Srpnové povodně v rozsahu, který historie země dlouho nepamatuje, daly vyniknout tomu, co předtím jen tu a tam probublávalo třeba po loňském 11. září ve spojení s hrozbou celosvětového terorismu. Civilní ochrana, krizové plány a různá cvičení byly před rokem 1989 často vysmívanou a trpně snášenou součástí režimu. Po revoluci jsme na ně rádi zapomněli úplně, dokud nepřišlo drsné probuzení. Po záplavách na Moravě už jsme si začínali připouštět, že na těch věcech něco bude a poučení se nám teď náramně hodilo, což se projevilo i na nižším počtu obětí na životech.

Zatímco komunisté se často přírodní katastrofy a velké havárie snažili zatajit a uzavřít na ohraničeném území, snad kvůli nešíření paniky, dnes už to rozmach médií a nakonec i rozsah katastrofy neumožňují. Nakonec co nejširší informovanost zachraňuje životy a pomáhá nasměrovat účinnou pomoc.

Doufejme také, že v proudech vod nezanikly hlasy hovořící o nutnosti větší pokory člověka před silou přírody. Někteří politici již začali mluvit o takových věcech, jako je nutnost rekonstrukce krajiny. Jakkoliv jinak velmi užitečná vltavská kaskáda se například ukázala co do kapacity a možností regulace třicetinásobného objemu vody pouhým náprstkem, který na přenesení jezera stačí opravdu jen v pohádkách. A tak zřejmě nezbývá, než se od hesel typu "Poručíme větru, dešti" provázejících hlavně uplynulé století, vrátit k moudrosti předků, kteří dobře věděli, že někdy je lepší se přírodě klidit z cesty. A dovedli s tímto vědomím i žít a obhospodařovávat své okolí.