Paní jde koupit mýdlo ke "svému" známému mydláři, u něhož už dlouho kupuje. Vidí, že venku jsou postaveny žebříky. V obchodě žádá paní obvyklé mýdlo. Obchodník ochotně je podává: "Prosím".
Paní hledí tázavě na balíček. "Je to ono mýdlo, které kupuji vždy? Vždyť tento nápis je francouzský a mýdlo, které chci, je český výrobek".
"Bez starosti, milostivá. To je jen jiný, nový způsob balení. Tím, takto, podporuje obchodník svůj podnik. Jako já-"
"Obnovíte, vyměníte obaly na svém zboží?"
"Časem patrně také. Ale jistě jste si ráčila všimnout - vstup do obchodu je zatažen - - "
"Opravujete štít?"
"Ano milostivá, ale já nejen opravuji, já opravdu vyměňuji. Nebude nade dveřmi budoucně jen moje jméno. Firmu úplně změním. Prodávám mýdla, parfémy, krémy, pudry; můj obchod, trochu drogérie, spíše však parfumérie, kosmetika - budu se tedy příhodně a výstižně jmenovat Maison de la beauté." "Tak?"
"Ano, prosím!"
"A proč francouzsky? Proč maison?"
"To právě potáhne. Jako to mýdlo. Cizí řeč láká a vábí. Jen české - je příliš obyčejné, všední. Je to právě jen naše řeč - - -"
"Umím francouzsky, mám ráda tu zem, mám tam přátele. Mluvím anglicky a německy, ale tady, doma u nás - hovořím česky. Je to náš jazyk; kdo v Československu chce jednat, mluví česky nebo slovensky a nevolá řečí jinou, nepřiznává, že se hanbí, neboť učili jsme se už ve škole, že - kdo se za svůj jazyk stydí, hoden potupy všech lidí" - odvětila kupující paní. Zaplatila jeden kousek, vzala jej a odešla.
Obchodník se zamyslil: "Abych ten nápis přece snad neměnil - vždyť čeština má mateřština - -"
Jak se rozmyslí?
Tylda Meinecková - Národní politika