Copánková feérie

Tančím v přítmí baru a copánky, pozůstatek z exotické dovolené, poletují kolem mé hlavy v divokém rytmu melodií. Po chvíli si všimnu, že jsem zaujala jednoho mládence. Oslněn mým avantgardním účesem se zběsile vlní, aby upoutal mou pozornost.

Soustředěné kružnice, ve kterých mě obíhá ve stále šílenějším tempu, jako by zmenšovaly při každé další písni svůj průměr. "Tak vidíte, jací mladí hoši se kolem mě kroutí," říkám v duchu svým kolegyním, kterým nezapadám do jejich představy usedlé učitelky a můj účes již stačily prošpikovat spoustou jízlivých poznámek.

Nechávám se unášet pocitem náhlé euforie ... Když série skladeb končí, odcházím na drink a koutkem oka sleduji, že mladík jde lačně za mnou. Teprve ve světle baru si jej mohu lépe prohlédnout. "No ne! Bratránek Radek! Tebe jsem před dvaceti lety vozila v kočárku ..."

On však jen něco zamumlá a najednou rychle vyklízí pole. "Tolik námahy a já balím sestřenku z Prahy!" říká si asi v duchu zklamaně.

Historku jsem si samozřejmě nenechala pro sebe. Bratranec nebratranec, kolegyně ve sborovně už se mým účesům neušklíbají. Občas se i některé z nich na hlavě objeví nějaký ten elixír mládí ...