Miluško, kdo jsi a odkud přicházíš? Jak ses dostala k psaní fejetonů do STOPu?
Sama nevím. Někde si mě všiml šéfredaktor a protože mu chybělo ke zpestření časopisu něco v tom stylu, v jakém píšu (nebo to alespoň tak říkal), brzy jsem v tom byla až po uši. Nejsem ze třináctky, proto se také ta rubrika jmenuje "Odjinud".
Kde se v tobě vzalo to psaní? Že by vedlejší produkt kantořiny?
Je to spíš potřeba něco sdělit, pobavit, možná i přetlak myšlenek a historek, které jako rodačka z Moravy ráda vyprávím. Všichni mě přesvědčují, ať je zapisuji. Je však velký rozdíl mezi slovem mluveným a psaným. Jako jiní autoři mám také potíže s termíny. Někdy nedokážu zformulovat souvislou větu a sedím hodiny nad papírem. Jindy ze mě v presu a pod tlakem uzávěrek vypadávají texty, že se až sama divím. Jeden ze svých nejlepších fejetonů jsem napsala na koleně v metru cestou do redakce na poslední chvíli. Připomnělo mi to známý český film, a tak teď říkám: "Jen mě nechte, ať se bojím."
Vychází tvé fejetony ze skutečnosti?
Na 99 % ano. Život mě staví do takových situací, jaké bych nikdy nevymyslela a ani neumím psát dobře o něčem, co jsem nezažila. Vznikají z toho fejetony, u kterých zase ostatní nevěří, že se mohly stát ve skutečnosti. Třeba ten první ve STOPu o hrobníkovi, další o toaletářce Božence nebo ten o mých jarních úrazech.
Proč máš u každého fejetonu jinou fotografii a příjmení? Jaké je to skutečné?
Fotografiemi se vzdáleně opičím po Tomáši Hanákovi a jeho skvělých fejetonech v magazínu Lidových novin. Různá příjmení jsou tak trošku hádankou pro čtenáře. Někdy je v nich více jindy méně patrné propojení s textem. Vznikl z nich takový můj "multipseudonym". Skutečné jméno si nechám do čítanek a jako oříšek pro budoucí studenty literatury. Ne, že bych se chtěla se svými dílky dostat na seznam povinné četby, chraňbůh, ale mohla by z toho být docela vysoko nasazená otázka do televizního Milionáře. Kdo z čtenářů si teď například honem vzpomene, jak se ve skutečnosti jmenoval Petr Bezruč?
-plk-