Začátkem letošního roku se v naší městské části, přesněji ve Mlejně, natáčely dva díly pořadu Nikdo není dokonalý. Tehdy jsme s Václavem Faltusem hovořili poprvé. Nyní se nám naskytla další příležitost. Výherkyně soutěže Večeře s ... s ním povečeřela ve Vinném restaurantu Staré časy na Lužinách, takže jsme mohli položit tomuto známému imitátorovi pár dalších otázek. Je škoda, že zároveň se STOPem nemůžete mít i zvukový záznam rozhovoru. Umělecká díla se musejí vidět, hudba slyšet a u Václava Faltuse platí obojí. Popsat dialog, do kterého vstupují pánové Burian, Zeman, Havel, Klaus, Kovařík, Neumann ..., to je vlastně nemožné.

Pane Faltusi, minule jsme si povídali o vašich začátcích, kladném vztahu k číslu třináct, humoru, vystoupeních, o vašich přáních ... Blíží se Vánoce, tak bychom si mohli popovídat o nich.

Vánoce přeci jenom nejintenzivněji prožívají děti, takže i já vzpomínám rád na ty z dětství. Dnes už malé děti vědí, jak to s Ježíškem je. Já jsem až do čtvrté nebo páté třídy věřil, že dárky pod stromečkem jsou od něj a jsem tomu rád. Tak nějak jsem si prodloužil to krásné a bezstarostné dětství. Ta správná atmosféra začala už Mikulášem, kterého pro mě dělal tatínek. Jemu ho zase dělal děda, který se navíc Mikuláš i jmenoval. Vzpomínám, jak jsem vyřezával Alšův betlém, který jsme lepili na překližku a také na to, jak jsem se jedny Vánoce dostal "do skluzu", takže jsem ho sice doplňoval postupně, ale každá figurka mi stejně udělala ohromnou radost.

A současné Vánoce? Rodiče dětem kupují adventní kalendáře a ony poctivě každý den otevírají jedno okénko se sladkým překvapením. Protože jsem vlastně zůstal tak trochu klukem, kupuji si ho i já. Rozdíl mezi mnou a dětmi je asi v tom, že já jsem vloni 10. prosince baštil už Štědrý den. Teď si vzpomínám na jednu hezkou příhodu. Bylo to na Štědrý večer asi v sedm hodin a u mě zazvonil telefon. Volající se nejdříve dlouho omlouval za vyrušení. Potom mi řekl, že nemá nic a nikoho a že mě zná a jestli by mi nevadilo si s ním chvilku povídat. Asi po deseti minutách, v nichž jsem neslyšel nic veselého, se mě zeptal: "A nebyl by tam ňákej Burian?".

Samozřejmě že byl, ten muž se zasmál a já jsem věděl, že prostřednictvím krále komiků jsem mu udělal radost a trochu ho potěšil. Mě to tak nějak zahřálo u srdíčka a uvědomil jsem si, že i když jsou Vánoce nádherné a šťastné svátky, neplatí to stejnou měrou pro všechny. Bylo by moc fajn, kdybychom si to všichni uvědomili a třeba jen slůvkem potěšili ty, ke kterým se zatím štěstí obrací zády. Možná, že by takový dobrý skutek byl dárkem i pro nás.

Dáváte si do nového roku nějaká předsevzetí?

Pochopitelně, že byla doba, kdy k silvestrovské půlnoci patřila i nejrůznější předsevzetí. Víte, já jsem člověk, který si dovede poručit, ale občas se nedovede poslechnout. Tak to také většinou končilo s mými předsevzetími. Pro příklad jeden uvedu. Slíbil jsem si, že budu běhat. Je to nepochopitelné, ale všichni chtějí hubnout. Trať byla daná. K potůčku a zpátky. Jak myslíte, že to dopadlo? Nejprve jsem doběh’ tam i zpět, potom jenom k potůčku a potom ...? Škoda slov.

Ale protože jsem při mých vystoupeních nejenom slyšet, ale také vidět, je jasné, že bych si přál, aby se zvláště dámská části publika za nějaký čas "nezhrozila". S tím něco udělám, ale jako předsevzetí si to raději nedám. Začal jsem trochu cvičit, ale protože toho mám za celý den nějak dost, končí to slovy a také hlasem Luise de Funes: "Já už nemůžu, jsem úplně hotovej, óóó, končím se cvičením, óóó, volím jinej program". Předsevzetí se spíš budou týkat mé profese. Nové hlasy a k těm starším nové texty.

Máme za sebou ne jedny volby. Prozradíte nám, který z našich politiků k nám bude hovořit vaším hlasem?

Některé jsou za námi, ale ty "veledůležité" jsou za dveřmi. Želízek v ohni je několik, ale na odpověď, kdože bude prezidentem, si musíme ještě chvíli počkat. Pro mou práci by bylo jednoduché, kdyby to byl například Václav Klaus. Ten by asi na přehlídce hradní stráže řekl: "Hradní stráži, prosím vás, takhle ne. Nestojíte rovně, nemáte zákryty, neřeknu nazdar vojáci", Václav Zeman by pronesl: "Vojáci, podívejte se, já neudržím hlavu, vy nemusíte držet krok, jsme si rovni, jdeme otvírat náš Becherovkovod". Uvidíme, ale určitě bude veselo i po 2. únoru. Myslím si, že náš národ se nikdy nedá. To by ani nešlo, co by tomu řekl Švejk? A jak by snad řekl pan prezident: "Ať bude na Hradě Dáša nebo Váša nebo jinej Váša, bude vždycky sranda". Ale to jsme se dostali pěkným fofrem přes Vánoce k Silvestru, že ano? Ale když už jsme tam, poslechněme si, co říká pan Klaus: " Připijme na budoucího prezidenta, nemáme se, opravdu nemáme se za co stydět, to v žádném případě. Prosím vás nikomu nedávejme STOP, akorát to uvádějme na titulek našeho časopisu Prahy 13, takže na zdraví, na zdraví, já už nebudu povídat dál, protože bych už jen kecal, kecal a já už budu jenom zapíjet, zapíjet..." .

KRÁSNÉ VÁNOCE, HODNĚ ŠŤESTÍ, ZDRAVÍ, SPOKOJENOSTI A TAKÉ LEGRACE VÁM VŠEM SPOLU S REDAKCÍ STOPU PŘEJE VÁŠ VÁCLAV FALTUS.