Paní doktorko, co si máme představit pod názvem oddělení sociální prevence?
Naše oddělení vzniklo koncem roku 1996. Pracují zde kurátoři pro mládež, sociální kurátoři, poradce pro národnostní menšiny a veřejný opatrovník. Kurátoři pro mládež se zabývají sociálně patologickými jevy u dětí a mladistvých, jako je např. trestná činnost, přestupky, výchovné problémy (záškoláctví, agresivita, útěky z domova) či problematikou zneužívání alkoholu či drog. Nechceme se ale věnovat pouze případům, kdy již dochází k negativnímu vývoji, ale především dětem a mladistvým, kterým negativní vliv hrozí. Ten může mít jak dysfunkční rodina, tak i parta nevhodných kamarádů. Snažíme se vzniku sociálně patologických jevů předcházet, odtud tedy název oddělení sociální prevence. Kurátoři pro mládež provádějí s dětmi a mladistvými pohovory, hovoří též s rodiči a podle povahy a závažnosti problému řeší případ buď sami nebo za pomoci dalších odborníků (psycholog, psychiatr, ...), případně doporučí pracoviště zabývající se léčbou vhodnou pro daný problém. Je-li mladistvý trestně stíhán, účastní se kurátor trestního řízení, vypracovává na něj zprávu a u soudu se vyjadřuje k druhu a výši trestu. Přihlíží přitom k osobnosti mladistvého, k míře jeho narušení i možnosti nápravy. Účastní se též přestupkového řízení, kde svými poznatky o mladistvém přispívá k lepšímu objasnění případu.
Může v krajním případě oddělení sociální prevence doporučit ústavní péči?
Ano, ale toto řešení volíme až jako poslední. Vždy se snažíme vyčerpat všechny možnosti ambulantního působení, případně dobrovolný dvouměsíční pobyt v některém výchovném zařízení ... Pokud žádné z opatření nevede k nápravě, snažíme se, aby rodiče pochopili, že v dané situaci nejsou schopni své dítě výchovně zvládnout, a sami si podali návrh na nařízení ústavní výchovy. Výjimečně se vyskytnou i případy, kdy je dítě ohroženo tak závažným způsobem, že je nutné jeho okamžité umístění na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření podle § 76a Občanského soudního řádu. Často jde o děti, které užívají drogy.
Snažíme se, aby dítě umístění do ústavu nechápalo jako trest, ale snahu pomoci mu v jeho problémech. Mělo by vědět, že nemusí zůstat v ústavu až do 18 let, ale že má šanci vrátit se domů poté, co změní své chování.
Jaká je spolupráce se školami, lékaři, policií, ...?
Se školami je velmi dobrá. Dvakrát ročně se scházíme s výchovnými poradci škol. Jednotlivé případy pak řešíme individuálně a operativně. Často nás školy žádají o pomoc při řešení záškoláctví, agresivity až šikany dětí či v případech užívání drog. Stále častěji se na nás obracejí se žádostí o radu či pomoc i sami rodiče. Snad se nám alespoň částečně podařilo změnit názor veřejnosti, že jsme ta "zlá sociálka", která neradí, nepomůže a pouze umísťuje děti do "pasťáku". Dobrá je též spolupráce s lékaři. Aktivně se na nás obracejí ti pediatři, kteří pochopili, že i my jsme vedeni snahou dětem pomáhat. I spolupráce s policií je na dobré úrovni. Rádi bychom však zlepšili informovanost v případech, kdy děti kradou drobnosti v supermarketech, samoobsluhách a pod. Již tehdy je třeba tyto případy podchytit, s dětmi pracovat a nečekat, až získají pocit beztrestnosti a začnou krást ve velkém. Z hlediska prevence je třeba pracovat i s dětmi, které utíkají z domova. Vždyť se může jednat o děti, které jsou doma týrány či zneužívány. Nebo naopak může jít o děti či mladistvé, kteří se vymkli rodičovské kontrole a např. utíkají za partou toxikomanů. Byli bychom rádi, kdyby nám policie tyto případy vždy hlásila, abychom jim mohli věnovat potřebnou pozornost, péči a pomoc.
Drogy a drogová závislost jsou termíny, s kterými se téměř denně setkáváme. Doba, kdy se drogoví dealeři pohybovali hlavně v centru Prahy, je minulostí. Jaká je situace v naší městské části?
Máte pravdu, již několik let můžeme vídat drogové dealery přímo v naší městské části, zvláště u stanic metra. Většina dealerů však již dnes funguje na objednávku přes mobilní telefon. Často se hovoří o dealerech, kteří postávají před školami. Z našich zkušeností však vyplývá, že pokud děti na základní škole okusí drogu, bývá to od spolužáka nebo bývalého žáka školy. Když se zmiňujeme o drogách, je třeba připomenout, že i alkohol je návykovou látkou. Evidujeme mladistvé, kteří mají s alkoholem problémy. U jednoho bylo diagnostikováno 3. stadium alkoholismu! Odborníci uvádějí, že na rozdíl od dospělých se mladistvý může stát alkoholikem již po půl roce pravidelného pití. Vzhledem k tomu, že podávání alkoholu mladistvým je běžným jevem, rozhodli jsme se iniciovat řešení tohoto problému.
Věk dětí, které přijdou do styku s drogou se neustále snižuje. Jaké zkušenosti má oddělení sociální prevence?
Nejmladšímu kuřákovi marihuany je 11 let. V minulých letech jsme měli více případů dětí ze základních škol, které užívaly tzv. "tvrdé" drogy (pervitin, heroin). Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že se tento trend zastavil. Přičítáme to jednak lepší prevenci na školách, ale i skutečnosti, že rodičům i dětem je již známa možnost provést zdarma na našem oddělení test detekce drog z moči. V případě, že se dítě přizná, či je test pozitivní, radíme rodičům podle závažnosti případu různé typy léčebných zařízení. Dobrou zprávou pro občany naší MČ je, že se podařilo najít lékaře-psychiatra, který má jak atestaci, tak odbornou praxi v léčbě závislostí (alkohol, drogy, tabák, automaty) a bude se již na podzim zabývat dospělými i mladistvými. Odborných konzultací mohou využít i pracovníci škol, lékaři (zvláště pediatři) i sociální pracovníci.
Od drogové závislosti je jen krůček k páchání trestné činnosti.
Drogová závislost s trestnou činností přímo souvisí. Nelze souhlasit s názorem, že užívání drog je pouze soukromou záležitostí každého jedince. Značné finanční částky, které toxikomani na drogy potřebují, získávají krádežemi, loupežemi (např. mobilních telefonů na sídlišti), nebo se stávají dealery drog. V loňském roce se kurátoři pro mládež zúčastnili ve 40 případech trestního stíhání proti mladistvým, 6 z nich bylo stíháno vazebně. U 32 mladistvých se zúčastnili přestupkového řízení. Nezletilé děti do 15 let, které spáchají trestný čin, nejsou trestně odpovědné, takže policie případ odkládá. Kurátorům pro mládež bylo v loňském roce nahlášeno pouze 22 případů. Lze předpokládat, že trestná činnost nezletilců je výrazně vyšší. Odpovídá tomu i celorepublikový trend. Důkazem, že naše oddělení klade velký důraz na prevenci, je skutečnost, že v loňském roce byla věnována péče 227 dětem s výchovnými problémy.
S jakými problémy se na oddělení sociální prevence obracejí dospělí?
K sociálnímu kurátorovi pro dospělé přicházejí nejen lidé, kteří se ocitli v náročné životní situaci, ale i ti, kteří se potřebují orientovat ve stávající sociální síti. Převážná skupina je však z řad lidí, kteří se dostali nejrůznějšími způsoby na okraj společnosti - přicházejí z výkonu trestu, z výkonu vazby, ústavní výchovy a nemají vlastní rodinu nebo je rodina nepřijala. Často přišli o byt a potřebují naléhavě vyřešit problém "střechy nad hlavou", nemají se kde umýt, často nemají ani co jíst. Nemalou skupinu tvoří drogově závislí, kteří se opakovaně pokoušejí o léčbu a nové zařazení do společnosti. V takovém případě jsme v kontaktu s dalšími organizacemi, v jejichž náplni je integrační program pro osoby společensky vyloučené. Smyslem takovéto spolupráce je účast na hledání nových životních cílů a společenského uplatnění. V začátcích pomoci jde převážně o uspokojení základních lidských potřeb, nalezení ubytování, zprostředkování lékařského ošetření a pod. V dlouhodobější spolupráci jde o pomoc při hledání zaměstnání, navázání kontaktu s rodinou atp.
Jak postupujete v případě, že jste upozorněni na problematickou osobu? Býváme často lhostejní k dění ve svém sousedství?
V takovém případě provedeme nejprve místní šetření, přičemž respektujeme anonymitu oznamovatele. Po zjištění, v jaké sociální situaci se označený člověk nachází, nabídneme možnou pomoc z naší strany, eventuelně další spolupráci s úřady a organizacemi. Narážíme však často na bariéru nepochopení i ze strany lidí, kterých se to týká. Ti často ztrácejí kontakt se společností, která je obtížně přijímá zpět, propadají alkoholu a drogám a nemají již vůli něco ve svém životě měnit. Výjimkou nebývají ani onemocnění duševní chorobou. Uvedu konkrétní příklad. Občané žijící ve Stodůlkách jistě někdy potkali mladého muže-bezdomovce, mluvícího si pro sebe. Po upozornění občanky, kde přespává, jsme pro něj dojeli a odvezli ho do ubytovny pro mladé v NADĚJI, kde jsme mu zajistili ubytování. To však odmítl a vzhledem k tomu, že vykazoval známky duševní choroby, byla mu nabídnuta hospitalizace v PL Bohnice, což také nepřijal a vrátil se zpět do Stodůlek. Proto byl v únoru t.r. podán podnět na zbavení způsobilosti k právním úkonům, aby mohl být umístěn do některého zařízení nedobrovolně. Bohužel, smrt byla v tomto případě rychlejší než rozhodování soudu. Mladík byl 27.6. t.r. nalezen ve Stodůlkách mrtev.
Co se stane s člověkem, který byl zbaven způsobilosti k právním úkonům?
Pokud nemůže opatrovníka vykonávat někdo z příbuzných, je soudem ustanoven veřejný opatrovník. Ten pak hájí jeho zájmy, pomáhá mu hospodařit s jeho penězi, zajišťuje mu lékařskou péči, spolupracuje s pečovatelskou službou při zajišťování obědů, úklidů a pod. Tito lidé se často neorientují v běžném životě, opatrovník jim proto pomáhá i ve styku s úřady či jinými institucemi. Je důležité, aby se mezi opatrovníkem a jeho opatrovancem vytvořil vztah důvěry, což se nám, myslím, daří.
Paní doktorko, zmínila jste se také o poradci pro národnostní menšiny.
Vzhledem k tomu, že i toto je téma, které potřebuje větší prostor, budeme o národnostních menšinám hovořit na závěr našeho miniseriálu o odboru sociální péče.