Co takhle na Bahamy?

Patří už k nádražnímu inventáři. Toaletářka Boženka. "Tam si, holka, k důchodu moc nepřilepšíš," zrazovaly ji sousedky, ona však usilovně střádá na svůj sen - dovolenou u moře. "Je to dobrej kšeft, každej občas musí. Chce to jen trochu té psychológie," odpovídá jim. Je nepřehlédnutelná, když majestátně stojí přede dveřmi svého teritoria. Z nosu jí trčí chomáče vaty - bytostně totiž nesnáší tradiční záchodové aroma. Pravou ruku má zdviženou jako socha Svobody, místo pochodně v ní třímá sprej. Levačkou se opírá o své nepostradatelné koště. Obojí má připraveno na zákazníky. "Jsem úřednice na penzi a né ňáká hajzlbába, abyste věděl," mumlá huhňavým hlasem na příchozí. Po té je pronásleduje až do kabinky. Nedejbože, kdyby nespláchli! "To tě doma nenaučili?!" zaburácí a výhrůžně přitom zakmitá svými vatovými chomáči.

"Spláchnout a pláchnout," víří vyděšeným cestujícím hlavou, když v hrůze prchají z dosahu té šílené osoby. Na vrácení peněz nečekají, nechtíc ani domyslet, nač svírá v ruce to koště. Paní Boženka pak vystříká demonstrativně kabinku sprejem a odebere se před dveře číhat na dalšího nešťastníka. Hromádka mincí utěšeně roste, penízky se jen sypou. Boženka inkasuje a střádá... Letos by chtěla na Bahamy.

Jeli byste taky?

Stačí málo: vatu do nosu, koště do ruky a trochu té psychológie...