Volné pokračování seriálu ke 13. výročí sametové revoluce

Je to tak dávno?

Listopad 1989 je mezníkem naší země. Revoluce zlomila dusivý komunistický režim, dala přijít svobodě a demokracii, změnila životy nás všech. Mnozí využívají v těchto dnech malého "jubilea" k zamyšlení, jiní možná pro samé starosti nemají na úvahy o uplynulých třinácti letech ani čas. Většina z nás ale jistě vidí, jak zkrásněla naše zem, města, vesnice a v neposlední řadě také "naše třináctka". Dovede ocenit, že se nemusí bát vyslovit svůj názor, může kamkoli vycestovat, může...

A právě slovíčko "může" by nás mělo vést k zamyšlení, otázce a odpovědi. Můžeme téměř vše, ale neděláme jen to, co nám přináší osobní prospěch a okamžitý pozitivní výsledek? Nepoužíváme někdy zbytečně často spíš slovního spojení "můžu, ale nemusím"? Pak se ale objeví otázka - kdo musí? Mluvíme o tom, co se za poslední roky změnilo k lepšímu a možná ještě více o tom, co by se mělo změnit, ale málokdy se zeptáme: "Co jsem pro to udělal já?" Před lety jsme viníka veškerých problémů, nezdarů i špatností měli. Za všechno mohla komunistická vláda. Obviňovali jsme ji sice jen mezi dobrými kolegy v práci, kamarády, u piva... a všude jen šeptem. Čekali jsme, až "NĚKDO" pohne špičkou ledovce. Koho obviníme nyní, byť nahlas? Vládu? Senát? Parlament? Nebylo by to trochu jednoduché? I tam pracují "jenom" lidé, a navíc ti, které jsme si sami a svobodně zvolili, pakliže jsme vůbec k volbám šli. Nemusíme hovořit o celé republice nebo o Praze. I naše městská část potřebuje lidi, kteří nečekají na to, co jim spadne do klína. Kritizovat umí každý, ale přijít s dobrým nápadem, obětovat svůj volný čas pro dobrou věc, podat pomocnou ruku tam, kde je potřeba... Podívejme se do zrcadla. Koho tam vidíme? Toho, kdo se jenom "veze", nebo člověka, který nejenom že nezapomněl, ale také se poučil? Člověka, který považuje třináctku za šťastné číslo a udělá vše pro to, aby jím zůstalo?