Lidský život je ovládán všemožnými touhami. Vždy po prázdninách se největší touhy dětí upínají k Vánocům. Jak se Vánoce blíží, stávají se obrysy Vánoc konkrétnější a touhy a přání nabývají konkrétních rozměrů. Vždy jsou však orámovány krásným zeleným stromečkem u kterého je umístěn betlém.

Stromek se v našich zeměpisných šířkách stavěl a strojil odedávna. To odedávno však tak dávné není, ani Karel Jaromír Erben ve své Kytici, která vyšla v roce 1853 při výčtu štědrovečerních zvyků o stromku nehovoří. Když Božena Němcová o dva roky později vzpomíná v Babičce na vánoční stromek svého dětství, připomíná, že Babička neznala ten způsob. Mezi lidem se to nedělalo. Můžeme tedy přijmout všeobecné tvrzení, že Vánoční stromek přišel k nám do Čech kolem roku 1815 z Rakous a z Německa.

Jesličky můžeme vysledovat již v roce 1223, kdy sv. František z Assisi postavil v lesní jeskyňce nedaleko obce Greccio prosté jesle, které dal vystlat senem a postavil k nim dvě živá zvířata, osla a vola. V štědrovečerní noci pak u nich sloužil mši. Za pravé předchůdce vánočních jesliček pak můžeme považovat jesličkové skříně a oltáře zobrazující výjevy kolem Kristova narození. Pokud se o vánočních svátcích budete procházet po Praze podívejte se na oltářní reliéf v Týnském chrámu v Praze, který narození Krista zobrazuje. Po konci 16. století se pro zvýšení efektu u diváků počalo seskupení figur u kostelních jeslí měnit a to od zvěstování přes vlastní Kristovo narození a klanění pastýřů až po příchod sv. Tří králů.

Z kostelů a sídel šlechty můžeme od poloviny 18. st. sledovat rozšíření vánočních jeslí i do měšťanských domů. Jsou to převážně jesličky vytvořené profesionálními světskými umělci, ale jako u většiny zákazů poté, kdy stavění a vystavování jesliček osvícenské zákazy josefínské reformy kvalifikovali jako obyčej naivní a církve nedůstojný, stává se za stavění jesliček lidový obyčej. Pro mnohé, a to až do dnešní doby, se stává každoroční stavba betléma "Potěšení pro srdce", jak je zapsáno na jedné figurce betlé-má-ře Josefa Fišera z Ústí nad Orlicí v roce 1856. Mezi nejznámější české betlémáře současnosti patří Jiří Votruba, který pořádá každoroční výstavu betlémů v ambitech kostela Pany Marie Sněžné v Praze.

Galerie Bydlení Lužiny připravila pro letošní Vánoční výstavu pohlazení duše i mysli. Nosným tématem výstavy se stala výstava betlémů. A to ne ledajakých. Ty, které vystavujeme v Galerii Bydlení Lužiny, vytvořily převážně děti bydlící v Praze 13. Záměrem Galerie bylo vystavit pouze keramické betlémy. Sešlo se ale tolik krásných prací, že jsme se rozhodli dát prostor i jim. Rád bych zmínil především kresby dětí ze Zvláštní školy na Lužinách. Jejich betlémy každého návštěvníka zahřejí svou křehkou krásou a zvláštním citem. Protože je tato výstava soutěžní, výběr nejhezčího exponátu nebude vůbec jednoduchý. Necháme se překvapit, komu připadne hlavní cena, kterou věnuje tvůrci nejhezčího betlému poslanec Petr Bratský. Ostatně, přijďte se podívat. Výstava potrvá až do 3. ledna.

Snímky a podklady převzaty z knihy:

Vladimír Vaclík - Lidové betlémy a Dr. V. V. Kremer - Duchovní dějiny mého rodu)