V září začalo v naší městské části znovu působit Herecké studio mladých, které vede režisér Ivo Hrdina. Hned na začátku kurzu navštívili děti dva naši přední herci. Do Komunitního centra za nimi přišel pan Jiří Lábus, v lidové škole umění se pak setkaly s panem Janem Přeučilem.

Pane Lábusi, co vás přivedlo do Komunitního centra?

Dnes jsem tady v roli řekněme externího spolupracovníka. Myslím, že v podobě rady mohu podat pomocnou ruku dětem, které by se v budoucnu chtěly věnovat herectví. Víte, byl bych rád, kdyby si hned zpočátku uvědomily, že herectví je profesí nejen nádhernou, ale také velice náročnou. Profesí, která by neměla být spojována jen s popularitou, večírky a rauty. To je to poslední. Na prvním místě musí být velká láska a vědomí toho, že nic není zadarmo. A o tom bych s dětmi dnes rád hovořil. Za čas se přijdu podívat, jaké pokroky udělaly, probereme co a jak zlepšit, "vypilovat" ...

Dá se herectví naučit nebo je talent nezbytný?

Jan Přeučil: "Na tuto otázku se nedá odpovědět jednou větou. Vyčerpávající odpověď by vydala na seminární práci. Ale jednodušeji řečeno - ke každé umělecké profesi, ať je to profese herecká, výtvarná, hudební ..., je talentový předpoklad nezbytný. To je jakousi podstatou. Na každém jedinci pak záleží, jak tento talent rozvíjí a jak s ním dokáže pracovat. Když vynaloží velké úsilí, může dospět k výrazným výsledkům. Jestliže se projdeme dějinami umění a rozhlédneme se po výrazných osobnostech, mnohdy zjistíme, že jejich talentové předpoklady nebyly nijak závratné. Ale obrovskou sebekázní, přípravou a určitým sebeobětováním dosáhly ve své profesi špičkových výkonů."

Jiří Lábus: "Rozhodně ne, nějaký předpoklad být musí. Naučit se dá řada věcí - mluvit, pohybovat se, intonovat ... Na to jsou školy, ale určitý talent je nezbytný. Proto se také dělají talentové zkoušky."

Někdy se povolání dědí z otce na syna, jindy se říká, že člověk už musí mít "něco" v genech. Jak je to s herectvím?

Jiří Lábus: "Co se týká genů, tak pokud mě paměť neklame, u nás nikdo k herectví neinklinoval, takže vůbec netuším, kde se to vzalo ve mně. Tatínek byl architekt a maminka pracovala jako zdravotní sestra. To, že se profese "dědí" z otce na syna ale platí o mém bratrovi. Ten jde ve šlépějích otce. Když budu hovořit o svém kamarádovi Oldřichu Kaiserovi, ani v jeho případě se nedá mluvit o "rodinném dědictví". Možná, že jsme ale položili základní kámen pro generace následující. Je ale pravdou, že mnoho mých kolegů je z hereckých rodin. Když dítě v tom prostředí vyrůstá, vidí, jak rodiče pracují na rolích, vnímá tu nepopsatelnou atmosféru, je to svým způsobem logické."

Domníváte se, že práce takovéhoto hereckého studia by mohla odkrýt opravdové talenty, a naopak naznačit malou šanci na profesionální hereckou dráhu?

Jan Přeučil: "Myslím, že by si každý měl především uvědomit, že každá návštěva jakéhokoli dramatického kroužku, hereckého studia a podobně, je vhodná pro každé dítě. Pro rozvoj té malé dětské dušičky a rodící se osobnosti je to nesmírně důležité. Jednak si uvědomuje základy českého jazyka jako takového, zásady správného chování, veřejného vystupování, setkává se mnohokrát i s texty, s kterými by se jinak nesetkalo, takže se rozšiřuje jeho obzor. A není podstatné, zdali potom bude dělat uměleckou nebo jinou profesi, protože vše, co se tady naučí, uplatní v jakémkoli zaměstnání. Vždyť příjemné vystupování, kultivovaný projev i správné vyjadřování potřebuje pro svou profesi nejenom herec, ale i lékař, manager, obchodní zástupce, prodavač ...

České herectví se pyšní řadou vynikajících umělců. Domníváte se, že budou mezi mladou nastupující hereckou generací také tak výrazné osobnosti?

Jan Přeučil: Myslím, že jsou a budou. Mnoho kolegů střední generace má veliké předpoklady, aby byli opravdu velikými herci a mnozí jimi jsou už dnes. Dokáží oslovit svoje vrstevníky a divák za nimi rád přijde. Setkání s nimi ať prostřednictvím jeviště, televize, filmového plátna nebo rozhlasu je pokaždé opravdovým zážitkem a obohacením."

Pane Lábusi, má dnes mladý člověk možnost zjistit, jaké jsou jeho předpoklady ještě dříve, než se na takovouto školu přihlásí?

Právě takovéto kroužky tu možnost dávají. Já jsem při gymnáziu ještě chodil na Lidovou školu umění v Praze 8. Tam jsem "vytvořil" své první role a poprvé jsem stál na jevišti. Dodnes vzpomínám, jak jsem ve hře Lásky div od Julia Zeyera, která se odehrávala v Orientu, dostal ve svých šestnácti letech naprosto neadekvátní roli - starého osmdesátiletého kněze. Byl jsem skvěle nalíčený, nicméně mi můj pan profesor řekl: "Jiříčku, ty jsi jak Frigo na jevišti". To jsme ale trochu odbočili. Kroužky jako je tento jsou vlastně takovým prvním sítem. Už tady se pozná, zdali touha po herecké profesi přesahuje amatérský zájem. Nicméně to, že děti sem chodí, je skvělé, i když se v budoucnu zaměří na něco zcela jiného, než je umělecká dráha. Divadlo podněcuje v dětech fantazii, a to je pro život důležité. Vezměme to tak, že život sám je vlastně jedno velké divadlo.

Hovořil jste o fantazii. Má vůbec v dnešní přetechnizované době dostatečný prostor?

Děti opravdu tráví hodně času u televize a počítačů. Na hezkou knížku, která právě fantazii dává velký prostor, už tolik času nezbývá. To je dnes celosvětová záležitost. Co se týká herectví, je ale pravdou, že nejmasověji se vnímá právě prostřednictvím televizní obrazovky. Horší už je to s návštěvností divadel, a to je veliká škoda. Proto jsou někdy velice smutné i některé herecké osudy. Je řada skvělých herců z oblastních divadel, o kterých ví jen velmi málo lidí. Vzpomeňme například herečku paní Valerii Kaplanovou, která vytvořila celou řadu vynikajících rolí a přesto ji divák zná jen jako "bábu tutovku". V dnešní době se chce divák především bavit. I když je smích důležitý, divadlo je především o zážitku. Ať je to Ibsen, nebo nějaká komedie, když si divák odnáší kvalitu, když představení diváka "chytne", pak splnilo svůj smysl a cíl.

Dalším a populárním hercem, který mezi děti z Hereckého studia mladých zavítá, bude Jan Čenský. Pro ty, kteří by se ještě nyní rádi stali členy, máme dobrou zprávu. Několik míst je volných. Vedoucí Hereckého studia mladých Ivo Hrdina se těší především na chlapce. Informace na tel.:603/362 621.