V únorovém STOPu jsme otiskli rozhovor s třemi úspěšnými sportovci, které spojují tréninky ve Fitness Luka. Nyní jsme vyzpovídali posledního ze čtyřlístku - Pavla Hakima Majera.

Už jako kluk jsem se věnoval atletice, zkoušel jsem i fotbal, ale musím přiznat, že mě tato sportovní odvětví nijak nenadchla. Zaujaly mě bojové sporty. K thai boxu jsem se ale dostal úplně náhodou. Znal jsem karate, box, ale thai box tady byl opravdu ještě v plenkách. Kamarád věděl o začínajícím oddílu, vzal mě tam, a vlastně bylo rozhodnuto. Ta počáteční motivace byla spíš taková, že jsem se chtěl naučit prát. To mě ale brzy pustilo a začal jsem uvažovat o soutěžní kariéře.

Bojových umění je celá řada. Proč jste si vybral právě thai box?

Líbí se mi, že je komplexní, účinný a nenáznakový. Thai boxu se říká umění osmi končetin. To znamená, že se mohou používat nohy, kolena, lokty, ruce. Při zápasech má bojovník jen minimální ochranu. Suspenzor, chránič na zuby a boxerky.

Jak je dnes široká sportovní základna?

Dnes už je sportovců, kteří se věnují bojovým uměním hodně. Jediný problém je v tom, že se jen málokdo tomuto sportu může věnovat profesionálně. Většina chodí do práce a sportuje jen ve volném čase.

Nejsou bojová umění díky filmu jen módní sporty?

Zcela určitě filmoví hrdinové ovlivnili řadu z nás. Ale kdo si myslí, že si párkrát zacvičí a bude vypadat jako Schwarzeneger, ten se šeredně mýlí. Ve skutečnosti je to velká dřina a odříkání. Základna nováčků je sice široká, ale zhruba dvě třetiny to v poměrně krátké době vzdají.

Zvládáte spojovat soukromý a sportovní život?

Dnes už mám sponzora, takže je všechno podstatně snazší. Dříve jsem normálně pracoval a navíc jsem se věnoval vrcholovému sportu. To znamenalo, že volný čas prostě neexistoval.

Jaká byla vaše profese?

Vyučil jsem se automechanikem, potom jsem si udělal strojně-dopravní průmyslovku, ale nikdy jsem tuto práci nedělal. Živil jsem se jako ochranka, vyhazovač na diskotéce... Jen tak pro zajímavost, hlídal jsem "Lunetiky", Holki a Petra Muka.

Je nutné dodržovat přísnou životosprávu?

Není to zdaleka tak náročné jako třeba u kulturistů. Samozřejmě, že si musím dávat pozor na to, co a kolik jím. Můj jídelníček obsahuje hodně masa, rýži, těstoviny, velké množství zeleniny, ale tabu pro mě není ani "knedlo, vepřo, zelo". Bojové sporty jsou rozděleny podle váhových kategorií, ale já bouchám super těžkou váhu, takže kila hlídat nemusím.

Jaké jsou vaše největší sportovní úspěchy?

Ty se začaly dostavoval v roce 1996, kdy jsem se stal v Bangkoku mistrem světa v amatérském thai boxu. Potom jsem ještě třikrát vyhrál mistrovství Evropy, dvakrát jsem obhájil mistra ČR a dvakrát jsem vyhrál českou nominaci K 1. Dnes už startuji jako profesionál a K 1 (turnaj pořádaný Japonci, na finále chodí zhruba 70 tisíc diváků) je nejvyšší a nejprestižnější soutěž. Ještě tak před pěti lety jsem obdivně zíral na všechny, kteří K 1 "bouchají". Byl to můj obrovský sen. Dnes bych se chtěl v K 1 dostat do finálové osmičky.

Jak se do vašeho jména dostal Hakim?

Tuto přezdívku mi dal jeden z mých bývalých trenérů, který viděl ve filmu vysokého a hubeného bojovníka, který mi byl i trochu podobný. Začal mi tak říkat, "ujalo" se to a dnes lidé vědí, že jsem Hakim, ale to, že jsem ve skutečnosti Pavel, ví jen málokdo.

Co vás čeká v nejbližší době?

V létě budu bojovat v Las Vegas o účast v K l v Japonsku, takže mi držte palce.

Pověděli jsme si hodně, ale zdaleka ne všechno. Kde se mohou zájemci dovědět více?

Na www.hakim.cz