmínkou přijetí?

Mohou se přihlásit děti z celé Prahy i okolí, ale důležité je - mít doma zázemí, jelikož aktivit souboru je hodně. Jsou dny, kdy děti chodí do rádia denně a jsou tam až do večerních hodin. Rodina je musí být schopna přivést a pak zase odvést. Jinak přijímáme děti do 9 let, které jsou veselé, bystré, tvůrčí a tvárné a jsou osobnostmi. Přihlásit se mohou písemně na adresu Zdena Fleglová, Český rozhlas, Vinohradská 12, 120 99 Praha.

Děkuji za velmi zajímavé povídání o souboru a Vám i všem dětem přejeme v Novém roce další úspěšné projekty a skvělé publikum.