Zní to jako pohádka o opuštěném či škaredém káčátku tak, jak ji všichni známe, zejména z animovaných filmů. Ale skutečnost je jiná. V Centrálním parku, kde je retenční nádrž, se jako každým rokem uhnízdil pár labutí. Po zkušenostech, které jsme získali v minulých letech, jsme při prvních signálech o hnízdění nechali vybudovat ochranné oplocení u břehu nádrže, aby labutě mohly nerušeně zahnízdit a v klidu vyvést mláďata. Život v hnízdě byl průběžně pozorován občany žijícími v přilehlých lokalitách a samozřejmě pracovníky odboru životního prostředí. Jak už to ale v přírodě a pohádkách bývá, jedno labuťátko bylo neduživé a labutí rodina jej nechtěla přijmout. Přes snahu občanů, kteří jej vrátili na hnízdo, bylo otcem zahnáno do středu nádrže. V následujících okamžicích, kdy bylo zřejmé, že labuťátko je slabé a nemá již sílu udržet hlavičku nad vodou, se projevila solidárnost lidské matky. Paní Zazvonilová z Bronzové ulice, která se svým dítětem v kočárku byla právě na procházce, spatřila zoufalý boj o život tohoto labuťátka. Bez váhání tak, jak byla oblečena, vstoupila přímo do chladné vody a zubožené mládě vynesla na břeh. Neprodleně kontaktovala paní Přibylovou z útulku pro divoká zvířata v nouzi v Prokopském údolí. Ta poskytla silně podchlazenému labuťátku první odbornou pomoc a poté ho předala do další péče MVDr. Kudrnovi, který se mimo jiné zabývá chovem vodního ptactva. Vraťme se ale na začátek. Zde je právě ta pohádková pointa, kdy nešťastné labuťátko bylo zachráněno nikoliv vyšší mocí, ale péčí svědomitých občanů, neboť po několika dnech je zcela schopné dalšího života. Chceme touto cestou vyslovit poděkování všem zúčastněným na osudu labuťátka. Odbor životního prostředí bude i nadále osudy labutí rodinky sledovat.

Podle odborníků - ornitologů - je uvedené chování labutího samce zcela přirozené, neboť zapuzuje slabé a neduživé jedince. Stovky obdobných tragédií takových mláďátek se dějí ve volné přírodě a nikdo se o tom nedozví. Příroda sama vyselektuje jedince, kteří nejsou schopni zdravého vývoje.